Zestátnit ČEZ? Ale proč vlastně?

Nápad s posílením role státu v ČEZ zazněl poprvé loni v červnu, kdy premiér Petr Fiala čelil úvodní vlně stížností na zdražování energií. V televizním projevu tehdy řekl, že „zatímco zájem státu je dostatek energií za přijatelné ceny, zájem soukromého investora je zisk“ - a že cestou k odbourání tohoto konfliktu bude „získat v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren“. Podobně – byť trochu mírněji – mluvil Fiala před měsícem při parlamentní schůzi svolané kvůli vyslovení nedůvěry. V pasáži o energetice uvedl „plánovanou transformaci ČEZ, jejímž cílem je vrátit státu kontrolu nad některými energetickými zdroji“. Minulý týden v odpovědích na otázky novinářů hovořil ještě obecněji, ale slíbil vyjasnit vládní záměry „v průběhu tohoto roku“. 

Co přesně vláda chystá, tedy není stále jasné. A jasno v tom nejspíš nemají ani sami ministři. Objevují se i pochyby, zda vytyčený směr vůbec dává nějaký smysl. „Moc se nemluví o tom, proč to vlastně stát chce celé dělat. Vzniká iluze, že naši energetickou bezpečnost zajistí jeden dukovanský blok, který možná bude postavený kolem roku 2040, a že levnou cenu elektřiny a bezpečnost dodávek zajistí zestátnění ČEZ. Ale ani jedno z toho není pravda a jen nás to odvádí od podstatných věcí,“ varuje Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09 – tedy jednu z pěti vládních stran.