Falešné zprávy, vymyšlené příběhy, tvářící se jako seriózní a vážně míněná novinářská práce, nejsou žádná novinka – novinkou je dnes rychlost, jakou se s pomocí sociálních sítí šíří světem. A spolu s nimi i ne zcela jednoznačné nesmysly, ale záměrně zavádějící zprávy, směsice faktů s reálně se tvářícími domněnkami – možností je nepřeberně. A existuje několik jednoduchých otázek, které stojí za to si položit, když se chceme v nepřehledném světě informací vyznat.
1.
Co se píše za titulkem? Provokativní titulek nebo takový, který vyvolá víc otázek než odpovědí, je možná trochu nefér novinářská taktika, ale občas ho použijí i seriózní média. A ani velmi korektní titulkářská práce nemůže spolehlivě převyprávět celý příběh. „Přečíst si celý text, který doporučuji dál“ může znít jako nepřekvapivá rada.
Když ale americký satirický web publikoval článek s titulkem „Studie: 70 procent uživatelů Facebooku čte pouze titulky článků“, a samotný text tvořila jen pseudolatina – téměř 46 tisíc lidí jej sdílelo dál. Skutečné, nesatirické studie říkají, že články jen podle titulků sdílí na sociálních sítích šest z deseti uživatelů. Číst dál než za přitažlivý titulek se vyplatí vždycky. Napsat novinářský článek, který má hlavu a patu, dá docela hodně práce. Na druhou stranu: vytvořit úplně vymyšlený článek, který má působit věrohodně, je také velmi složité. Autoři fake news se v samotném textu často prozradí – neobratností, nesmyslem či něčím jinak podezřelým.
2.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
