Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Rozhovor

S Markétou Pilátovou o její nové knize

Debatovat o novém románu s názvem Má nejmilejší kniha, jste mohli s autorkou Markétou Pilátovou.

Markéta Pilátová, Buenos Aires, jaro 2009.
Markéta Pilátová, Buenos Aires, jaro 2009. • Autor: Archiv autorky

Markéta Pilátová, Buenos Aires, jaro 2009.
Markéta Pilátová, Buenos Aires, jaro 2009. • Autor: Archiv autorky
Markéta Pilátová (nar. 1.2.1973 v Kroměříži) je spisovatelka, hispanistka a novinářka. Vystudovala katedru romanistiky a historie na FF UP v Olomouci, kde šest let pracovala jako odborná asistentka. Působila dva roky jako lektorka na katedře slavistiky ve španělské Granadě a pracovala také jako redaktorka týdeníku Respekt. Pro Respekt a další česká média píše reportáže, literární recenze, povídky a autorské sloupky. Čtvrtým rokem učí potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny. Její román Žluté oči vedou domů (Torst 2007), byl nominován na cenu Magnesia Litera. V současnosti žije v Buenos Aires.

 

 

Markéta Pilátová: Má nejmilejší kniha
Markéta Pilátová: Má nejmilejší kniha • Autor: Obálka knihy
Markéta Pilátová: Má nejmilejší kniha
Markéta Pilátová ve svém druhém románu Má nejmilejší kniha čerpá i tentokrát z jihoamerické zkušenosti a v mimořádně napínavém příběhu téměř magického ražení nás ve směsi bájných motivů s až nepříjemně realistickým popisem jihoamerického prostředí – s jeho narkomafiemi a těžkou a nebezpečnou bídou bezbranných a přitom ozbrojených slumů – provede příběhem Hadího institutu a zejména jeho šéfa. Ten v ambiciózní vědecké pýše a posedlosti, která odmítá vnímat morální hranice, tvrdě a bezohledně kráčí za svými objevy, jež se mohou jiným jevit jako slepé uličky dějin, a přesto bezohledně zasahují do cizích životů. Autorka nás provede mnoha vrstvami vzdáleného světa na druhé polokouli – příběhem se vine nit nevzdělané indiánky obdařené instinkty, které se vymykají ze zkušenosti vzdělanců, i okolní realitou otloukaných obyvatel slumů. Ukáže nám také, jak překvapivě a bolestivě se mohou drápy odporné části evropské historie zatínat do nepřipravených duší. Příběhem nás provádí tatér, který v šeherezádovském motivu při tetování opájí zákazníky vyprávěním a před světem schovaný ve svém skromném příbytku účtuje se svým svědomím. Nitky osudů se rafinovaně proplétají, až nakonec složí pestrý, magický a mimořádně poutavý koberec snů a skutečnosti.
(Pozvánka na křest knihy - .pdf

(On-linerozhovorjehodinový,je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na dotazované osobnosti. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách. Vámi vložené dotazy se zobrazí s malým časovým zpožděním.) 

:04j.j.lhotsky
Uvažovala jste o tom, psát své knihy jazykem země, kde žijete? Oslovit tak tím, mnohem početnější čtenářskou komunitu. Není pro vás frustrující žít v zahraničí a přitom předkládat své knihy v češtině někomu, kdo nemá žádné povědomí o skutečném životě a navíc to zde nikoho (až na pár knihomolů a literárních redaktorů) v podstatě vůbec nezajímá?
14:06marketa
Hezký den všem!

– Psát španělsky, nebo portugalsky to bych asi zatím nesvedla. Nevím, nežiju v LA dost dlouho na to, abych vnímala všechny možné odstíny reality, tak abych ji mohla popisovat a aby to bylo pro místní čtenáře nějak zajímavé. Vážně jsem o tom asi ještě nikdy neuvažovala.

Reklama
Reklama

-Je jasné, že je pro českou spisovatelku, nebo spisovatele je frustrující vědět, že kdyby psal anglicky, španělsky, nebo německy osloví mnohem víc lidí a případně vydělá víc peněz. Moje hanácká babička ale říkávala že kdyby byly v …ryby…člověk se narodil v Kroměříži a ne třeba v Denveru, nebo v Madridu. Prostě to tak je. Taky se mohl narodit v Havaně a mohl psát akorát tak oslavné traktáty na Fidela Castra, nebo v Bělorusku. Čili já si neztěžuju. Psaní knížek je pro mě monentálně hobby, píšu ráda a když si to několik tisíc lidí přečte mám prostě radost, to je celé.

