Předčasný hold budoucímu českému prezidentovi
Postkomunističtí intelektuálové neselhali v tom, že neuměli vládnout, ale v tom, že nedokázali pojmenovat nové skutečnosti. Dnes se nám nabízí zjednodušený výklad skutečnosti - volba mezi „žulovým“, pragmatickým premiérem a charismatickým kandidátem na prezidenta, humanistou, který by měl dávat vznikajícímu českému státu „lidský rozměr“, přesahující únavnou a plytkou každodennost.
Kritika disentu, dnes většinou formulovaná jako kritika „romantických intelektuálů“, je zavádějící a bezvýchodná. Zavádějící proto, že zásadní teze disentu chápe jen jako subjektivní řešení, východisko pro úzký okruh jednotlivců, a bezvýchodná v tom, že nepřijetím těchto tezí popíráme kontinuitu postkomunistického vývoje.Ve skutečnosti našly zdánlivě idealistické a abstraktní představy disidentů své pragmatické potvrzení v pádu komunismu, který byl disentem předvídán a iniciován. Zdánlivě pragmatické ideje dnešní ODS nejsou o nic míň vizionářské, než byly myšlenky disidentů.Rozpor mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem nevyplývá z rozdílu mezi charismatickou a pragmatickou osobností. Je sporem dvou vizionářů a vizionářskou perspektivu dnešní české společnosti ztělesňuje Václav Klaus, ne Václav Havel.Havlovou zásadní reflexí byl objev pojmu „emancipované ideologie“, tedy ideologie, která si podrobila každou myslitelnou skutečnost i samotnou moc a která už nebyla schopná produkovat nic víc, než opakovaně nesmyslné obrazy vlastní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
