Živé pochodně Jižní Koreje

Letošní martyrium celkem již devíti jihokorejských studentů, kteří se upálili během poslední vlny nepokojů, nemá v novodobých dějinách země obdoby. Osm z nich svou roli dohrálo až do konce, šance na přežití posledního z nich jsou pramalé. Hladina části světového veřejného mínění je vzbouřena, avšak většina jihokorejské společnosti, zdá se, mlčí.

Kde se stala chyba? Vždyť muka skupiny mladých lidí by měla jejich spoluobčany otřást více než třeba v Indii, kolébce rituálního autodafé. V korejské společnosti není dobrovolná smrt v plamenech tradičním vyjádřením politického a občanského protestu či zoufalství, protože přímo odporuje konfuciánskému učení, které ovlivnilo mentalitu poloostrova mnohem silněji než například buddhismus. Zatímco Buddhovi stoupenci vzývají oheň jako jednu z hybných sil vesmíru, konfuciáni prosazují myšlenku nedotknutelnosti lidského těla a tím i vylučují právo zničit je žehem.

Rozhodně zde neobstojí paušální teze o asijském cynismu, podle níž má život na nejlidnatějším kontinentu nižší cenu než v západní civilizaci. Spíše je třeba sledovat požadavky, s nimiž vycházejí demonstranti do ulic, a konfrontovat je s aktuálními problémy státu. Hospodářský úspěch Jižní Koreje není totiž tak pohádkově bezkonfliktní, jak se může zdát při zběžném pohledu.

Radikální jádro studentů

tvoří asi čtyři až pět tisíc vysokoškoláků. Často jsou členy tajných marxistických kroužků a jejich názory silně ovlivnila myšlenka mindžung (hnutí…