Evropská unie - iluze, fakta, argumenty
Zpátky do Evropy; pod tímto heslem se obecně rozuměl (a stále rozumí) ekonomický a politický obrat k zemím evropské dvanáctky, přesněji řečeno, k těm vyspělejším z nich. Po více než dvou letech je nutné položit si otázku, kam až po „cestě do Evropy“ chceme dojít. Integrační proces v západní Evropě skrývá totiž řadu hluchých míst dosti zásadního rázu.
Za cinkotu skleniček a slavnostních úsměvů byla v únoru 1992 podepsána v Maastrichtu Dohoda o Evropské unii. Sama schůzka ani její stvrzení podpisy nebylo tak hladké, jak by se snad na první pohled mohlo zdát. Ten, kdo chce vstoupit do Evroposké unie, musí splnit velmi tvrdé podmínky, zejména v měnové a rozpočtové politice. I silné Německo bude mít problémy splnit povolený limit na výši rozpočtového schodku (3% hrubého domácího produktu - HDP). Podpora východních částí země zůstane i nadále náročnou záležitostí a vyžádá si značné rezervy. Méně vyspělé státy, jako například Řecko a Portugalsko (ale pravděpodobně i Itálie s masívním rozpočtovým schodkem 15% HDP), nemají již nejmenší šanci se do dohodnutých limitů vejít. Svoje podpisy podmínily příslibem, že bude založen fond na podporu méně vyvinutých regionů. Příslibu se jim dostalo, ale bez upřesnění, kolik ve fondu bude a kdo a kolik do něj bude přispívat: na Francii velké spolehnutí není, Velká Británie to se svými standardními výhradami vůči integraci zcela jistě nebude a Německo má pro nejbližší dobu také…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
