Co vezeš, bratře?

Jak jsme se nedávno mohli dočíst v novinách (Pašeráci jsou na sladké, MF, 31.7.90), požádal jistý „polský kšeftař“ jistou vedoucí blíže neurčené samoobsluhy „na Tanvaldsku“, aby pro něj objednala třicet metráků cukru. Paní vedoucí měla pochybnosti, zda se zákazníkovi podaří takové množství převést přes hranici, ale on ji uklidnil: „S tím si nedělejte starosti, já už si poradím.“

Bezvýsledně jsem se snažil o kontakt s autorem článku, značkou (ouš) z liberecké redakce. Ptal jsem se tedy na bližší podrobnosti alespoň jeho kolegů, ale ti, bohužel, nic o cukrové spojce nevěděli. Je to škoda, protože pokud události proběhly skutečně tak, jak stojí psáno, proklouzl nám pod rukama geniální obchodník. Z informací polské ambasády v Praze totiž vyplývá, že cena cukru se na tamním trhu pohybuje kolem 2800 zlotých. Při dnes platném kursu (1:280 v soukromých směnárnách) to tedy dělá přesně 10 korun za jeden kilogram; v ČSFR pak za totéž množství zaplatíte 10,50 Kčs. Náš imaginární „cukrový baron“ tím pádem ve finále tratí na sladkém kontrabandu něco kolem patnácti stovek, práci, benzín a riziko nepočítaje.Surrealistickou historku použila značka (ouš) jako úvod k rozhovoru s kontrolorem harrachovské celnice Jiřím Janouchem. Dověděli jsme se tak o vyčerpávajících šichtách, kdy pohraniční orgány musejí zvládnout čtvrteční a páteční „návraty Poláků zaměstnaných od Tanvaldu přes Mladou Boleslav až po České Budějovice“. Kromě nespecifikovaného množství záchodových mís, ledniček a…