V Etiopii se válčí o povahu státu

Vypnutý internet a telefonní sítě i minimální přístup novinářů zatím brání většímu povědomí o průběhu bojů v Etiopii, kde premiér Abiy Ahmed předminulý týden spustil  vojenskou ofenzivu proti regionální vládě v severní provincii Tigraj. Podle OSN zatím přes hranice do sousedního Súdánu uprchlo asi třicet tisíc civilistů, z toho polovina dětí. Amnesty International minulý týden zdokumentovala masakr několika set civilistů, kteří byli poblíž hranice provincií Tigraj a Amhara zavražděni kvůli své amharské národnosti. Premiér Abiy z masakru obviňuje jednotky spojené s tigrajskou regionální vládou, ta vinu odmítá.

Národnostní napětí ilustruje postup etiopské vlády proti činitelům tigrajské národnosti, které považuje za nespolehlivé. Africká unie, která sídlí v etiopské metropoli Addis Abebě, například na žádost vlády odvolala původem tigrajského šéfa bezpečnostního oddělení. Šéf etiopské armády generál Birhanu Jula pak obvinil prezidenta Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedrose Ghebreyesuse, původem též Tigraje a člena tamní vládnoucí regionální strany TPLF, z pokusů o získání zbraní a mezinárodní podpory pro vzbouřeneckou provincii. Tedros obvinění rezolutně odmítl. Do médií prosákly informace o tigrajských civilistech, kteří kvůli národnosti (evidované v občanských průkazech) nesmějí přijít do zaměstnání nebo odletět do zahraničí. O dalších souvislostech konfliktu ve druhé nejlidnatější africké zemi jsme hovořili s Rediem Bereketeabem, odborníkem na východní Afriku z Nordic Africa Institute ve švédské Uppsale.

Premiér Abiy Ahmed vojenskou ofenzívu ospravedlňuje například tím, že tigrajská regionální vláda v minulých dvou letech podporovala etnické násilí páchané v jiných částech Etiopie. Existují pro toto obvinění důkazy?

Tigrajská regionální strana TPLF vládla Etiopii od roku 1991 až do roku 2018. (původně se jednalo o jednu z nejsilnějších regionálních guerill, které v 80. letech vedly válku proti stalinistickému režimu Mengistu Haile Mariama. Po jeho svržení v roce 1991 se TPLF stala dominantní silou v celé Etiopii, ačkoli Tigrajové tvoří jen kolem šesti procent obyvatel země, pozn. TL.). Z této doby mají velmi silnou a dobře zapuštěnou síť spolupracovníků - ve vesnicích, v regionálních strukturách, ve všech bezpečnostních složkách i na národní úrovni. Jen díky této síti špiclů a kádrů mohla TPLF tak dlouho dominovat etiopské politice. I když před dvěma lety, po masových protestech a nástupu Abiy Ahmeda do premiérské funkce, přišla o centrální vládní moc, pořád jí zůstala tahle 27 let vytvářená síť. Snadno ji mohla využít k podrývání nové centrální vlády, která se snažila zemi liberalizovat. Jsou zde indicie, že TPLF s pomocí těchto sítí spolupracovala s některými ozbrojenými skupinami jiných národností, ale o stoprocentních důkazech nevím.

Nemůže to být konspirační teorie? Proč by TPLF spolupracovala s ozbrojenými milicemi jiných národností, které byly během 27 let trvající vlády jejími hlavními nepřáteli?

Hlavní štěpící linie současného etiopského konfliktu je následující. Na jedné straně jsou skupiny, které chtějí udržet stávající etnický nacionalismus, tedy systém, který dává hlavním etnickým skupinám velkou míru autonomie a identity. Proti nim stojí Abiy Ahmed a jeho spojenci, kteří chtějí oslabit tyto odstředivé nacionalismy a vytvořit stát založený na občanské identitě. Válčí se tedy o povahu etiopského státu. TPLF a radikální milice nejpočetnějšího etiopského národa Oromů sice stály proti sobě – ale teď je spojuje touha udržet vlastní vládu a co nejvíce oslabit centrální autority v Addis Abebě. Pak jsou tu ovšem skutečně jiná etnika i jiní představitelé Oromů, kteří také mají zájem na udržení etnického federalismu, jenže současně kvůli křivdám z let 1991–2018 nenávidí TPLF a nyní proto podporují vojenskou ofenzivu federální vlády. Toto tažení je mimochodem v Etiopii velmi populární.

Jak nebezpečný je tigrajský konflikt pro celou Etiopii? Nakolik hrozí rozšíření války ze severu do zbytku obrovské země?

Toto riziko existuje v případě, že boje na severu potrvají dlouho. Etiopie prochází velmi nestabilním obdobím přechodu. Po celé země jsou živé různé lokální křivdy, stížnosti, požadavky; vše jsou to hluboce zakořeněné a dlouho neřešené historické a systémové problémy. Jsou to rozbušky, které se kdykoli mohou vznítit a vyvolat větší požár. Zda k tomu dojde, závisí na tom, zda federální armáda dokáže rychle ukončit operace proti TPLF.

A jaká je ona pravděpodobnost, že se podaří konflikt rychle ukončit?

Z právního pohledu je TPLF mrtvá - etiopský parlament rozhodl, že má být rozpuštěna a nahrazena jinou regionální vládou. Vojensky je to samozřejmě složitější. Nyní se zdá, že jsou tigrajské jednotky pod tlakem ze všech stran. Z jihu postupují speciální jednotky regionu Amhara a amharské milice (v praxi obvykle běžní farmáři vyzbrojení starými kalašnikovy, pozn. T.L.). Z východu přicházejí speciální jednotky složené z národů Afarů a Somálců. Ze severu a ze Západu pak postupuje federální armáda, která zároveň kontroluje hraniční přechody do sousedních zemí - Súdánu a Eritreji. Ofenziva tedy přichází ze všech stran a směřuje do Mekelle, hlavního města Tigrajů. Pokud do něj vstoupí, tak tigrajským silám zbude jedině guerillová válka v tamní vysokohorské krajině - a v takovém případě věřím, že se konflikt do jiných částí Etiopie ani do sousedních států nerozšíří. Ale na jakékoliv předpovědi je příliš brzy.

Znamená to, že už není cesta zpět k jednání federální vlády a TPLF o příměří?

Ne, TPLF je nelegální, vláda ji označuje za kriminální mafii a chce její úplnou kapitulaci. Premiér Abiy říká, že neprobíhá občanská válka, ale prosazení vlády práva a zákona. Z jeho pohledu není možné se vrátit k jednacímu stolu, jak požadují Africká unie, Evropská unie a další země.

Vměšují se do války zahraniční mocnosti?

Zatím pro to žádné doklady nevidím. Federální vláda ukazovala prstem na Egypt, který má zájem Etiopii oslabit kvůli sporům o výstavbu přehrady na Nilu. Ale nevidím žádné důkazy. Některé weby uváděly, že se TPLF, která má sofistikované zbraně čínské výroby, poslala své vyslance do Číny. Měli se tam naučit, jak z těchto zbraní odstranit GPS, díky němuž je mohla federální vláda snadno lokalizovat. Ať to bylo jakkoli, tak to nestihli - federální letectvo tyto zbraně zaměřilo a zničilo. A nevidím teď možnost, jak by se TPLF mohla dostat k zahraniční vojenské pomoci.

Jak vlastně Čína ovlivňuje dění v Etiopii? Kombinace autoritářské vlády a rychlého ekonomického rozvoje za vlády TPLF byla inspirována právě Čínou. Abiy se po nástupu k moci snažil zemi liberalizovat a demokratizovat. Zkoušela Čína tento posun sabotovat?

Čína dobře ví, že Addis Abeba je diplomatické srdce Afriky, sídlí tu Africká unie i další mezinárodní organizace. Pokud zde přijdete o vliv, neztratíte pouze Etiopii. Proto si nemyslím, že by riskovala sázkou na TPLF. Sofistikované zbraně z Číny, o nichž jsem mluvil, byly v minulosti převezeny do tigrajských území na severu země z logických důvodů - poblíž leží hranice s donedávna nepřátelskou Eritreou. TPLF měla své kádry na všech úrovních vojenských složek, proto k nim získala snadný přístup. Abiy se navíc od Číny nedistancoval - několikrát ji navštívil a například vyjednal lepší podmínky splacení dluhů. Nemyslím si tedy, že jeho nástup vztahy s Čínou zvlášť poškodil.

Diskriminoval Abiy Ahmed po nástupu k moci příslušníky tigrajského národa, jak tvrdí tamní regionální vláda?

Zasáhl proti vysoce postaveným lidem například z vojensko-průmyslového komplexu Metec, který kontroloval klíčové podniky a veleli mu tigrajští generálové. Šéf Metecu je ve vězení, na bývalého šéfa tajné služby je vydaný zatykač a skrývá se v Tigraji. Abiy tedy zasáhl proti špičkám bezpečnostního a státního aparátu, ale to podle mě není diskriminace - ti lidé jsou zapleteni do zločinů a musí o nich rozhodnout soud. TPLF však úspěšně mobilizuje obyvatele Tigraje s argumentem, že jsou všichni stíhání premiérem a federální vládou. Samozřejmě je tu i argument, že elity dřívějšího režimu pocházející z jiných etnik dostaly amnestii a ke spravedlnosti jsou hnáni hlavně Tigrajové (sám Abiy Ahmed vzešel z bezpečnostního aparátu režimu, kterému dominovala TPLF, pozn. T.L.).

Etiopie byla v předchozích dvaceti letech nejrychleji rostoucí ekonomikou světa - přesto nakonec vztek lidí smetl diktaturu a nakonec je tu i současný neklid. Dává Etiopie světu lekci, že ekonomický rozvoj bez občanských práv je nestabilní a neudržitelný?

Etiopie skutečně zažila nebývalý ekonomický rozvoj, ale mnoho z něho neproteklo k běžným lidem. Plody růstu zůstaly především v rukou poměrně úzké elity a hlavně v Tigraji. Lekci tedy vidím v tom, že statistický ekonomický růst nestačí, pokud nejsou zdroje rovnoměrně rozdělené.

Etiopský rozvoj ale viditelně prospěl i chudým lidem. Po celé zemi se stavěly školy, kliniky, silnice, chudí farmáři byli zvlášť za autoritářské vlády Melese Zenawiho (zemřel v roce 2012) podporováni. Etiopie patřila i k oblíbencům mezinárodních organizací bojujících proti chudobě. 

Ano, ale například veškerá půda patří státu. Při jejím pronájmu a v přístupu k technické pomoci od státu a k hnojivům byli upřednostňováni ti, kdo byli k vládě loajální. A také skutečně došlo k obrovské expanzi škol včetně stavby nových univerzit. Jenže jejich absolventi nesehnali práci - vraceli se do vesnic, kde farmařili, nebo bez zaměstnání přežívali ve velkých městech. Když absolventům nedáte práci, tak ekonomický růst a přístup ke vzdělání nemá smysl. Kromě toho samozřejmě byla postavena spoustu silnic a na čínský dluh spousta nových budov, ale celkově vzato chudí obyvatelé měst i venkova z tohoto boomu měli příliš malý prospěch.