Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Téma

Polsko: Nejchudší, nejsmělejší – a první

Polská cesta od nedostatku potravin a stávek ke svobodným volbám.

POLAND. Gdansk. 1980.
Už žádné peníze ani tanky z Moskvy. (Stávka v gdaňských loděnicích 1980) • Autor: Magnum Photos, Profimedia

Třináctého září roku 1989 se Jacek Kuroń jako každé ráno holil. Uprostřed procesu mu zavolal jeden ze sousedů. Se stejnou pravidelností, s níž Kuroń prováděl tento ranní úkon, ho soused varoval vždy, když se před jejich domem na varšavském předměstí objevilo podezřelé auto. Mohl si díky tomu do tašky aspoň rychle naházet pár základních věcí. Pro filozofa, opozičního předáka a politického vězně totiž neznámý vůz zpravidla znamenal policejní návštěvu, zatčení a několikahodinové nebo i několikaměsíční zadržení. Proto byl Kuroń podle vlastních vzpomínek překvapený a i trochu znechucený: ministrem práce a sociálních věcí byl v nové vládě teprve jeden den, a už ho jdou zase sebrat? To se tedy polský experiment s poklidným a mírumilovným rozdělením a následným předáním moci moc nepovedl.

Neznámé auto ovšem nebyla tajná služba, takzvaní esbeci, nýbrž ministerská limuzína s šoférem. Kuroń toho dne normálně odjel do svého nového zaměstnání. Polský experiment se povedl, což bylo pro celý východní blok klíčové. Jeho největší a v jistém smyslu nejdůležitější země ostatním ukázala cestu, po níž se další, každá svým způsobem, mohly vydat.

Na co čekáte

Polsko se na konci osmdesátých let od svých komunistických sousedů zásadně lišilo. Východní Německo bylo ohromně zadlužené, ale dokázalo předstírat dostupnost spotřebního zboží a ekonomickou prosperitu. Maďarsko bylo ještě zadluženější, ale předstíralo veselost a otevřenost. Československo nepředstíralo nic z toho, ale zase to vše zvládlo bez zahraničního dluhu. Polsko bylo nejenom drtivě zadlužené, ale navíc nemohlo nic předstírat, ani kdyby chtělo – obyvatelé země se pravidelně potýkali s nouzí a nedostatkem, na západě Evropy tehdy zcela nepředstavitelnými. Výsledkem opakujících se krizí byly stávky a nepokoje, které se státu vždycky dařilo potlačit a utišit: úplatkem, na který si ale zase musel půjčit. Anebo násilím, které zvyšovalo lidový odpor k jeho režimu.

Reklama
Reklama

V létě 1988 už nepomáhalo ani jedno. Stávky se rozšířily po celé zemi, desetitisíce lidí odmítaly pracovat. Lidová vzpoura vzkřísila nezávislé odbory Solidaritu, jejíž vliv za posledních sedm let upadl. Její šéf, Lech Wałęsa, vycítil příležitost a postavil se do čela stávek. A protože – i bez znalosti úředních ekonomických statistik – vytušil, že komunistický režim je ve skutečně a bez nadsázky existenčních problémech, veřejně vyzval hlavu státu, generála Wojciecha Jaruzelského, k rozhovorům. Oficiálním důvodem byla nabídka opoziční spolupráce s cílem odvrátit zhroucení státu. Skutečným Wałęsovým záměrem bylo zbavit se komunistické vlády. A rozhovory považoval za ten nejlepší způsob.

Jaruzelski si fakt, že komunistická vláda potřebuje ke svému přežití pomocnou ruku opoziční Solidarity, dlouho nechtěl připustit – i když jej o tom přesvědčovali i někteří z členů komunistického vedení. Taková však byla realita. Polsko bylo stávkami zcela ochromeno. Sovětský svaz poskytl polské vládě překlenovací úvěr, ale ústy svého tehdejšího vůdce Michaila Gorbačova dal Jaruzelskému najevo, že to je všechno, co může čekat: už žádné peníze, rozhodně žádné sovětské tanky a rozhodně žádnou podporu tankům polským. Když se Jaruzelski svěřil sovětské hlavě se svým dilematem, jestli legalizovat Solidaritu, či ne, Gorbačov mu odpověděl otázkou, na co ještě čeká. Polsko potřebovalo vrátit zemi do práce a potřebovalo západní peníze. K oběma bylo nutné se dohodnout se Solidaritou.