Jinak mám dojem, že na to, jak je naše země malá tak u nás ještě pořád čte hodně lidí, když člověk jede tramvají nebo metrem vidí lidi číst Blesk, ale dost často taky nějakou knížku.

:27Ivo, Brno
1. Jaká je podle Vás perspektiva Latinské Ameriky, resp. Brazílie a Argentiny, které znáte nejlépe? Ubírají se správným směrem, lepší se situace, nebo stagnuje?

2. Kteří čeští autoři a autorky se dají koupit v nějakém lepším" knihkupectví v Buenos Aires? Kdo je v poslední době překládán např. z těch mladších (žijících)?

3. Neuvažovala jste o tom, že byste se stala literární agentkou a zastupovala české autory v LA?

Děkuji za odpovědi.

Ivo, Brno

14:19marketa
Ivo, tak odpověď na první otázku by asi byla na nějakou publicistickou knížku, ale pokusím se…

V Latinské Americe je teď situace z ekonomického i politického hlediska dost neradostná. Po devadesátých letech kdy bylo jasné, že se spousta z latinskoamerických zemí vydala cestou demokracie, ale v posledních dvou třech letech se situace změnila, zejména ve Venezuele, kde je dnes regulérní diktatura jednoho muže a Venezuela v mnohém ovlivňuje další země – Argentinu, Ekvádor, Bolívii. Tady v Argentině se teď například hodně diskutuje o novém mediálním zákonu, který chce podobně jako ve Venezuele umlčet nezávislá média. V Brazílii je to jiné, vláda I. Luly se ukázala jako umírněná a pragmatická a Brazílie jako jedna z mála zemí v LA mírně prosperuje díky novým nalezištím ropy a plynu, nebo programu nahrazování benzínu za alkohol vyrobený z cukrové třtiny a hlavně se snaží něco dělat s drogovými mafiemi a strašnými sociálními rozdíly, jde to určitě pomalu, ale přeci jen je vidět jakýsi posun. Další velká země Mexiko má ale spoustu problémů – prakticky tam probíhá válka mezi drogovými kartely navzájem a mexickým státem. Obecně se dá říct, že LA země prožívají velkou deziluzi z demokratického systému jako takového. Spousta reforem se v devadesátých letech zejména díky místní posttotalitní korupci nepovedla zrealizovat, nebo byla zrealizována chaoticky a napůl a lidé mají pocit, že se nůžky sociálních rozdílů spíš rozvírají, než naopak. V Argentině kde jakž takž existoval náznak sociálního státu na jaký jsme zvyklí z Evropy a který se zhroutil po krizi v roce 2001 tu deziluzi asi cítím nejvíc. Na druhou stranu je LA fascinující v tom, že tady neexistuje otevřený rasismus a extrémismus je to území kde se míchali Evropani, indiáni, černoši, Asiati a lidé se k sobě chovají mnohem tolerantněji, mileji než jak jsem na to zvyklá z Evropy. Spousta mladých Latinoameričanů se angažuje v neziskových organizacích, mnohem více než u nás, snaží se něco změnit, věří, že když mají zkorumpované politiky s nimiž nic nesvedou, že můžou aspoň něco svést v tom, že každou neděli vydávají jídlo v chudinské vývařovně, nebo zadarmo učí děti ve slumu pracovat s počítačem. Myslím, že v tomhle LA rozhodně nestagnuje.

-V lepších knihkupectvích v Buenos Aires se dá koupit všechno od Milana Kundery (ten je v Argentině považovaný za jednoho z nejlepších světových spisovatelů a jestli Argentinci, Brazilci, nebo Mexičani o nás něco opravdu vědí tak je to fakt, že Milan Kundera napsal Nesnesitelnou lehkost bytí) něco málo od Karla Čapka (hlavně jeho divadelní hry) a když má člověk štěstí a hodně hledá i od Bohumila Hrabala. Z mladší generace jsou to některé knížky od Ivana Klímy. Jiné věci z české literatury jsem tady nezahlédla.

