Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…
  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Simone de Beauvoir napsala, že jí záviděla srdce, které bylo schopno bít za celý svět. Charles de Gaulle prohlásil, že ta ženská je blázen. Morální génius, říkali další, a velká mystička 20. století. Měla prý bojovat za práva žen, ale sama své pohlaví nepřijala. Židovka s antisemitskými sklony. V případě francouzské odborářky, filozofky a teoložky Simone Weilové (1909–1943) by šlo vršit rozpory dlouho. Svazek Tíže a milost umožňuje setkat se s myšlením jedné mezní osobnosti.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Ta scénka je výstižnou zkratkou jejích způsobů: Na konci 30. let Simone Weilovou trápila situace a pracovní podmínky francouzských prostitutek. V převleku za muže se tedy vydala do nevěstince. Do prvního ji nepustí, poněvadž je považována za nezletilého, ale v dalším zařízení je o něco úspěšnější: vnikne mezi purpurové závěsy, avšak jedna z prostitutek poté za blíže nespecifikovaných okolností rozpozná její pohlaví. Než jí Simone stačí sdělit svůj bohulibý záměr, prostitutka jí vynadá a nafackuje. Svět zkrátka neměl pochopení. O pár let dříve jela Simone Weilová bojovat do španělské občanské války, ale bohužel šlápla do hrnce a škaredě se popálila, takže musela frontu opustit. A takových situací byl její život plný: vysoké záměry vždy překazila nějaká přízemní skutečnost. Simone Weilová byla pověstně ušlechtilá a pověstně neohrabaná. Není se co divit, že se nakonec plně projevila spíš na papíře, hlavně ve svých fragmentárních denících, aforismech a postřezích, jež po její smrti vyšly v různých výborech. Právě až ty plně odkryly překvapivou břitkost jejího intelektu, morální nesmlouvavost a hloubku víry.

Již v 90. letech tu vyšel vynikající výbor Evy FormánkovéDobro, mez a rovnováha. Ukazuje Weilovou v celé šíři jejích zájmů: od matematiky (jejím bratrem byl André Weil, matematický génius) přes hudbu, řeckou tragédii, indickou filozofii až k víře a mystice. Weilová ze svých myšlenek neučinila systém – uspokojoval ji spíš svist sekery než přihlazování dlátem. Tak se v jejím psaní vznášejí pouze magnetické středy, jako je cesta k Bohu, zbavování se ega, duchovní láska a její iluze, teologický problém zla či nutnosti. Právě kolem nich uspořádal svazek Tíže a milost Gustave Thibon, Weilové přítel a oddaný katolík. Část materiálu se překrývá, ale oproti výboru Formánkové se Thibon soustředí více na filozofii a teologii na úkor uměleckých reflexí a pasáží věnovaných třeba východním náboženstvím.

Weilová je typ myslitele, s nímž nelze souhlasit téměř v ničem, ale přesto fascinuje. Ani Nietzscheho nečteme, aby nám ukázal pravdu, ale spíše proto, aby zpochybnil tu naši. Weilové touha po sebezničení, nepřijetí vlastní sexuality, anorexie, to vše se v jejím myšlení obráží a ukazuje spíše na destruktivní než produktivní charakter. Řekněme to na rovinu: málokdo by chtěl být jako ona. Přesto či právě proto se její osamocený, vybičovaný duch dotkl výšin. Její zápisky obsahují skvělé psychologické postřehy: „Člověk, který trpí, se snaží své utrpení sdílet – buď trýzněním, nebo vzbuzováním soucitu.“ Ji samotnou měl ze světa těchto tragických mechanismů osvobodit velký mystický nápřah: „Nechť zmizím, aby se věci, které vidím, staly dokonale krásnými, protože už nebudou věcmi, které vidím.“ Zda z tohoto nápřahu vzešla rána, či zda Weilová svůj život v posledku prošvihla? Bůhví.

SIMONE WEILOVÁ: TÍŽE A MILOST
Přeložil Alan Beguivin, Kalich, 192 stran

Autor je spisovatel a redaktor měsíčníku Host.

Text převzat z tištěného Respektu 9/2010.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].