Vztyčený prst pana B.K.
„Myslím, že nechtěl vzbudit svět“
Dokončuji knihu, jejíž název ještě neznám. Vím však už od začátku práce na této knize, že podtext, dodatek k názvu bude znít: With a little help my friend. Tím přítelem je míněný pan fotograf Bohumil „Bob“ Krčil.Kniha začíná na Štědrý den roku 1979. Ten den začala okupace Afghánistánu, ten den začala válka, která dodnes neskončila, válka, nad kterou si nelze umýt ruce.Pan fotograf Krčil přivezl ze svých několika návštěv Afghánistánu stovky špulek kinofilmu, tisíce negativů, záběrů života a lidí ve městech i na vesnicích, které byly po Štědrém dni 1979 srovnány se zemí. Svět spal, ještě teď je slyšet chrápání po smažených kaprech a pečených krocanech.Myslím, že pan Krčil nenazvětšoval negativy proto, aby svět vzbudil. Věděl, že světu je téměř lhostejné, co se v Afghánistánu děje. Svět potřebuje „klid“ a do válců spalovacího motoru naftu, ropu, benzín. Nepotřebuje lapis lazuli.Pan Krčil negativy nazvětšoval jako vztyčený prst, někdy mívám pocit, že jako vztyčený prostředník.Stále je slyšet to chrápání.Ale ke vztyčenému prostřednímu prstu přibyl prst sousední, ten blíže palci. Pan Krčil nezůstal pouze u toho, že by pověsil fotografie na zdi galerií. Pan fotograf Krčil na rozdíl od těch chrápajících a krkajících začal pomáhat zemi bez nafty, ropy a benzínu i prakticky, mimo temnou komoru. Ale o tom později, mnohem později, až se svět vychrápe, až stráví, až odstrojí vánoční stromek…Na začátku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
