Moc má barvu khaki

Navzdory opakovanému tvrzení oficiálních sovětských představitelů, že rozkaz dvou ministrů č.493/513 ze 29.prosince 1990, který vstoupil 1.února v platnost, nemá nic společného ani se změnou politického kursu, ani s ofenzívou vojenskoprůmyslového komplexu, vzniká ve veřejnosti dojem opačný: jde o přímý útok proti občanské společnosti, proti suverenitě republik a dokonce proti samotné armádě. Z textu rozkazu vyplývá značná provázanost, jež má zřejmě za úkol vytvářet systém dvojí kontroly - na jedné straně se vzájemně kontrolují příslušníci složek vnitra a armády, na druhé straně jsou obě složky kontrolovány ve své loajálnosti a „provozuschopnosti“ nadřízenými orgány všech úrovní. Není totiž tajemstvím, že na nižších úrovních vojenské hierarchie má nemalou podporu hnutí Štít, že i v Pobaltí se vyskytli vojáci, kteří odmítali střílet do civilistů.

Transportéry proti lidem

Je nepochybné, že výnos o společném postupu vnitra a armády naznačuje převahu a sílící vliv konzervativních sil. Někteří komentátoři tvrdí, že vinni jsou demokraté, kteří se nedokázali sjednotit ke společnému postupu. Sebesilnější demokratické hnutí však není samo o sobě schopno čelit agresi konzervativců, kteří se necítí být vázáni dokonce ani platnými, třeba značně nedokonalými zákony. Lidé z Pugova štábu svého šéfa varovali před rozporem, k němuž dochází. Armáda je povolána bránit zemi proti vnějšímu nepříteli, od 1.února však získává právo obracet transportéry proti vlastním…