Dostudoval jsem v kriminále
Vážená redakce,s podivnou nostalgií jsem si přečetl v Respektu č.8 článek o „Preciose“ čili „Šatonech“, jak se tomu říkalo na III.úseku věznice Plzeň-Bory. Dělali jsme 12–16 hodin, někdy i v neděli. Motory ventilace se točily, ale k větrákům nevedly řemeny.Dělalo se na dvě směny, tu spící rušil kravál a smrad, který se táhl do cel. A do toho zvláštní úkaz - zpěv! Cikáni si při práci zpívali, bylo to živé blues, ti „potetovaní morgoši“ do půl těla nahatí se vlní v automatickém rytmu strojů dál. Pak mě dali na pracoviště Kovošrot.Přežil jsem to a možná to zní hloupě, ale: jsem rád, že jsem to zažil. Jsem rád, že jsem byl muklem. Poznal jsem tam A.Černého (dnes poslanec Federálního shromáždění) a A.Macháčka (dnes emigrace Londýn). Mám dojem, že jsem tam dostudoval. Dvacet let školy a dva kriminály. Díky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