– Literární agentkou bych v Latinské Americe asi být nechtěla, to spíš ve Španělsku, protože tady platí, že autor se musí nejprve prosadit ve Španělsku a pak se většinou prosadí i doma, v některé latinsko-americké zemi. Španělská nakladatelství jako např. všemocná Alfaguara totiž operují i na latinskoamerickém trhu a vydávají knihy ve skutečně obrovských nákladech, kterým místní nakladatelství nemůžou konkurovat, taky lépe spisovatelům a překladatelům do španělštiny platí. Jinak ale je to na španělském trhu pro české autory dost těžké – hispánský čtenář je zvyklý na jiný tip knih, než jaký většinou čeští autoři píší. Buď si kupuje vyloženě esejistické, historické nebo filozofické věci, nebo naopak tíhne k silnému příběhu často se sociálním podtextem a vzrušující zápletce, většina místních současných autorů se snaží psát příběhy s kriminálním nádechem, nebo ty, které účtují s totalitní minulostí a většinou zase s detektivní zápletkou – např. současný argentinský bestseller La pregunta de sus ojos – Na co se ptaly její oči od Eduarda Sacheriho, podle kterého byl letos natočen vynikající film.

:58Karel
Dobrý den, jsem vaším velkým fanouškem. Na knihu se těším. Chystáte také někdy román od nás z Čech? Dává vám Česko vůbec nějakou inspiraci?
14:23marketa
Karle, díky za Vaše povzbuzení! Teď jsem napsala dětskou knížku, jmenuje se O víle Vivivíle a stínech zvířat a měla by vyjít v polovině listopadu v Nakladatelstvím Lidové noviny ve spolupráci s edicí Respektu. Ta je celá z Čech, odehrává se v Praze na Břevnově a blízko koupaliště Džbán. Ráda bych napsala román z Česka, rozhodně ano, hlavně proto, že mi začíná po letech venku můj domov připadat hodně exotický a vzdálený, plný nových neznámých tajemství a to je ta pravá chvíle kdy o něm začít něco psát.

:32Smolík
Jak dlouho Vám Markéto trvala příprava knihy a jak dlouho pak samotné psaní? Psala jste ji celou v zahraničí, nebo i tady v Čechách?
14:31marketa
Knížku jsem psala přibližně dva roky. První část jsem napsala v Brazílii, pak jsem asi půl roku pokračovala v Praze a poslední část jsem psala v Argentině. Proto je v knížce schválně pomíchaný argentinský a brazilský kontext a Velké město v němž se příběhy odehrávají je takový hybrid mezi brazilským Sao Paulem a argentinským Buenos Aires.

:42salinka
Ktereho ze soucasnych ceskych autoru by jste doporucila jako zajimaveho a inspirativniho? Treba pro nekoho, kdo zkousi psat! Anebo ctete uz jen latinskoamerickeho autory?
14:36marketa
Čtu všechny možné autory…ty české čtu taky a moc ráda. Někomu, kdo zkouší psát bych doporučila z českých autorů asi nejvíc Čapkovy povídky Z první a Druhé kapsy (osobně mě strašně ovlivnily v tom, že příběh by v sobě měl nést kromě zápletky taky určitou morální otázku a zároveň tajemství) ze současných autorů Pavla Kohouta, Josefa Škvoreckého, z mladší generace Jáchyma Topola, Michala Ajvaze, Jana Balabána, Emila Hakla, Jiřího Hájíčka, Irenu Douskovou (její Helenka je prostě neodolatelná), Michala Viewegha z básníků mám ráda Violu Fischerovou a Petra Borkovce,M. Reinera,M.I.Jirouse, Jonáše Hájka a z nejmladší generace Petru Hůlovou, Štěpána Kučeru, Radka Malého…je jich prostě hodně… Obecně jsem spíš konzervativní čtenář, mám ráda knížky v nichž se odehrává nějaké silné drama a moc mě nebaví knížky, které příliš experimentují s možnostmi jazyka, nebo naopak ty „civilní“ a „střídmé“ v nichž je jazyk osekaný na dřeň a nemají žádnou zápletku a jsou založené čistě na pocitech a líčení atmosféry, taky mě moc nebaví knížky o vztazích v rodině (pokud ovšem nejsou komické) i když uznávám, že je to důležité téma.

:06Salinka
Ktereho ze soucasnych ceskych autoru by jste opravdu doporucila, jako zajimaveho i treba inspirativniho? Pro nekoho, kdo treba chce zacit psat? I treba pro vase pratele ze zahranici?
S pozdravem a drzim Vam palce.
S.
14:38marketa
Asi nejvíc bych doporučila pro začínajícího autora Karla Čapka, nebo Otu Pavla a pro přátele v zahraničí opět Karla Čapka, Josefa Škvoreckého a Jáchyma Topola.

