Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Téma

Speciál 1989: Listopad má ve škole často podobu jakéhosi konce dějin

Kdo listopad pamatuje, žije z toho dodnes. Jak ho ale předat těm, kdo ještě nebyli naživu?

Kamil Činátl
Kamil Činátl • Autor: Matěj Stránský

I po třiceti letech platí, že pro většinu Čechů je listopad 1989 velká věc. Možná se neshodnou v tom, jak tehdejší události hodnotit, mohou se o tom i pohádat, ale pád komunismu berou jako zásadní téma. Tento pohled má však jedno úskalí, které je s postupem času čím dál větší – a sice že přibývá mladších lidí, pro které sametová revoluce už tak důležitá není. Kdo si to nepřipustí, může se dočkat řady nepříjemných nedorozumění, varuje historik a didaktik Kamil Činátl.

Pamětníci listopadu budou letošní výročí nejspíš prožívat velmi silně. Myslíte, že optikou mladších lidí to ti starší přehánějí?

Vzpomínky jsou subjektivní, a tak nejde jednoduše říct, že některé jsou přehnané a jiné nikoli. Mladší lidé to tak ale mohou vnímat. Zejména kolem výročí se historie vytahuje tak často, až to může vést k otupění. Pokud jde o pamětníky listopadu, neměli by si nárokovat stejnou míru prožitku u dvacátníků a třicátníků, natožpak u teenagerů. Je normální, že se jí nedočkají. A není to zneuctění. Nikdo nemůže svůj pohled na dějiny brát jako univerzálně platný. Generační perspektiva hraje podstatnou roli – i při ohlédnutí za listopadem.

V čem přesně?

My, kdo jsme revoluci sami prožili, ji vnímáme jako silný kolektivní zážitek. Mladší lidé ale stejnou zkušenost nemají, a tak našim prožitkům nemusejí rozumět. Neříkám, že k listopadu necítí nic, ale jejich zkušenost není přímá. Je zprostředkovaná – z rodinné paměti, vyprávění ve škole, z popkultury nebo z různých státních politik paměti. Ten vztah je typově jiný.

Co z toho plyne za rizika?

Hrozí nedorozumění, mohou se prosadit zkreslené představy. Příkladně to ukazují televizní ankety mezi studenty, které je – podle mě nefér – často staví do negativního světla. Na obrazovce jsou z nich ignoranti, kteří o dějinách nic nevědí nebo k nim nemají ten „správný“ vztah. Diváci naší generace jsou rozhořčeni a tvůrci anket jsou nejspíš spokojeni, protože špatná zpráva se lépe prodává. Musíme si v této souvislosti ale uvědomit, že třicet let je opravdu dlouhá doba. Během ní došlo k mnoha jiným událostem, které mají též charakter historického mezníku a mohou být pro mladší lidi stejně formativní jako pro nás rok 1989.

obal

Například?

11. září, rozvoj internetu, migrační krize, nástup populistů… Generační aspekt vzpomínání je potřeba vnímat. Díky tomu si snáz uvědomíme, že není jen jedna historie. Neexistuje žádný obecně platný výklad, kdy my historici řekneme, jak to bylo, tak se to napíše do učebnic a hotovo. Vztah k historii hodně ovlivňuje perspektiva, místo, z nějž se na minulost díváme.

Tipnul bych si, že právě u listopadu mnozí pamětníci „obecně platný výklad“ vidí. Skončila totalita, začala svoboda, vyhráli jsme. Považujete to za omyl?

Jedna věc jsou fakta – události a jejich aktéři. Ty vidíme všichni. Liší se však generační, místní či sociál-
ní perspektivy, z nichž je nahlížíme. Posun perspektivy se odráží ve změně historického významu, který události přičítáme. Neexistuje nic takového jako „historická pravda“. Tou disponují jenom totalitní nebo autoritativní režimy. Je zřejmé, že pro Němce, Poláky, Čechy má druhá světová válka různý význam, který nelze jednoduše převést na objektivní pravdu. Listopad 1989 patří mezi sdílená místa paměti, jejichž význam by se měl ve společnosti průběžně vyjednávat. Ideálně v podobě kultivované debaty, kde se připouštějí různé pohledy na věc, a ne jedna fixovaná pravda.

Konec dějin

Lze nějak zobecnit, co si o listopadu 1989 myslí mladší generace?

Nebál bych se říct, že často vůbec nic. Záleží na tom, jak se jim historie předá. Pokud ji někdo zprostředkuje jako suchopárnou faktografii, což na školách není zdaleka opuštěný trend, tak lze i z listopadu udělat neosobní a nudný příběh, který nikoho neosloví. Rok 1989 navíc má konkurenci v celé řadě jiných atraktivních událostí, které jsou zajímavě zpracované třeba ve filmech či v počítačových hrách. Můžou to být klidně i starší dějiny podané zábavnou formou a namíchané s fikcí, jako tomu je u Hry o trůny nebo v sérii Assassin‘s Creed. Proti nim listopad, podaný jako frontální výklad od tabule, zkrátka nemá šanci. Jsou ale i jiná rizika, která naopak pramení z až moc velkého zaujetí.

Když dnešní dvacátník dostane kázání typu „před rokem 1989 bylo hůř, tak buď rád, že žiješ teď“, není to pro něj příliš produktivní situace.

Tweetni to

V jakém smyslu?

Představme si listopad v podání učitele naší generace, který je přesvědčený antikomunista, ztotožňuje se s listopadem jako s určující pozitivní politickou změnou a začne v tomto směru tlačit na pilu. To může vyvolat kontraproduktivní reakci, protože dnešní mládež už na žádnou přímočarou ideologickou indoktrinaci není zvyklá. Prožít listopad pro řadu pamětníků automaticky znamená být doživotním antikomunistou. Jenže taková hodnotová pozice může pro mladou generaci vyznívat vyprázdněně a strnule. Podívejme se na to optikou problémů, které jsou aktuální v současné společnosti, třeba klimatická změna, populismus v politice nebo drahé bydlení. Na nic z toho antikomunismus jako hodnotový rámec nestačí. Nenabízí mladým lidem relevantní odpovědi na problémy, které oni aktuálně řeší, a tak logicky začnou poptávat něco jiného. Z antikomunismu se stane jen relikt ze světa jejich babiček a dědečků, který už patří do muzea.

Pokud se ale shodneme, že období před rokem 1989 nebylo pro Československo nejšťastnější, jak to tedy mladší generaci správně sdělit?

Otázka nestojí, zda učit o zločinech komunismu, ale jak, aby to bylo efektivní. O tom, že je komunismus zásadní historické téma, panuje shoda. Tím se ale problémy ve výuce neodstraní. Proto jsme například zpracovali osud faráře Toufara formou komiksu, kde žáci hravě a v interakci s prameny sami skládají jeho příběh. Díky aktivnímu zapojení mají k tématu silnější vztah a zároveň získávají představu o tom, jak vlastně příběhy z historie vznikají.

Jak nejlépe zprostředkovat, o co v listopadu 1989 šlo?

Chyba je v tom, že listopad má ve školních výkladech obvykle podobu jakéhosi konce dějin. Předchozí události směřují již od roku 1948 k sametové revoluci jako k happy endu. Dál jako by už nebylo co řešit. To je ovšem pro mladé publikum neproduktivní situace, protože jim je samozřejmě jasné, že dějiny roku 1989 neskončily. Je tu nová republika, která mimochodem existuje už déle než meziválečné Československo. Pokud jim ve škole předáváme dějiny, které vlastně končí před začátkem jejich epochy, pak to pochopitelně jde mimo ně.

Co s tím?

Jedna z možností je ve vyprávění toho revolučního příběhu pokračovat. Mluvit o tom, co bylo dál, otevírat problémová témata, kterých je transformační období plné. Ty o něco starší dějiny je pak vhodné aktualizovat. To neznamená překrucovat jejich „pravý“ význam, ale vztahovat je k aktuálním problémům současnosti. Tehdy podepsalo Chartu jen 242 lidí, ostatní se báli nebo o ní neměli přesné informace. Co vy? Podepisujete dnes nějaké petice? Proč? Máte přitom strach? Co se mezi rokem 1977 a současností změnilo? Je třeba studenty motivovat, vyvolat zájem. Je důležité, aby věděli, proč se mají o danou událost zajímat. Pokud nepodáme historii jako problém, který má otevřené řešení, nemůžeme uspět.

dddd
Tento článek je v plném znění dostupný po zakoupení speciálního vydání týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením čísla. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

dddd
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 34 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte