Smejkal: Tvrdší lockdown je nutnost. Nebo přísně vymáhat vše, co už platí
 
Petr Smejkal
Petr Smejkal • Autor: Michal Růžička, Profimedia

Česko potřebuje alespoň na krajské úrovni na několik týdnů skutečný lockdown po vzoru Izraele nebo loňského jara, kdy centra měst byla prázdná a lidé chodili skutečně jen do práce a na nákup. Jinou možností je změnit přístup k vymáhání stávajících opatření. „Je dobře, že už se něco chystá. Uvidíme, co to bude,“ říká k novému dění Petr Smejkal, epidemiolog pražské kliniky IKEM, jehož jméno Andrej Babiš nadhodil o uplynulém víkendu jako případného kandidáta na uvolněné místo po Romanu Prymulovi. Smejkal je i jedním ze signatářů nové výzvy 40dniprozdravi.cz, kterou předseda vlády zmínil jako jednu z těch, kde se chce před zaváděním nových opatření inspirovat.

Podle Babiše byste byl „dobrá tvář na epidemiologická opatření“. Vy jste ale prý o žádné takové nabídce nic nevěděl. Už to nějak dopadlo?

Vzal jsem uvolněné místo ve vládní radě pro zdravotní rizika, abych měl aspoň nějakou možnost do věcí mluvit. Prymula nejsem. Podle množství hejtů, které dostávám, ale už „tváří“ asi jsem.

Nemohl byste jako „nový Prymula“ ovlivnit víc věcí?

Nevím. My jsme se ale s premiérem nebavili o institucionalizaci mého působení. Že bychom se domluvili „toto je nyní vaše pozice a taková je s ní spojena odpovědnost“, to se nestalo.

74_koronavirus_jaros
Praha, leden 2021 • Autor: Milan Jaroš

Nemyslí se tou „tváří“ spíš někdo, jako je v Německu Christian Drosten? Tedy odborník, který je mimo politiku a jen říká, co by bylo správné dělat?

Já sám nejsem ani žádný Drosten, ani Fauci. Ale znám skupinu lidí z univerzit, z BISPOu, z iniciativy Sníh, s kterými bychom se dohromady českými Drosteny nebo Fauci stali. Sám jsem to i navrhoval. Kochův institut v Německu nebo americká CDC mají svoje teritorium jasně vymezeno. Něco veřejně řeknou jako odborné instituce a vláda to buď akceptuje, nebo ne. U nás se do toho pořád plete politika – politici chtějí epidemii řešit sami, což nejde. Spousta pseudoodborníků, kterým naslouchají, jim navíc radí špatně. Ti se chtějí zalíbit a to není dobré.

Jak moc jste něco takového skutečně navrhoval a jakou to mělo odezvu?

Vlažnou, bohužel i na straně skutečných odborníků. V české kotlině zkrátka není moc velká ochota převzít aspoň minimální odpovědnost.

Nemůže být na vině to, o čem jste sám mluvil a co jako svoji zkušenost popisují i další experti, kteří se vládě snažili radit – a sice že politici si je vyslechnou, začnou se jejich jmény i zaštiťovat, ale ve skutečnosti je neposlouchají?

Ano, to je možné a možná i pravděpodobné. Asi jsem naivní, ale od člověka, jehož generaci ovlivnil nejvíc Václav Havel, se to dá čekat.

A co byste jako český Drosten nyní radil?

Zaprvé, tlačit na vymáhání stávajících opatření. To je na politicích. Není fér vůči těm, kdo opatření dodržují, když slyšíte, že police nechá projíždět narvané vlaky s lyžaři do Trutnova. Dále maximalizovat sekvenace nebo detekce mutací ve všech laboratořích. A zavřít rychle nejpostiženější kraje a okresy a omezit v těchto regionech mobilitu. Ale pokud tento týden nenastane zlepšení, nevidím jinou cestu než tvrdý lockdown izraelského typu minimálně na dva až tři týdny. Mimo nouzový stav, který vyprší za pár dní, to už prý ani nepůjde.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Zapřít se a necestovat

Nouzový stav se má znovu protahovat, premiér Babiš mluví o tom, že opatření se skutečně zpřísní. To je to, co jste chtěl?

Ano, je vidět, že vláda přece jen naslouchá. Uvidíme, s čím ministerstvo zdravotnictví přijde.

Jak by se lišil tvrdý lockdown od toho, co máme dnes?

Nepojedete dál než na vymezenou vzdálenost od bydliště. Žádné hory, bohužel. Jen do práce a domů. Leda nakoupit a řekněme na procházku nebo proběhnout ven do parku, do lesa. To je důležité zachovat. Podobně jako loni na jaře. Podniky musí dostat pro zaměstnance respirátory, musí masivně testovat a musí jim to být plně hrazeno. Maximum lidí by mělo zůstat doma na home office.

Ministr Blatný mluví o tom, že by mohly v nouzi vypomoci i nemocnice, jako je právě váš IKEM. Co by to obnášelo?

Museli bychom omezit péči o naše vlastní pacienty. Covidová péče by tedy byla na úkor té naší, specializované. Třeba zastavit transplantace. Podotýkám, že i my jsme od konce léta měli 300 hospitalizovaných covidových pacientů. V monobloku, kde na patrech leží pacienti po transplantacích s těžkou imunosupresí a infekce se může rychle rozšířit. To je riziko jako blázen.

Je tedy reálné a smysluplné zapojit IKEM víc a omezit to, co děláte běžně?

Byl bych nerad, ale asi k tomu bude muset dojít.

21A_varianta_jaros
Ilustrační foto • Autor: Milan Jaroš

Kdyby nastal tvrdý lockdown, k čemu by měl směřovat? Jaká čísla sledovat a kam by se ta čísla měla dostat?

V první řadě co nejdřív zploštit křivku růstu, který pořád akceleruje. Tedy nejenže roste počet nakažených, ale zrychluje i tempo tohoto růstu. My naopak potřebujeme dosáhnout radikálního poklesu, výhledově až pod pár tisíc, do Velikonoc – to by měl být cíl, proto v naší výzvě mluvíme o 40 dnech.

Jaký vývoj hrozí, pokud se to nestane?

Bude se dál zhoršovat kvalita péče. Jde opravdu hlavně o kapacity personálu. Lůžka by se možná někde našla, ale pokud se rozvírají nůžky mezi počtem sester a pacientů, úroveň jde zákonitě dolů. Personál nestíhá a udělá víc chyb. Už je to vidět – smrtnost je vysoká nejen kvůli mutacím, ale odráží se v ní i horší úroveň péče. Nemůžete tlačit sestry a doktory do extrémů.

Po roce už má leckdo tendenci boj s epidemií vzdávat, rezignovanost byla znát i z vládních prohlášení. Co říct těm, kteří razí názor, že přes dva miliony lidí už covid prodělalo, dalším milionům dětí i mladistvých virus nic neudělá a nejstarší senioři budou snad brzy naočkovaní, tak se přestaňme trápit a pojďme to nějak dojet?

Ano, světlo na konci tunelu se blíží, ale stále jsme v tom tunelu. Kvůli mutacím, výpadkům vakcíny a únavě všech se tunel prodloužil. Bavíme se o březnu a dubnu maximálně. Vážně by se to nedalo vydržet? To se v tom chceme plácat až do léta? Pasivita by stála ještě hodně životů a hodně by nás to mrzelo. Ale mám obavy, že  takto uvažují i někteří lidé v rozhodujících pozicích. Když mluvím s lidmi na ministerstvu zdravotnictví a řeknu jim to, co říkám vám, mám pocit, že jsem v menšině.

Co říká většina?

Že to zvládneme. Že pacienty převezeme, že ta místa se ještě někde najdou, i když dlouhé převozy jsou rizikové. Že lidé vidí, jak je situace hrozná, takže začnou víc spolupracovat. Že pomohou respirátory. Že bude jaro a teplejší počasí a že brzy dorazí víc vakcín.

Čtěte také: Je možné, že už to vláda vzdala

Blatného náměstek Vladimír Černý v úterý hodně lidí překvapil tím, jak na tiskovce chladně konstatoval, že „kapacita lůžek intenzivní péče se blíží svému absolutnímu vyčerpání“, ale že to není ničí vina a že s tím už nejde nic moc dělat.

Profesor Černý je intenzivista, který asi další epidemiologická řešení nechce. Řídí dispečink intenzivní péče, má výborný přehled o tom, kde jsou lůžka a kde ne. Je nesmírně pracovitý. Ale není to epidemiolog a nemá cenu říkat, čí je co vina, ale že s tím lze něco dělat. Jinak k ministerstvu obecně – dost energie jim asi sebraly debaty s „promořovateli“ a každý do nich jen kope. Spousta odpovědnosti by se měla přesunout na kraje, okresy a obce. Žijeme v hloupém, centralizovaném a často nesrozumitelném systému. Problém ministerstva je i v tom, že neschopného úředníka je velmi těžké se zbavit kvůli definitivě.  A v komunikaci ministerstvo nic nedokáže vysvětlit, tu má dlouhodobě tristní.

Co by se tedy mělo na úřadu zlepšit?

Bylo by dobré, aby tam každý dělal jen práci dle své odbornosti. A hlavně by bylo třeba najít „tvář ministerstva“, která bude věci vysvětlovat. Když se s lidmi budete víc bavit, pochopí i chyby, pochopí, že něco nejde. Uvědomí si, že spousta věcí se má, může a musí řešit na lokální úrovni. Ale špatná komunikace je cesta do pekel. V úterý nás na setkání s vedením ministerstva pár říkalo, že je potřeba nějak zakročit, ale dozvěděli jsme se, že s lidmi neposlouchajícími opatření se nedá nic dělat, nebo že ve stávající právní situaci se nedá téměř nic dělat. To nepřijímám.

Jak si vysvětlujete, že někdo může takto uvažovat?

Nerozumím tomu. Oni možná spoléhají na to, že se tahle vlna dál nezvedne, že už brzy dorazí vakcíny a že hodně lidí je už promořeno. Ale vakcíny se projeví nejdřív za měsíc, do té doby – při denních přírůstcích nakažených přes 15 tisíc – umře ještě spousta lidí.

Když máte přístup k Babišovi, proč nezavoláte jemu?

Říkal jsem mu to. Oceňuji, že se radí, ale souběžně mluví i se spoustou jiných lidí jiných názorů, je to politik. Státník podle mě musí umět být i nepopulární a vybrat si dobré odborníky.

Pokud se i teď opatření nezavedou pořádně, co si z toho odnesete? Co s tím chcete dál dělat?

Já nechci na věci upozorňovat extrémním způsobem. Dělám, co můžu. Ctím slova Marka Twaina: Dodržuj pravidla, i když se ti nelíbí, snaž se o jejich změnu, ale dodržuj je. Jinak by tu byla anarchie. Snažím se mluvit s politiky, zachovat si možnost říkat jim svoje názory tváří v tvář anebo je říkat do novin. Doufám, že je tu dost lidí, kteří to vnímají podobně.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Nádoba

redaktor, fokus

nadoba_g6mmo

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte