Komentář•27. 7. 1992•6 minut

Jedna nebo dvě měny

Jednotná měna předpokládá vzájemnou důvěru

Když ekonomové vypadnou z role, hovoří se o penězích jako o krvi tržní ekonomiky. Existují země s tvrdou měnou a země, kde finančními tepnami teče jenom voda. Tvrdost měny určuje důvěra k její stabilitě. Peníze se proto dají výstižněji přirovnat k jazyku, jehož ohromná moc také závisí na něčem tak zranitelném, jako jsou konvence. Ostatně peníze s jazykem úzce souvisejí, protože komunikace se podílí na vytváření důvěry, ale stejně snadno ji také může zničit.

Měna jako komunikace

Kdyby lidé museli směňovat tak říkajíc všechno z „ruky do ruky“, vrátili bychom se rychle do prvobytně pospolné společnosti. Peníze - stejně rychle jako řeč - umožňují překonat naši vázanost na situaci „zde a nyní“. S nimi není nutné, aby se na jednom místě vždy scházeli dva lidé, kteří mají právě to zboží, které oba potřebují. Peníze dovolují zhodnocovat minulou práci v přítomné směně a tím základ budoucí všestranné prosperity společnosti. Podobají se tedy jazyku, který umožňuje lidem zhodnocovat minulé zkušenosti, zahrnovat do přítomnosti celý svět a vymýšlet plány do budoucna.Trh v ideální podobě nikde neexistuje. Kde se však jeho principy v podstatě uplatňují, dochází k ekonomickému rozvoji. Vládne zde neviditelná ruka, která relativně dokonale slaďuje úsilí všech subjektů. Proto stojí za to tržní instituce neustále přizpůsobovat měnící se situaci a tím obnovovat důvěryhodnost měny a stabilitu smluv…