Zatímco ještě před několika lety na česko-německé konference jezdili mladí lidé, často členové sudetoněmeckých nebo jiných mládežnických organizací nebo studenti, kteří o bilaterálních vztazích psali seminární a diplomové práce, dnes už tráví víkendy raději po svém. To potvrdila i letošní česko-německá konference „Dialog uprostřed Evropy“, která se během uplynulého víkendu konala už po devatenácté. Dříve symposium tradičně hostila Jihlava, v posledních několika letech je to Brno.
Dříve mladá generace ve svém volném čase bojovala za lepší sousedské vztahy a bavilo ji se veřejně vyhraňovat proti starším, kteří dokola vzpomínali na bezpráví jak z jedné tak z druhé strany. Není to tak dávno, co mladí vystupovali během diskusí, sepisovali manifesty a vehementně požadovali normalitu česko-německých vztahů bez tahanic o historii. Sami na sobě pak dokazovali, že mladá generace už žádné výhrady, a předsudky, ke svému sousedovi nemá.
Jenže přesně to, co požadovali, mezitím už nastalo a svět mezi Čechy a Němci se stal normalitou. Účastníci konferencí si už navzájem nebrečí na rameno, že jim bylo ublíženo, ale hledají místo toho společně cesty ven z finanční krize nebo diskutují o změnách a budoucnosti pracovního trhu. Letos si na Čechy mimochodem stěžovala pouze jediná diskutující. Tato bývalá emigrantka z Čech kandiduje na české kandidátce do voleb a účastníkům konference popisovala, jaké negativní komentáře si za to vyslechla od svých bývalých krajanů. To už je ale čistě český problém – závist nebo prostě jen naše nenávist k čemukoliv cizímu.
Angažovanost v česko-německých vztazích pro mladé lidi, kteří hledají atraktivní polarizaci, tedy ztratila své kouzlo. Není tedy už proti čemu bojovat, a proto se mladá generace pochopitelně z bilaterálního bitevního pole, které se stává nudnou normalitou, zcela stáhla. Pakliže nám ta „česko-německá pohoda“ i nadále vydrží, je to jedině dobře.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