Polsko03_profimedia
Železná opona se opatrně zvedá, polská opozice dotlačila vládu k jednání u kulatého stolu. (Únor 1989) • Autor: AFP, Profimedia

Jaruzelski koncem srpna, nejprve pokoutně přes mocného ministra vnitra Czesława Kiszczaka, pak sám osobně nabídl Wałęsovi „jednání u kulatého stolu“.  Podmínky bezprecedentní diskuse byly zpočátku hodně nejasné a pro Solidaritu nevýhodné. Výměnou za konec stávek nezískala kromě budoucího hovoru nic, ani příslib vlastní legalizace. Wałęsa na ně přesto přistoupil. Sjezdil pak celou zemi (s proslulým bonmotem, že „lepší je kulatý stůl než hranatá cela“) a přesvědčoval členy svého hnutí, že rozhovory s vládou jsou jedinou cestou, jak komunisty zbavit moci. Argumentem, že rozhovory jsou jedinou cestou, jak komunisty u moci udržet, na své soudruhy naléhal i Jaruzelski. Měl to stejně těžké jako Wałęsa, musel spolustraníky vydírat tím, že pokud mu k jednání mandát nedají, vzdá se funkce on i nejvyšší vedení vlády a strany. Nakonec uspěli oba a cesta k jednání, která začala v únoru roku 1989, byla volná.

Jak nezvolit komunisty

Oněch jednání nakonec bylo 92, trvala od počátku února do začátku dubna a odehrála se u celkem osmi kulatých stolů. Stály v paláci v centru Varšavy a hovořilo se u nich o školství, stavu nemocnic nebo o pracovních podmínkách. O tom nejsledovanějším – o volbách, legalizaci Solidarity a budoucí dělbě moci – se však mluvilo jinde: za Varšavou, v luxusní odpočinkové vile tajné policie jménem Magdalenka. Výsledkem tamních tajných jednání byla dohoda na červnových polosvobodných volbách a uznání Solidarity jako opozice.

Polosvobodné byly volby proto, že Solidarita v nich nemohla vyhrát. V Sejmu měli komunisté dvě třetiny křesel jisté předem, opozice s nimi soupeřila jen o zbylou třetinu. Avšak v Senátu, tedy méně významné komoře parlamentu, mohla opozice získat vše. K mání bylo všech sto křesel.

Komunisté se mohli chlácholit vědomím, že co se týče správy státu a zkušeností s reálnou politikou a mocí, nemohli se s nimi amatéři ze Solidarity měřit. V dubnu a květnu však byla nutná jiná dovednost, ve které desítky let vládnoucí komunisté a stejně dlouho pronásledovaní opozičníci stáli na stejné startovní čáře: získávání voličských hlasů při předvolební kampani, s čímž ani jedni, ani druzí neměli žádnou zkušenost. Jak se ukázalo, komunisté jí nebyli schopni, zatímco Solidarita se vzmohla k heroickému výkonu. I když na to nebyla nijak připravená, polepila zemi narychlo vytištěnými plakáty, zapojila desítky tisíc dobrovolníků, před každou volební místnost umístila informační stánek, který ukazoval, jak se ve složitém volebním archu vyznat (a proč nevolit komunistické kandidáty).

Ve výsledku získala Solidarita v Sejmu 33 z 35 křesel, která zde mohla získat, a v Senátu 99 ze 100 křesel. Bylo to drtivé vítězství – a zcela drtivá prohra pro komunistickou stranu, která, podle pozdějších slov svých vlastních potentátů, s ničím takovým nepočítala. Jaruzelski nejprve nevěděl, jak reagovat, zvažoval znovu zavést výjimečný stav a volby prostě škrtnout, ale chyběla mu k tomu odvaha i podpora z Kremlu. Nevěděl, zda má kandidovat na prezidentskou funkci: potřeboval k tomu i hlasy Solidarity a riskoval, že pokud dojde k hlasování, čeká ho další ponížení. K výslednému kompromisu – Jaruzelski jakožto záruka hladkého přechodu od diktatury zůstane prezidentem, Solidarita získá post premiéra a důležitá ministerstva, s výjimkou vnitra a obrany – jej museli přemluvit Gorbačov i tehdejší americký prezident George H. W. Bush. Premiérem se v srpnu roku 1989 stal všeobecně uznávaný intelektuál Tadeusz Mazowiecki a jeho vláda začala úřadovat.

Jacek Kuron;Lech Walesa [Misc.];Jacek Kuron [Misc.]
V prvních volbách v červnu 1989 ještě Solidarita nesměla vyhrát. (Opoziční lídr Jacek Kuroń mluví s novináři) • Autor: The LIFE Images Collection via G

V té zasedl kromě Jacka Kuroně i její nejznámější člen Leszek Balcerowicz, který prakticky okamžitě začal se svou ekonomickou „šokovou léčbou“. V následujícím roce z vlády zmizeli komunističtí ministři vnitra a obrany a v roce 1991 mohli Poláci volit v prvních zcela svobodných volbách od druhé světové války.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Brolík

redaktor, Fokus

brolik
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1168
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte