O jednom křesle a nešťastné Angele

Už několik týdnů Evropa kroutí hlavou nad váhajícími kroky německé kancléřky Angely Merkelové v souvislosti s pomocí Řecku. Němečtí voliči však rozšiřující se kritice teď nasadili korunu - nechceme dávat peníze jiným zemím, máme dost vládního nicnedělání a nesouhlasíme s neprůhlednou politikou liberálů a křesťanských demokratů. Přesně toto totiž vzkázali během víkendu voliči v Porýní-Vestfálsku německé kancléřce Angele Merkelové. To, že CDU a FDP ztratily v nejlidnatější německé zemi většinu, není zase tak velká tragédie, voliči z průmyslové části Německa se prostě jen vrátili ke svým tradičním sociálním hodnotám. Nicméně větším problémem je, že kancléřka půl roku po svém znovuzvolení ztrácí kontrolu nad spolkovou radou (druhou komorou parlamentu) a bude se muset více přizpůsobovat sociálním demokratům a Zeleným. Vládní dvojka Merkelová-Westerwelle už tak nemůže najít k sobě cestu, aktuální výsledky ale propast mezi koaličními partnery nadále prohlubují. Dá se tedy předpokládat, že například plánované snižování daní, zkracování vojenské služby nebo návrat k jaderné energii jsou ve hvězdách. Hlavní vinu za prohru dávají předsedové zemských vlád (ostatně jak je v zemských vládách dobrým zvykem) právě kancléřce.

Jasným vítězem zemských voleb jsou mimochodem Zelení, kteří si výrazně polepšili, a levicová Die Linke, která se vůbec poprvé dostala do tamního zemského parlamentu. A nejen to, u obou stran to vypadá, že by se mohly v Porýní-Vestfálsku dostat rovnou do vlády. Výsledky mluví jasně, velké strany dostaly obě shodně 34 procent, CDU přitom o jednu desetinu procenta vyhrála, což znamená, že jí odevzdalo svůj hlas o 6200 lidí více než SPD. I přesto ztrácí svou dosavadní většinu, kterou držela s FDP, a pokud se strany nedomluví na velké koalici, přesune se CDU do opozice. Ale ani SPD si nemůže vyskakovat a to otevírá cestu k moci právě malým stranám. Sociální demokraté musí spolupracovat se Zelenými, ale protože koalici k většině chybí jedno jediné křeslo, je SPD odkázána na spolupráci s postkomunisty.

Hned po volbách proto začalo vyjednávání, CDU nabízí velkou koalici, aby zamezila vstupu „extremistů“ do vlády, jak o postkomunistech mluví její představitelé. SPD ale odmítá spolupracovat s dosavadním ministerským předsedou Jürgenem Rüttgersem, který ale na druhou stranu nepřemýšlí ani v náznaku o tom, že by z vedení tamních křesťanských demokratů odešel. Ale ať už budou karty v Porýní-Vestfálsku nakonec rozdány jakkoliv, je dnes jasné, že německé vládě CDU a FDP, která už během prvních šesti měsíců nenasbírala ty nejlepší známky, jde teď o přežití.