Pomáhat či okrádat

Varování „dávejme si pozor, kdo nám chce pomáhat a kdo nás chce okrást“, které se od nastolení demokracie v Československu vštěpuje národu a zkoprnělým zahraničním podnikatelům a investorům, prozrazuje hluboké nepochopení samotného smyslu obchodování. Je projevem nevyléčeného „nánosu totality“ (tj. komunistické víry, že obchod je příživnictví a vykořisťování pracujících), paralyzuje schopnost národa postavit se na vlastní nohy jako solidní partner na světovém trhu a mohlo by se stát jednou z příčin totálního hospodářského krachu, sociálního chaosu a snad i návratu totality. Není to nic jiného než strach ze soutěže, strach hrát podle pravidel, strach měřit se a být měřen, strach zdokonalovat se, strach tvořit. Strach riskovat a proměňovat hru v úspěch. Strach z odpovědnosti za vlastní osud.

Pomáhat je možné jenom tomu, kdo o pomoc stojí a nebojí se jí, tomu, kdo je ochoten jí užít k tomu, aby si pomohl sám. Důvod pomáhat Československu „nezištně“ nikdo nemá, protože mu nic nedluží. Navíc každá „nezištná“ pomoc s sebou nese pocit zadlužení a platí se za ni nakonec víc než za pomoc zištnou.Žádné bohatství nevzniká, dokud někdo někomu něco neprodá. Nebo chcete-li, aby to bylo přijatelnější - dokud někdo od někoho něco nekoupí. Tedy dokud svou tvorbu nevymění za tvorbu někoho jiného prostřednictvím pomyslných, ale vzájemně dohodnutých číslic, kterým se říká peníze a které samy o sobě nemají žádnou hodnotu, neboť jsou jen číselnou mírou něčeho, co hodnotu má. Dolar…