Politikové přivázaní ke stěžni

Politické mravy vymezují to, co se ve veřejném životě považuje za přijatelné chování a co je naopak pociťováno jako nepřípustné. Jsou jakoby obranným reflexem sociálního organismu jako celku, týkají se jak vládnoucích, tak občanů. Ochablost politických mravů vyjadřuje ztrátu víry lidí ve smysluplnost společného života v právním státě a ve vlastní důstojnost. Včera jako dnes, ve starém Římě jako ve výmarském Německu nebo v poválečném Československu nevyhnutelně vyúsťuje v hanebnou diktaturu.

Nemilosrdný princip

Základním politickým mravem je kontinuita rozhodnutí, jednoduše řečeno odpovědná důslednost. Zatímco fyzické věci, (pokud je někdo nezničí či nepodlehnou zubu času) bez dalšího trvají, věci lidské, založené na vztazích mezi námi, trvají, jen pokud je chceme. Vyžadují usilovné, často odříkavé vynaložení vůle navzdory různým svůdným příležitostem, jež přináší čas. Bez takového vynaložení vůle není možné udržet žádný smluvní vztah (ani např. manželství): ztrácí se v chaosu bezčasí, v přebíhání od jednoho ke druhému podle momentální výhodnosti, v bezohlednosti k druhým při hledání okamžitého zisku či rozkoše. Z „politického zvířete“ (tak člověka charakterizoval Aristoteles) se stává krátce zvíře.

Kontinuita rozhodnutí či státotvorná vůle, ač to zní pěkně vznešeně, nepředstavují nic světoborného. Jejich princip je až běda prostý, o to však nemilosrdnější v jednání: říci b, když jsme řekli a; dělat to, co říkáme, a říkat to, co děláme, a…