Rakousko
Hlasy nestrávené minulosti
Rok 1991 byl v Rakousku zcela ve znamení dvou mužů. Dvousté výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta se slavilo tisícovkou pořadů v rozhlase a televizi, mozartovskými deštníky, tričky, výstavami, samolepkami, soutěžemi, vědeckým sporem o lebku velkého skladatele a pornofilmem „Mozart intim“. Naproti tomu Jörg Haider upoutal pozornost spektakulárním vzestupem své Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Ačkoliv je v jejím čele již od roku 1986, teprve letos se z této někdejší opoziční straničky stala politická síla, která jde od úspěchu k úspěchu a zaznamenává stálý přírůstek hlasů.Ještě v létě vyhlašovala média Jörga Haidera za politickou mrtvolu. V červenci byl totiž na základě svého výroku o „spořádané zaměstnanecké politice ve třetí říši“ odvolán z úřadu zemského hejtmana v Korutanech. V následujících volbách do zemských sněmů ve Štýrsku, Horních Rakousích a Vídni se však Haider postaral o překvapivý neúspěch „starých stran“. Pro sociální demokraty (SPÖ) to byla druhá největší a pro lidovce (ÖVP) vůbec největší porážka od roku 1945. Sociální demokraté klesli například v „rudém“ hornorakouském Linci z 52,3% na 44,8%, zatímco „liberálové“ zvýšili své zastoupení ve Štýrsku čtyřnásobně a ve Vídni z 9% na 25%, čímž odsunuli lidovce na třetí pozici. V průměru činil zisk FPÖ 12,7%.
Hnědé resentimenty
Jednou z příčin volebních vítězství strany, která se silně orientuje na osobnost Jörga Haidera, je sama účelově slepená…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
