Nový speciál: Jak se pozná dobrá práce

V práci strávíme přibližně polovinu života. Češi podle statistik konkrétně pětatřicet let v průměru. To je dost na to, abychom se vážně zabývali otázkou, jak být v práci skutečně spokojení. Jak to zařídit, aby všechny ty roky nebyly především úmorným čekáním na chvíle, kdy máme volno. 

Ideální práce se hledá těžko. Osvobozující dětské sny o tom, jak se stát popelářem, královnou či kosmonautem, už ve škole rychle vystřídají pragmatičtější cíle. Právníci, lékaři, ajťáci či ekonomové nabízejí slušnou finanční jistotu a solidní společenské postavení. Jak ale pracovat tak, abychom těch průměrných 35 let života strávili co nejzajímavěji a abychom v práci dokázali být opravdu spokojení? 

Kouč Josef Kvasničák v tomto speciálu radí, abychom vždy hledali práci, která je pro nás především dostatečně velkou výzvou a v níž budeme moci uplatnit skutečné nadání. V takové práci se pak opravdu můžeme dočkat i opomenutého dětského dobrodružství, nikdo totiž předem nedokáže odhadnout, jaké příležitosti se mu v tom či onom oboru otevřou. Tohle pravidlo platí v každém věku, pro středoškoláky na počátku kariéry i pro dospělé, kteří touží po změně. 

Dobrodružné hledání navíc nemusí nikdy úplně skončit. Nespokojenost v zaměstnání se nemusí stát nezbytnou a trpěnou součástí našeho života. Ukazují to alespoň příběhy lidí, kteří se během svého života rozhodli radikálně změnit kariérní dráhu ve chvíli, kdy jim jejich původní profese přestala dávat smysl. Stát se „na stará kolena“ znovu začátečníkem či outsiderem je sice namáhavé, ale zároveň vyšší věk může přinést i povznášející perspektivu. Měnit profesi v polovině života totiž maže ambici být v daném oboru nejlepší, zároveň ale posiluje požitek ze samotné práce.  

Pracovní svět skrývá i zákoutí, o nichž raději příliš nemluvíme. Všichni tak trochu tušíme, že mnoho věcí, které si kupujeme za poměrně nízké ceny, vzniká za nedůstojných podmínek. Že jsou za nimi neviditelné ruce mizerně placených pracovníků najatých bez základních sociálních jistot přes nejrůznější pracovní agentury. I těmto lidem, bez nichž bychom s obvyklou lehkostí nevkládali do nákupních košíku třeba rajčata nebo salát, jsme věnovali několik textů. 

Nápad napsat speciál o práci vznikl poměrně spontánně. S Jirkou Sobotou, se kterým jsme následující stránky dávali dohromady, v redakci sedíme vedle sebe a téma nás napadlo při jedné z našich věčných diskusí nejen o naší práci, ale o pracovním nastavení obecně. Spousta pozitivních i negativních věcí se totiž točí kolem této části našich životů, a my o ní tak málo víme. Kvůli tomu zároveň víme méně sami o sobě – co nás dělá šťastnými, kdy se cítíme užiteční, proč nám některé věci (ne)vadí, a především co nás pohání jako lidské bytosti. Napříč články, které se věnují práci jako fenoménu z různých úhlů, se na pozadí objevuje jedna zásadní zpráva. Pro člověka je práce neodmyslitelnou součástí života a pravděpodobně se to nezmění ani s umělou inteligencí (pokud k tomu nebudeme donuceni). Přemýšlet o tom, jak by podle nás měla vypadat „dobrá práce“, je v rychle se měnícím světě namístě možná více než dříve.  

Inspirativní čtení přejí

Andrea Procházková a Jiří Sobota