Ohrožený Egypt
Pod chaotickým povrchem se vede složitý boj o moc mezi generály a islamisty. Západ by měl podpořit ty druhé.
Půldruhého roku po optimismu arabského jara se Blízký východ zmítá v děsivém zmatku. Sýrie stojí jen krůček od totální občanské války, jejíž výsledek se nedá předpovědět – je ale pravděpodobné, že její krví zborcený prezident Bašár Asad dříve či později padne. Libyi, která se bohudík zbavila svého bláznivého tyrana, opakovaně destabilizují doposud nezkrocené milice, které ho svrhly; všeobecné volby, jež se měly konat tento měsíc, byly odloženy až na ten příští.
V Jemenu sice sesadili tyrana, který tam vládl třiatřicet let, ale země se stala oblíbeným útočištěm al-Káidy. Tunisko, které velmi hladce přecházelo od despotismu k demokracii, zažilo nepokoje náboženských extremistů. Odpornou vládou v Súdánu i mnohem laskavější vládou v Ománu rovněž otřásly protesty. A smrt korunního prince v Saúdské Arábii upozornila svět na dlouhodobou krizi v následnictví.
K nejznepokojivějšímu vývoji ovšem došlo v Egyptě, nejlidnatější zemi arabského světa. Po 18 měsících komplikovaného přechodu k demokracii to vypadá, že armáda chce zvrátit pochod ke svobodě, anebo ho alespoň pořádně zabrzdit. Pokud se situace v Egyptě zvrtne, pak se nástup demokracie v jiných arabských zemích výrazně zpomalí.
Egypt ovšem není odsouzen k návratu k diktatuře. Mohl by se inspirovat mírumilovným řešením v Turecku, kde armáda s umírněnými islamisty dosáhla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
