S režisérem Václavem Marhoulem o Tobruku

Václav Marhoul

Václav Marhoul (*1960) je scénáristou, režisérem, hercem i producentem. Vystudoval FAMU (1984), poté působil několik let v divadelním sdružení Pražská pětka, spoluzakládal výtvarnou skupinu Tvrdohlaví, vystupuje v divadle Sklep. U filmu začínal nejprve jako asistent produkce a později jako zástupce vedoucího produkce. Počátkem 90. let se po Sametové revoluci stal na sedm let generálním ředitelem AB Barrandov. V roce 1997 založil společnost Silver Screen, která se věnuje produkci českých hraných filmů. V roce 2003 natočil ve vlastní produkci film Mazaný Filip. V současnosti můžete v kinech vidět jeho nejnovější film Tobruk.

(On-line rozhovor je hodinový, je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na odpovídajícím. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách.)

:37Pavel DvořáčekRád bych vás pozval na večerní besedu do poděbradské EKKLÉSIE. Kudy a jak na to?
Sr.zdr.P.Dv. evangelický farář14:01Václav MarhoulNavštivte prosím stránky filmu: www.tobruk.cz, najdete tam kontakty a na jeden z nich se prosím ozvěte. Hezký den.:08František DantlichDobrý den. Velice obdivuji Vaši práci. Tobruk jsem ještě neviděl, ale cystám se. Nechtěl byste natočit film o odbojové skupině Tři králové? Senzační příběh nejodvážnější československé odbojové skupiny. Doporučuji si přečíst knihu Tři kontra gestapo. Vážně velice poutavý a dobrodružný příběh. Mnoho zdaru! F. Dantlich14:04Václav MarhoulJá Vám mnohokrát děkuji, příbeh Tří králů samozřejmě znám, nemýlím-li se. Snad ho před časem zpracovala do podoby třídílného televizního filmu Česká televize. Já popravdě o tom nepřemýšlím, mám zatím v hlavě cosi jiného. Děkuji.:02S. SynekDobrý den, musím se přiznat, že mě film překvapil a odcházel jsem trochu rozčarovaný. Filmoví kritici (např. J. Gregor zde z Respektu) si pochvalovali, že jste se ve filmu vyhnul nabízejícím se „klišé“ a podařilo se Vám ztvárnit syrovost boje v poušti. Mně naproti tomu přišlo líto, že film se víc zajímá o to, jak to měli vojáci se ženskýma, jak nadávali a co může s lidským tělem udělat dělostřelecký granát.
Z vyprávění mého dědečka, který se bojů u Tobruku účastnil (a vůbec ze vzpomínek „klapálkovců“), mám naopak v paměti obraz, kde tím hlavním je touha po návratu do svobodné vlasti, kamarádství, hrdost a síla masarykovských ideálů. Je to jistě obraz zidealizovaný, snad až kýčovitý a plný „klišé“ - jenže nebylo to, co je pro nás dnes „klišé“ a prázdný pojem, pro vojáky u Tobruku něčím živým a prožívaným? Nadávání, shánění ženských a brutalita války jsou jistě „nadčasové“: jsou asi v každé válce. Ale není na příběhu našich vojáků u Tobruku zajímavější právě to, co nadčasové není, co dokonce dnes zmizelo z našeho vědomí natolik, že nám to možná připadá až neskutečné, nepravdivé, hrané - totiž to, co se dá označit jako „láska k vlasti“? Je jistě těžké něco takového ztvárnit (zvlášť když už „na to“ dnes asi moc nevěříme) a zároveň se vyhnout kýči. Bohužel se mi ale zdá, že Tobruk se o to ani příliš nepokusil. Možná jste dokonce chtěl zbavit ten zidealizovaný obraz mýtického hávu a ukázat Tobruk v jeho nahotě. Je to tak, byl to Váš záměr?14:09Václav MarhoulJe škoda, že jste si z filmu odnesl jen tohle, tedy jenom prvních řekněme 24 minut filmu. Ale chápu, některé věci, které byly odkryté a naprosto oproštěné od idealismu, romantických představ o válce a charakteru vojáků, některé diváky řekněme zaskočí natolik, že pak už dostatečně citlivě nevnímají další postavy, děj a příběh.
Prostor daný v této diskusu není natolik velký, abych mohl šířeji polemizovat, ale veřte prosím tomu, že všechny ty scény, mluva apod, vše jsem si před natáčením s veterány ověřil, ve vojenském archivu a z osobních deníků vojáků načetl, včetně mnoha tehdy živoucích postav, které se staly inspirací i pro ty postavy které ne až tak odpovídají Masarykovskému ideálu legionáře. Láska k vlasti v tomto filmu, odhodlání bojovat je daná samotnou skutečností jejich existence tam, netřeba jí skloňovat, mluvit o ní každou volnou chvíli v zákopu apod. Prostě je. Pokud budeme dělat z veteránů pohádkové bytosti a ne normální kluky z masa a kostí s problémy danými tomuto věku, pak tím jen budeme více a více rozevírat nůžky mezi jimi a normálními lidmi dneška.:07Mirka KouřimskáNašel jste se v natáčení válečných filmů, nebo bude váš příští na zcela jiné téma?14:10Václav MarhoulNe, můj (doufejme) další film bude na úplně jiné téma…:26Otto BohusDobry den,
film Tobruk povazuji za vyjimecny v tom, ze je cesky a zaroven v nem vidim to, co obvykle ocenuji na zahranicnich festivalovych filmech. Rozvolnena dramaturgie, zajem o vsednodenni nedramaticke „prostoje“ hrdinu, odvaha film na 15–20 minut „odvest pryc“ /sekvence bloudeni po pousti/. Jedna dlouha pomala jizda kamery mi dokonce pripomnela proslule „Tarkovskeho jizdy“ - byl to Vas zamer?
Svou zvlastni, „uspavaci“ rezii (kdy se vlastne ve vasem filmu z valky skoro nebojuje, jen udrzuje ve strehu cvicenim nebo schovavanim se pred pisecnou bouri) jste me navic zcela odvedl z zanru valecneho filmu, takze jsem byl nahlym vybuchem (s naturalisticky ustrelenymi nohami) opravdu temer sokovan. Vubec Vas zpusob vyberu pohledu toho, co divaci maji videt, je hodne neidealisticky (vyhrezle maso utrzenych nohou, detailni zaber rozkladajici se lebky…).
Zcela moralne deprimovan jsem byl ovsem z poslednich, rekneme deseti minut. Nenavideny velitel je smrtelne strelen, mirkodusinovsky hrdina ho jde zachranit, ale jen se zrani, cimz vyprovokuje sveho kamarada k akci. Ten kdyz se vrati, sedi v opustenem krytu (v pousti, bez moznosti jakehokoli presunu!) s mrtvolou kamarada a umirajicim velitelem. Delsi celkovy zaber, strih, cerne platno, citat, venovani cs. vojakum. Pusobive. Z posledni doby jsem vetsi „ucast“ s uctenim pamatky prostrednictvim filmu prozival jen v monstroznim konci Wajdovy KATYNE (2007).
Nicmene, abych Vas jen nechvalil. Kdosi /myslim v Tydnu/ napsal, ze jakmile se ve filmu promluvi, jde o dve patra niz. Bohuzel to vnimam stejne. Nevim, co presne me na zpusobu vyberu hercu, jejich mluve, zpusobu sejmuti zvuku a dialogu filmu (nebo postprodukci zvuku) vadi, ale narozdil od mlcenlivych scen v pousti ci momentu zaznamu psychickeho vycerpani, me vzdy rozhovory pripomnely, ze se divam na cesky film hodne dobreho televizniho zpracovani. Pokud jste zachytil vice podobnych pripominek - je neco, co byste pri techto scenach zmenil? A co?
Kazdopadne Vam dekuji za TOBRUK, mile jste me prekvapil, z toho mala predfilmoveho PR, co jsem zachytil, jsem nic vazneho neocekaval. A vida. Provedl jste temer komercni sebevrazdu a film postavil na postupech ryze nemainstreamove produkce. To se slusi ocenit.
Posledni otazka - jakou ma film do tohoto dne navstevnost, jakou navstevnost jste ocekaval tesne pred premierou a jakou ocekavate nyni?
Diky.14:15Václav MarhoulAno, byl to můj záměr, já mám strašně rád tu dlouhou jízdu, která trvá 1,5 minuty, kdy čas běží a zároveň stojí v očekávání, Tarkovskij mně byl velkou inspirací, hodně jsem si při natáčení četl jeho kníhu Krása je symbolem pravdy. Konkrétně jeho přednášky pro studenty VGIKu. Jinak mnoho lidí má obecně pocit, že ve válce se neustále bojuje a probíhá boj muže proti muži. ze vzpomínek veteránů (a nejen od Tobruku) jsem zcela jasně načerpal poznání, že spíše na něco neustále čekáte, někde nahoře se rozhoduje a vy nevíte jak a o čem. Žijete jen na svém, v tomto případě, doslova kusu písku a hlavně přemýšlíte o tom, jak přežít do druhého dne. Střela je vždycky rychlejší než zvuk a proto smrt přichází náhle a „bez varhan“. Strojená mluva vojáků…, já s tím nesouhlasím a musím říci, že ona kritika byla v tomto ohledu jediná. Kdyby herci mluvili stejné věty v angličtině a ty by byly ve stejném obsahu zobrazeny jako titulky na plátně, nepřišlo by Vám to. Myslím. Položil jste na stůl docela těžkou úvahu, která nemá až tolik společného s kvalitou dialogů, ale s úhlem pohledu na nás samotné a naší roli v jakékoliv době. Měnit už nelze nic, film je hotový a tak jakékoliv režijní postúvahy o tom, co bych tenkrát mohl natočit jinak a tak vůbec nepěstuji, bylo by to naprosto zbytečné, z případných chyb je nutné se poučit pro další film. Jinak do dnešního dne má film cca 92 000 diváků, je to méně než jsem očekával, ale na druhou stranu (jak přesně píšete) Tobruk není pro zábavu, nohy nahoře a pojídání popcornu. A většina lidí se chce hlavně bavit. Toť krédo dnešní doby. A úplně na závěr, myslím, že hranici 100 000 diváků asi film dosáhne. Moc děkuji a přeji hezký den.:28MartinDobrý den pane Marhoule, co je pravda na tom, že jste kdysi chtěl vést katedru produkce na FAMU a hodláte třeba do budoucna na této škole učit? Jinak by mě zajímalo, kolik stál Váš film Tobruk a jak jste spokojen s návštěvností tohoto filmu? Předem děkuji za odpovědi14:17Václav MarhoulTak tuhle fámu jsem ještě neslyšel. Ne, věřte prosím tomu, že jsem nikdy takovou ambici neměl, já chci dělat filmy a ne učit. Snad ta fáma vznikla na základě toho, že asi před 11 lety si u mě tehdejší děkan Honza Bernard objednal studii na téma, jak by mohl být škola, výuka a praktická cvičení řekněme reformována. Ale to je asi taky jediné co se stalo a co se týkalo mé osoby a FAMU.
Jinak Tobruk stál 80 mil. Kč a s návštěvností jsem spokojen, protože jsem ani nedoufal, že na tak složitý film přijde do dnešního dne přes 90 tis. diváků.:08Petr MalýČí pochvala vašeho Tobruku vám udělala skutečnou radost? Film se mi líbil. Díky.14:25Václav MarhoulNejvíc od veteránů od Tobruku.
Pak od našich vojáků, když jsem film uváděl v afghánském Logaru.
Taky od všech citlivých diváků, kteří film přijali.
Od mnoha kolegů z naší branže.
Od některých kritiků.:45Kamil ŠkachByla při natáčení Tobruku natočena nějaká zajímavá scéna, která se nakonec do sestřihaného filmu nevešla a teď vás to mrzí?14:29Václav MarhoulVystříhnul jsem asi 8 scén, které se mně samy o sobě líbily, ale které prostě v návaznostech při závěrečném střihu prostě dobře nefungovaly. Pro mě je důležitý film a jeho celkové vyznění a tak, když jsem seznal, že tam nepatří a vyřadil jsem je, nebolelo to. Až vyjde na jaře DVD, určitě je zahrnu do bonusů.:15K. ZábranskáCo je pro filmaře (režiséra) největší překážkou když se rozhodne natočit válečný film? Co bylo největší překážkou pro Vás?14:31Václav MarhoulMysím, že černobílé vidění, svázanost jednotlivými klišé, málo představivosti a kreativity, málo výtvarných nápadů.
