Propast v srdci lidského společenství
Rozhovor se XIV. dalajlamou Tibetu
Tibet - slovo vonící exotikou dalekých krajů, mystikou lamaistických obřadů, nedostupností himalájské horské hradby. Střecha světa. Zároveň ale symbol nesvobody a potlačování lidských práv. Už čtyřicet let odmítají Tibeťané násilné připojení své země k Číně. V roce 1989, kdy jsme se my dočkali vytoužené svobody a demokracie, došlo k masakru na pekigském náměstí Tien-an-men a brutálnímu potlačení demonstrací v „sídle bohů“ - hlavním městě Tibetu, Lhase. Rok co rok se tam před chrámem Džókchang scházejí ti nejstatečnější, aby vyjádřili nesouhlas s násilnou anexí své vlasti. Letos policie na demonstranty opět zaútočila: obušky, slzným plynem a střelbou do vzduchu. Došlo k hromadnému zatýkání. Týden před těmito tragickými událostmi napsal The Economist, že mladí Tibeťané se raději než snům o nezávislost Tibetu věnují „požitkům čínské pop kultury“.Unáhlený závěr britského týdeníku není tak těžké pochopit. „Masových protestů“ proti nadvládě Číny se dnes v Tibetu skutečně neodehrává mnoho. Navíc při těch, které proběhnou, neasistují týmy západních televizí a novináři velkých deníků. Přes informační ticho však několik obecných skutečností známo je. V okupovaném Tibetu jsou krutě pošlapávána lidská práva, dochází tam k systematickému potlačování původní kultury a zvyků, Peking plánovaným přistěhovalectvím dělá z Tibeťanů menšinu ve vlastní zemi. Za čtyřicet let se oběti téhle světem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