:29Michal
Dobrý den, dá se podle vás naučit psát v nějakém kursu literárního psaní? Podle mě, v kom to není, tak se to do něj nenaleje. Máte za sebou nějaký kurs, vedl vás někdo? A co vědí Argentinci o České republice?
14:43marketa
Psát se podle mě v nějakém kurzu literárního psaní podle mne určitě dá, protože stejně jako mají malíři své školy, nebo hudebníci, proč by je neměli mít i mladí spisovatelé…nicméně je určitá věc, kterou člověk buď má nebo nemá – stejně jako má hudebník hudební sluch, nebo malíř umí něco namalovat, tak i člověk, který chce psát, by měl mít cit pro to jak skládat slova tak aby dobře zněla, nebo vymyslet příběh tak, aby ho bavilo lidi číst. Na škole, nebo kurzu psaní se podle mne může naučit jak takovou schopnost rozvíjet, může se naučit určité postupy, nebo fígle jak se zdokonalovat a to není nikdy k zahození. Psaní je podle mě především řemeslo, které když ho člověk zvládne dokonale, může začít naplno rozvíjet talent, stejně jako musí hudebník pod vedením někoho zkušeného cvičit, malíř co nejvíc malovat, měl by podle mě člověk, který píše, pravidelně a pod vedením někoho zkušeného psát.

-Já za sebou takový kurz nemám, ale mám za sebou mnohem drsnější školu vynikajících editorů v časopisu Respekt, kteří mě naučili o textech přemýšlet, předělávat je, obracet naruby, dívat se na ně ze všech možných stran, přijímat jiný názor, zahnat do kouta své hypertrofované ego…Myslím, že díky reportážím jsem se naučila základům toho jak vystavět příběh, jak zachytit dialog, jak si sama pro sebe definovat co svým textem chci říct. A v neposlední řadě jsem se díky novinařině dostala k mnoha lidem, k mnoha lidským osudům a tohle všechno se snažím využít i pro psaní knížek.

-Argentinci o Česku mají povědomí především kulturní. Milují českou vážnou hudbu, české filmy (například ve všech argentinských videopůjčovnách je možné si vypůjčit film Obsluhoval jsem anglického krále, Ostře sledované vlaky, nebo film Až přijde kocour, nebo Musíme si pomáhat) a taky české spisovatele : Kunderu a Hrabala. Ale jinak většinou nevědí vůbec nic, často si myslí, že pořád existuje Československo. Z televize, nebo ze svých cest znají Prahu, ale zbytek republiky je pro ně úplně neznámý, protože když k nám jedou kupují si hlavně okružní zájezdy po celé Evropě a v Praze stráví nanejvýš den, nebo dva. Teď ovšem po našem zpackaném předsednictví EU nás začínají znát dost dobře, tahle kauza, stejně jako Entropa se v místních novinách hodně propírala, čili jsem dost často musela vysvětlovat proč je náš prezident tak ostře antievropský, když přeci jsme v EU, nebo proč padla uprostřed předsednictví vláda…nebyly to lehké chvilky.

:10Jaroslav Krušina
Setkala jste se s některou z postav knihy ve skutečnosti?
14:45marketa
Setkala jsem se s postavou detektivky Puly- ve skutečnosti se jmenuje jinak, ale její popis v knize odpovídá skutečnosti. Seznámila jsem se s ní tak, že jsem byla na party, kterou pořádaly moje brazilské kamarádky pro děti. Ta mladá krásná žena tam přišla, vypadala jako nějaké modelka a položila si na židli tašku – dodnes si pamatuju že byla taková nezvykle ohmataná a kožená a neměla zip. V té tašce jsem zahlédla dost velký revolver. Tak jsem se ptala kdo to je a dozvěděla jsem se, že pracuje na letišti v protidrogovém komandu. Trochu jsem si s ní pak povídala a vytáhla z ní několik historek, které jsem pak v knížce různě upravené použila.

:28J. Zázvorka
Jak se vy coby autorka knih díváte na projekt Google Books? Souhlasíte s protesty a věcnými argumenty našich i evropských nakladatelů a vydavatelů?
14:48marketa
Přiznám se, že jsem tenhle projekt nějak do hloubky nezkoumala, nevím jak je to přesně právně ošetřené, nebo není, ale pokud se jedná o knihy, které jsou dejme tomu sto nebo sedmdesát let staré, proč ne (např. teď zpřístupněné dílo Karla Čapka), ale jinak mi to přijde zvláštní. Já osobně si nestahuju z internetu hudbu, ani filmy a stejně tak mi přijde divné, aby si lidi zadarmo stahovali z internetu současné knihy.

