Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Skrytá historie Švýcarska: Mosty vyletí do vzduchu a falešné chaty začnou střílet

Denní menu: Výběr textů ze světových médií

Tobleronová linie
Tobleronová linie

Švýcarský plán na obranu před vpádem nepřítele: každý most vyletí do vzduchu a z horských úkrytů začne nekonečná guerillová válka. Server 99percentinvisible připomíná, na čem stojí proslulá švýcarská neutralita.

Betonové opevnění protínající část švýcarského kantonu Vaud získalo kvůli podobnosti se slavnou čokoládou přezdívku Tobleronová linie. V době svého vzniku za druhé světové války, kdy mělo bránit invazi nacistických tanků z obsazené Francie, se mu ale říkalo míň legračně: Dračí zuby. Dnes je to národní památka, symbol trvající švýcarské rozhodnosti vzdorovat jakémukoli eventuálnímu útoku nepřátel. Mnoho obranných strategií země o rozloze poloviny Česka je přitom skrytých - a nejdou rozpoznat tak snadno jako vystrčené čokoládové zuby. Jednou z nich je například infrastruktura vybudovaná ke dvojímu účelu: aby dlouho a spolehlivě sloužila a aby ji v případě nutnosti šlo okamžitě zničit.

Viditelným příkladem tohoto přístupu je starobylý most přes Rýn na hranicích s Německem v Bad Säckingeru. Když z této 700 let staré pamětihodnosti sloužící už jen cyklistům a chodcům Švýcaři v roce 2014 oficiálně vyndali nastražené trhaviny z dob studené války, překvapilo to - píše Kurt Kohlstedt v 99percentinvisible - „především ty, kteří netušili, že tam nějaké výbušniny vůbec jsou“.

Švýcarská armáda a ministerstvo obrany odmítají jakýkoli komentář k otázkám, jaká infrastruktura v zemi je dodnes vybavená stejně, jako byl most v Säckingeru. Znalci jsou ale přesvědčeni, že schopnost proměnit klíčové body v okamžité ruiny je důležitou součástí obranné strategie švýcarského státu. Kromě mostů jde i o železniční a dálniční tunely či nadjezdy, které jsou navíc obklopeny dělostřeleckou podporou s úkolem zabránit nepříteli v rychlé opravě škod.

Novinář a pozdější držitel Pulitzerovy ceny John McPhee popsal už počátkem 80. let ve své knize La Place de la Concorde Suisse vliv armády na kulturu a krajinu Švýcarska. Kromě známých věcí, jako je vyzbrojenost švýcarských obyvatel zachytil i to, jak je řada přírodních koutů a vhodných míst země téměř neviditelně upravena, proměněna v pevnosti a mohutně vyzbrojena.

Christian Schwager mapuje už od roku 2004 tajná vojenská zařízení v projektu Fake Chalets
Christian Schwager mapuje už od roku 2004 tajná vojenská zařízení v projektu Fake Chalets

Při svých cestách po Švýcarsku si McPhee všiml, že řada silniček v Alpách zdánlivě končí jako slepá cesta u skalní stěny – ale ve skutečnosti šlo o komunikaci k podzemním obranným komplexům či zásobovacím skladům. Švýcarskou strategií je přesvědčit nepřítele, že cena za útok bude obrovská, poznamenal McPhee ve své knize. Každý zvláštní kámen na horské louce, každá skála může být pouhou kulisou, za níž se skrývá sofistikovaný zbraňový systém. Server 99percentinvisible uvádí, že v 90. letech se švýcarské ministerstvo obrany hlásilo k vlastnictví 30 tisíc „obranných struktur a objektů“, v nichž nebyly započítány tisíce bunkrů.

Podzemní obranná zařízení začalo Švýcarsko budovat ve velkém za 2. světové války a během studené války v tom pokračovalo, píše Kurt Kohlstedt. S tím souvisí i stavba úkrytů: cílem bylo mít jich dost pro každého. „Každý obyvatel musí mít poblíž svého bydliště snadno dosažitelné místo, kde může skrýt,“ říká švýcarský federální zákon o civilní ochraně, podle něhož jsou majitelé činžovních domů povinni vybudovat a odpovídajícím způsobem vybavit úkryty ve všech nových stavbách.

Významné místo v obraně země měla i lidová architektura. Po celé zemi je nespočet míst, která navenek vypadají jako stodoly či staré venkovské domy, ale vevnitř se přitom skrývala třeba protiletadlová obrana, nebo bunkr. „Jejich tvůrci šli na věc se švýcarskou precizností,“ cituje 99percentinvisible reportérku Anneke Bokern. „I když úkolem bunkrů bylo oklamat nepřítele do vzdálenosti zhruba 20 metrů, stavitelé na namalovaných oknech perfektně imitovali i zavírací kličky a zrnitost dřeva.

Řada z těchto kuriózních obranných bodů už dnes neslouží svému původnímu účelu; během několika posledních dekád prodala armáda mnoho svých nadzemních i pozemních zařízení soukromníkům, kteří je přestavěli na obytné domy, výpočetní centra nebo sýrařské manufaktury. Některá z nich jsou přístupná návštěvníkům, v některých je dokonce možné přenocovat. A - jak píše Kohlstedt - „na vlastní oči spatřit kulturní artefakty ukryté před nepovolanými dlouho v podzemí nebo za různými fasádami“.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].