Pro mě osobně? Neustálé pochyby, stále, při každé scéně, jestli jí točím správně, jestli je dobře rozzáběrovaná, jestli jí točím ve správném rytmu a tempu…:32Fr. KyselaPodílela se, spolupracovala na tvorbě či přípravě Tobruku i Armáda ČR?14:36Václav MarhoulHlavním ( finančním ) partnerem filmu je Ministerstvo obrany ČR, což není Armáda. Armáda se nijak výrazně na Tobruku nepodílela s vyjímkou výcviku herců, který probíhal 2 měsíce před natáčením ve Vyškově a taky použití některé historické techniky z muzea v Lešanech, které spadá pod Vojenský historický ústav.:52R. ObstTrochu odbočím, ale ono to částečně souvisí - měli jsme se v roce 1938 bránit nebo se vzdát (což jsme udělali)?14:38Václav MarhoulTěžká otázka, ale já osobně jsem zastáncem názoru, že za svobodu se bojovat musí. Pamatuji vyprávění svého dědečka, který mobilizoval s pevným rozhodnutím za republiku i padnout. Na základě studia materiálů byla drtivá většina národa přesvědčená o tom, že vlast bránit musíme. Myslím, že trauma z toho, že jsme se bez boje vzdali ( nebo spíše naši politici ) je zásadní, že determinovalo celou naší budoucnost, že selhání v roce 1948 a 1968 ho jen prohloubilo, že toto trauma v sobě neseme dodnes a myslím, že ho už taky nikdy nepřekonáme. Náhražkou národní hrdosti jsou nám fotbal a hokej. Smutné. Takže bojovat.:10JitkaCo musí podle vás dobrý (vynikající) scénář mít aby vás zaujal a chtěl jste podle něj točit? Nebo si úplně nejraději chcete psát scénář sám?14:39Václav MarhoulDobrý scénář, stejně jako dobrou knihu, musíte číst jedním dechem, nepřerušovat, nebo nerad přerušovat čtení. Dobrý scénář okamžitě vyvolává obrazové asociace, začínáte si představovat samovolně jednotlivé scény. Pokud takovým je, pak je úplně jedno, kdo ho napsal.:45R. PokornýZměnil se nějak váš vztah i představy o poušti před a po natočení filmu? R. Pokorný14:43Václav MarhoulJeště než jsme začali točit, nacestovali jsme po pouštích Středního východu a severní Afriky 12 700 km, jak spočítala produkce. Ale popravdě, setrvat na jednom místě bezmála 3 měsíce je něco jiného, než se v ní neustále někam posunovat. Bylo to skvělé. Poušť je taky skvělá, tedy pokud nepřijde chamsín.:34Jaroslav PetříkZmiňujete se o lásce k vlasti - co to pro Vás osobně znamená? Jak to vidíte s láskou k vlasti u naší nejmadší generace (dospívajících)? Měl snímek ambice vlastenectví probudit?14:52Václav MarhoulPro mě to osobně znamená to, že o tom mnohokrát přemýšlím, že se snažím věci chápat ještě ve většich souvislostech a že jsem se dobrovolně přihlásil do Aktivních záloh naší Armády, abych tak demonstroval svojí vůli udělat pro svojí vlast daleko více. Do hlav nejmladší generace bohužel nevidím, nevím jak na tom jsou, taky je těžké z nich něco při diskusi dostat, protože se při tom stydí a to zakrývají haurovstvím. Ale snad je to v pořádku, narodili se tady, žijí tady, mají tady své kořeny, možná si taky tuhle otázku ještě nikdy sami sobě nepoložili. Jinak ano, budeme pořádat projekce pro školy a chtěl bych jim tak připomenout něco z naší historie a z toho co pro nás znamenala.:00KryštofZměnili se v průběhu natáčení (i v souvislosti s prožitým a získanými zkušenostmi) představy a názor na to co chcete filmem sdělit a komu?
Kdo vás při práci na filmu nejvíce ovlivnil?14:56Václav MarhoulNe, musím přiznat, že ne. Tím, že jsem psal 2,5 roku scénář a každý den o tom přemýšlel, tak ne. Kdo mě ovlivnil? Asi nejvíc režisér Tarkovskij, jehož knihu jsem si každý den četl.:36KryštofJaký je váš vztah ke zbraním a vojenské technice?14:59Václav MarhoulTakový většinový. Asi jako u každého jiného. Zajímá mě to, neulítávám na tom.