:13Luis E.
Která z postav Vám Markéto dala nejvíce „zabrat“? Myslím vytvoření jejího profilu. Orientujete se snáze v mentalitě obyvatel Jižní Ameriky nebo Středoevropanů?
14:50marketa
Nejvíc mi asi dala zabrat postava doktora Vidala – vžít se do postavy autoritářského vědce nebylo úplně jednoduché. Líp mi šly postavy nerozhodných a tápajících hrdinů a hrdinek…
lépe se pořád ještě orientuju v mentalitě Středoevropanů, navíc mentalita obyvatel každé jednotlivé latinskoamerické země je naprosto odlišná.

:40Petr Trnovec
Proč vaše kniha nevyšla v Respekt Edici?
14:52marketa
V Nakladatelství Lidové noviny právě ve spolupráci s edicí Respektu chystáme na polovinu listopadu onu dětskou knížku, tentokrát z českého prostředí- měl by ji ilustrovat Jakub Zich a jmenuje se O víle Vivivíle a stínech zvířat. Je to o boji jedné víly s pašeráky zvířat zásobujících české zverimexy. Jinak romány bych ráda vydávala v nakladatelství Torst, je to zavedená značka a vydavatel Viktor Stoilov poskytuje knížkám maximální péči, navíc s Torstem spolupracují výborní redaktoři, čili ráda Torstu zůstanu věrná.

:09K.K.
Máte osobní zkušenost s „narkomafiemi a těžkou a nebezpečnou bídou bezbranných a přitom ozbrojených slumů“?
14:53marketa
Ano, se slamy mám celkem hodně zkušeností, dva roky jsem žila v Sao Paulu ve čtvrti Moema, kousek odtamtud, téměř přes ulici je velký slam který se jmenuje Buraco quente – čili Horká díra. Slamy Sao Paulo doslova prorůstají, např. z hotelu Hilton je „nádherná“ vyhlídka na jeden z největších slamů v Sao Paulu. Psala jsem o slamech pro Respekt velkou reportáž a měla možnost se tam s jedním člověkem (který shodou okolností chodil do školy s drogovým šéfem slamu a návštěvu mi domluvil) podívat. Tady v Buenos Aires každý měsíc projíždím autobusem přes největší slam a není to žádný radostný pohled, mám z toho pokaždé depresi.

:00Barbora Zemanová
Píšete nejdříve na papír, anebo rovnou do notebooku (nebo snad na psacím stroji)?
14:55marketa
Píšu nejdřív rukou na papír ve vlaku, v metru, nebo v autobuse, každý den totiž jezdím dvě hodiny do práce. Místní vlaková linka Cetrángolo-Retiro, metro A a autobus 232 jsou už druhý rok má Nejmilejší pracovna. Čili počmárám nejdřív spoustu sešitů a pak to postupně přepisuju do notebooku. Psát na stroji by bylo určitě romantické, ale stroje jsou velké a těžké a nevejdou se mi do kufru.

:12D.D.D.
Souhlasila byste s tím, kdyby se někdo rozhodl vaši knížku zfilmovat? Troufla byste si na převedení do scénáře, nebo byste to přenechala jiným?
14:57marketa
Se zfilmováním bych určitě souhlasila, už jsem to dokonce udělala…knížku Žluté oči vedou domů by rád zfilmoval režisér Jakub Sommer, ale zatím se shání producent a finance, byl by to náročný projekt, muselo by se točit v Brazílii a historických kulisách. Na scénáři bych se ráda podílela i když určitě ve spolupráci s někým zkušeným.

:18Černý Petr
Když se někomu profesně představujete,tak jako novinářka a spisovatelka a nebo spisovatelka a novinářka? A označení česká spisovatelka, vadí, nevadí?
14:58marketa
Když se někomu představuju tak teď jako krajanská učitelka, pak někdy jako novinářka a téměř nikdy jako spisovatelka, pořád si na to nějak nemůžu zvyknout…na to spisovatelka… ale česká spisovatelka mi rozhodně nevadí, naopak, jsem ráda, že jsem česká spisovatelka.

:30David Ševčík
Čím budete knihu křtít?
14:59marketa
hanáckó slivovicó z Kroměřiža !!!!

Už bohužel čas vypršel, ale všem děkuju za inspirativní otázky a snad někdy brzy na shledanou !

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte