Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

S Czechflixem jsem přišel příliš brzy

Rozhovor s ředitelem ČT Petrem Dvořákem o smyslu internetové videotéky a budoucnosti streamování

Petr Dvořák • Autor: Jan Handrejch / Borgis / Profime
Petr Dvořák • Autor: Jan Handrejch / Borgis / Profime

Všechny velké tuzemské televize – Česká televize, Nova i Prima – obrátily svoji pozornost k on-linu. K rozšiřování a kultivování vlastních internetových videoték. Veřejnoprávní televize vyčlenila část rozpočtu na výrobu pořadů určených výhradně pro web. Od začátku roku měly premiéru na iVysílání třeba teenagerský seriál TBH, kronika tuzemského rapu RapStory nebo sexuálně osvětová talk show Na záchodcích. Na to, co si od své videotéky ČT slibuje, kde by měla být za pět let a jaká je budoucnost streamování v Česku, odpovídá generální ředitel ČT Petr Dvořák. Rozhovor doplňuje téma aktuálního čísla Respektu nazvaného Rušno na české televizní scéně.

Česká televize uvedla od začátku roku na iVysílání několik pořadů určených výhradně pro web. Jak byste popsal dramaturgickou vizi původního obsahu vyráběného pro on-line?

iVysílání České televize je především odrazem programu, tedy distribučním kanálem pro nelineární sledování našeho obsahu. Nebudujeme vlastní VOD platformu v tom smyslu, že bychom investovali výrazné peníze do tvorby ryze pro webové prostředí. Je to služba pro diváky, kteří se chtějí na náš film nebo dokument podívat v jiném čase, než kdy jej nabízíme ve standardním vysílání. A je to samozřejmě brána do obrovského archivu našich pořadů. Pokud tvoříme formáty pouze pro web, pak je to motivováno snahou nabídnout pořady i těm mladším či úžeji zaměřeným skupinám koncesionářů, kteří v lineárním programu nehledají, nebo nenacházejí to, co je zajímá.

Proč konkrétně se ČT rozhodla vyrábět obsah jen pro on-line?

První důvod jsem už popsal. Ten druhý je, že nám tvorba pro web umožňuje i pilotování nových technologických postupů, žánrů nebo tvůrčích přístupů a způsobů narace. V tomto smyslu může být i předvojem tvorby pro televizní vysílání.

Kde by mělo být iVysílání za rok a za pět let?

Nejupřímnější odpověď je, že vše záleží na možnostech, které bude Česká televize mít. Zejména na těch finančních. V této chvíli jsme v situaci, že nebudeme moci investovat do rozvojových a digitálních projektů tolik, kolik bychom potřebovali. Financování České televize se za posledních čtrnáct let vlivem inflace propadlo na reálné hodnotě poplatku už o 25 procent. Nicméně pokud bychom od toho odhlédli, mělo by iVysílání držet tempo s nároky a potřebami diváků, tedy i s jinými expandujícími komerčními VOD platformami. Mělo by například nabízet rozšířené možnosti personalizace, komunikovat s konkrétním divákem, aktivně mu nabízet pořady nejen z aktuální tvorby ČT, ale třeba i z archivu. Díky šíři našeho záběru dokážeme obsahy řadit do zajímavých kontextů, propojovat současné, historické, dramatické nebo třeba i zpravodajské pořady do nových klastrů. Věřím, že tak bude sílit i využití našeho audiovizuálního obsahu ve vzdělávání, jak už to nyní naznačuje ČT edu. iVysílání musí být také samozřejmě komfortně dostupné přes aplikace chytrých televizí a mobilních zařízení. V oblasti původního web-only obsahu se budeme dál zaměřovat na témata a formáty s přidanou hodnotou, na cílové skupiny, které v takové míře „své“ pořady v lineárním televizním vysílání nenajdou.

Jak se do výroby obsahu web-only promítne zmíněná situace, kdy jste oznámil nutnost snížení nákladů na původní tvorbu vzhledem k tomu, že v novém mediálním zákonu zatím není zanesen návrh na zvýšení koncesionářského poplatku?

Obsah určený pouze pro web zatím tvoří zlomek výrobního rozpočtu ČT. Ale tím neříkám, že i této oblasti se úspory nedotknou.

Loni jste mluvil o projektu „Czechflix“, kde by placený obsah on-line nabízely všechny tři velké české televize – ČT, Nova a Prima společně pod jednou střechou. Je stále na stole? V jaké podobě?

Ta myšlenka na stole je, ale v této chvíli spíše v podobě jakési koncepční úvahy, která směřuje zejména k potřebě vybudovat dostatečně silnou základnu tuzemské audiovizuální tvorby, jež bude protipólem nadnárodním streamingovým hráčům. Myslím, že jsem s tím nápadem možná přišel trochu brzy, že na takové řešení ještě nejsme v České republice úplně připraveni. Ale stále jsem přesvědčen o tom, že je to jedna z možných reakcí na riziko marginalizace původní české tvorby v důsledku kulturní globalizace. Některé evropské státy k tomuto řešení již přistoupily a ukazuje se, že je to cesta funkční.

Jak vidíte budoucnost streamování v Česku?

Streaming je jednou ze silných cest distribuce audiovizuálního obsahu a patrně bude sílit. Na druhou stranu se v posledních letech, které přinesly pandemickou krizi nebo nyní krizi bezpečnosti, jednoznačně ukázalo, že lineární vysílání má pro společnost podstatnou a nenahraditelnou roli. Jednak jde o distribuci, která je dostupná všem, není závislá na existenci internetového připojení nebo jeho kvalitě. A Síla lineárního vysílání je i v jeho spojujícím impaktu. Společnost v jeden okamžik sdílí tytéž informace, stejné emoce, řeší stejné otázky. V případě živého vysílání navíc televize zastupuje nenahraditelnou kombinaci rychlosti, objemu a kvality přenosu dat. Stále tedy musíme odlišovat, o jaký typ obsahu jde a jaká je jeho motivace. A nemusí jít pouze o rozdíl mezi zpravodajským a dramatickým pořadem. U UčíTelky nebo i u některých seriálů či zábavních pořadů je důležitým integračním prvkem to, že společnost sdílí tento obsah ve stejnou chvíli. V některých případech možná internetová distribuce převáží, v jiných ne.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].