Maďarsko stále v recesi
Maďaři si dnes stěžují jako dosud málokdy. Na všechno - na stoupající ceny, na nedostatek pracovních příležitostí, na „mocipány“. Podle jednoho budapešťského vtipu se premiéru Antallovi podařilo během tří roků dosáhnout toho, co se soudruhu Kádárovi nepovedlo za třicet let: Maďaři konečně chválí socialismus…Hospodářská recese začala v Maďarsku koncem osmdesátých let a je čím dál tím očividnější. Tam, kde se dalo ještě před několika lety vysedávat až do svítání u skleničky skvělého vína, zavírají dnes už v deset večer. Noční život vře jen v exkluzívních lokálech zaplněných davy zahraničních turistů. Tristnímu pohledu na řady restauračních stolů, opuštěných dokonce i v době oběda, sekunduje smutná podívaná na ty, kdo ve všech stanicích metra, na větších náměstích a ulicích Budapešti prosí o almužnu. Pro úplnost je však třeba dodat, že jde o pasivní žebrotu, na rozdíl od aktivního obtěžování kolemjdoucích, které je v poslední době stále populárnější v Praze. Střední „kádárovská“ vrstva je chudičká, málokdo se z ní dokáže dostat nahoru. Ty, jimž se poštěstilo, lze potkat v luxusní čtvrti Rózsadomb, za kterou by se nemusely stydět nejbohatší evropské metropole.
Bez velkého optimismu
Společenským problémem číslo jedna zůstává v Maďarsku stále narůstající nezaměstnanost. V desetimiliónové zemi dnes žije 700 tisíc lidí hledajících práci, a rozhodne-li se Antallova vláda skutečně pro likvidaci ztrátových státních statků, tato…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
