Touha nalézt pravdu stojí často na začátku těch největších dobrodružství, o kterých si lidstvo pak vypráví. A není podstatné, jestli se týkala objevování neznámých kontinentů, pátrání po tom, jak to opravdu bylo v dávné historii či při odhalování viníků velkých politických afér. Hledání pravdy nás také převádí ze světa dětí do světa dospělých, protože jednoho dne zatoužíme ke zděšení všech rodičů vědět, jak to všechno funguje a jak jsme se tu vlastně ocitli.

Jen opravdový cynik přizná, že je mu milejší žít ve lži než v pravdě. Přesto je lež mnohdy mocnější, než je pravda. Filozof Konrad Paul Liessmann napsal: „Nic z pravdy není s to morální cítění zmobilizovat tolik jako lež.“ Proto se stává důležitou součástí politického světa. A právě proto, že je tak mocná, žilo lidstvo – zejména v západní části světa – s přesvědčením, že lháři do politiky nepatří. Stávají se nedůvěryhodnými, znejisťují společnost, mohou stát na začátku velkých tragédií. Každý diktátor, Hitlerem počínaje a Stalinem konče, usiloval nejprve o rozesetí pochybností a oslabení touhy po pravdě. „Než vůdcové mas uchvátí moc, aby přizpůsobili skutečnost svým lžím, vyznačuje se jejich propaganda nejvyšším pohrdáním fakty jako takovými, neboť faktum podle jejich názoru zcela závisí na moci člověka, který je může vytvořit,“ napsala Hannah Arendt ve své knize Původ totalitarismu.

Ocitli jsme se v čase, kdy je i vyslovení snahy hledat pravdu označováno za aroganci a touhu si pravdu přivlastnit. Často to říkají ti, kteří nemají problém lhát, a když už jsou z nepravdy usvědčeni, klidně prohlásí: Není to sice pravda, ale mohla by být.

Úkolem skutečných novinářů je a bude hledat pravdu. Jak to nedávno popsal slavný americký redaktor Carl Bernstein, úkolem žurnalistů „je nalézt co nejpřesnější dosažitelnou verzi pravdy“. Je to asi nejlepší definice, jakou jsem slyšel, protože v sobě skrývá i poznání, že můžete vše udělat nejlépe, jak to jen jde, a přece se může někde ukrývat nějaký dílek, který bude k popsání úplné pravdy chybět. Proto je třeba na straně novinářů pokora a na straně čtenářů, diváků či posluchačů opatrnost. Novinář za žádných okolností nesmí udělat chybu záměrně, ale nechtěných chyb se dopouštějí všichni. I z toho důvodu je tak podstatné je přiznávat.

Vzhledem k současné zásadní debatě o informacích a dezinformacích jsme se rozhodli připravit tento speciál. Najdete v něm články o konspiračních teoriích, o tom, jak se vytváří tzv. alternativní média, přinášíme rozhovory s předními novináři, reportáže ze světových médií, která se rozhodla čelit útoku fake news, naleznete tu ankety, příklady manipulací či rady, jak odlišit důvěryhodné zdroje od těch nedůvěryhodných.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor