Nemáme ani korunu

Nemáme ani korunu

Malá vesnice v Sudetech

Většina místních obyvatel má strach z budoucnosti. Podniky propouštějí a v okolí není šance na slušnou práci. Někteří ji hledají až v Hradci Králové, osmdesát kilometrů odsud. „Vypadá to, že se začnou lidi stěhovat,“ říká starosta Vernéřovic Evžen Němeček.Jeho obec leží pár kroků od polských hranic, z jedné strany sevřena Broumovskými stěnami, z druhé Javořími vrchy. (Nad horami visí většinu roku zlověstné černé mraky a ve vesnici bývá až o pět stupňů chladněji než například v Teplicích nad Metují, které jsou vzdáleny pouhé čtyři kilometry.) O Vernéřovicích najdeme v kronikách první zmínku v roce 1341. Do roku 1946 se vesnice jmenovala Wernersdorf a byla téměř výlučně německá.

Poslední Němec

Wernersdorf byl velmi bohatou vesnicí, mimo jiné i zásluhou pašování, jemuž se část obyvatel pilně věnovala. Bylo tu sedm hospod, tři pekárny, tři obchody se smíšeným zbožím, hrálo se divadlo a každoročně se pořádaly poutě ke kostelu svatého Michala, stojícího přímo na hranici s Polskem (tehdy ještě Pruskem). V roce 1938 stálo ve Wernersdorfu 247 domů, v nichž bydlely téměř dva tisíce obyvatel. Z toho zhruba 80 Čechů.V roce 1945 museli Němci odejít. Z těch několika, kteří nebyli odsunuti, tu dnes žije pouze pan J.Bittner. Do vesnice se přistěhoval v roce 1939. Před odsunem ho zachránilo zřejmě pouze manželství s Češkou: "Dostal jsem potvrzení, že nejsem nežádoucí osoba. Se mnou tu zůstalo ještě pár německých…