O tom, kdo bude mít většinu, rozhodnou malé strany

„Jestli se dostane jedna, dvě či všechny tři strany, které se dnes v průzkumech pohybují kolem pětiprocentní hranice, může v zásadě rozhodnout o tom, kdo bude mít ve Sněmovně většinu,“ myslí si politolog Tomáš Lebeda z Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci. Důležitou proměnnou podle něj zároveň bude prezident Miloš Zeman, který prakticky dopředu avizoval, koho pověří sestavením vlády.

Do voleb nezbývají ani dva měsíce. Co vás zatím nejvíce překvapilo?

Předně je třeba říct, že kampaň je teď spíše prázdninová. Strany ví, že kampaň se teď nedělá úplně dobře a vrchol přijde až v září. Nicméně překvapením je pro mě rozpačitá podoba kampaně Pirátů.

Rozpačitá v čem?

Způsob komunikace, výběr témat a celá řada kontroverzí. Trochu mám pocit, že se nedokázali vypořádat s rolí favorita a to se teď projevuje v průzkumech. Jakoby na sebe najednou cítili tlak, což je pozice, která jim byla do teď cizí. A začíná se projevovat, že Piráti mají systémový problém s komunikací uvnitř strany.

Z části tedy za aktuálním propadem stojí vnitrostranická komunikace Pirátů. Jak přesně?

Vedení se musí permanentně zpovídat členské základně a v takovém režimu vytvořit jednotnou komunikační linii je strašně složité. Piráti mají vnitřní strukturu a organizaci nastavenou tak, že veškeré důležité věci schvalují v interních referendech. Vnitrostranická demokracie pak ale připomíná spíše vnitrostranickou anarchii a za takových okolností se strašně těžko dělá nějaká systematická a koncepční práce. Členská základna je navíc relativně úzká. A je nesrovnatelně užší a do jisté míry i jinačí, než jsou dnes voliči této strany. Co chce členská základna tak vůbec nemusí odpovídat tomu, co chtějí voliči, kteří posunuli Piráty a Starosty v preferencích tam, kde teď jsou.

Má mimochodem kromě jisté symboliky nějaký význam skutečnost, že Ivan Bartoš a Andrej Babiš kandidují v Ústeckém kraji?

Já myslím, že význam to má pro Andreje Babiše spíše symbolický. Andrej Babiš má víceméně zaručeno, že Ivana Bartoše porazí. V Ústeckém kraji má mimořádnou šanci zvítězit a získat velký počet preferenčních hlasů. Chce říct „Podívejte se, já jsem tady v přímém souboji vyhrál“. Úplně jsem neporozuměl tomu, že je Ivan Bartoš zrovna v Ústeckém kraji. Ten kraj je sice pátý největší, ale klíčové jsou první čtyři - Praha, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj - a tam se rozdělí prakticky polovina mandátů.

Piráti už podle některých z posledních průzkumů nejsou druzí, ale také třetí. Přeskočila je koalice Spolu. Víme teď, čím je tahle změna způsobená?

Upřímně se mi z prázdninových průzkumů nechce odhadovat vůbec nic. Třeba skutečně odráží náladu ve společnosti, ale je nutné brát v potaz, že velká část společnosti je na dovolených, mimo své domovy. Z toho důvodu si myslím, že i při vší snaze dodržet reprezentativnost tyto průzkumy nemusí být stejně reprezentativní, jako když se konají během roku. Na to, kdo si jak stojí, bych si počkal na zářijové průzkumy.

Průzkumy na druhou stranu dlouhodobě ukazují, že o prvenství ve volbách usilují tři subjekty s tím, že čtvrtá SPD pravděpodobně nebude mít problém se do sněmovny dostat. Pak tu jsou Přísaha, KSČM a ČSSD, které balancují kolem pěti procent. Jak jejich zvolení či nezvolení zamíchá s rozdělením mandátů?

Jestli se dostane jeden, dva či všechny tři zmíněné subjekty může v zásadě rozhodnout o podobě příští vlády. Respektive takhle: pokud bychom byli ve standardním parlamentním režimu, tak by to bylo několikanásobně důležitější, než kdo ty volby vyhraje. Jelikož ve standardním parlamentním režimu sestavuje vládu ten, kdo získá v parlamentu většinu, nikoliv nutně vítěz voleb. Pokud by se žádný z těchto tří subjektů do sněmovny nedostal, tak i v případě, že by hnutí ANO vyhrálo volby, by dvě předvolební koalice velmi pravděpodobně měly v dolní komoře většinu.

Takže nejsme ve standardním parlamentním režimu?

Prezidentem je Miloš Zeman, který dlouhodobě dává najevo, že standardní pravidla pro něj nejsou důležitá, že pro něj je důležitá jeho interpretace. A ta je taková, že pověří vítěze voleb, který dokonce musí být nejsilnější stranou ve sněmovně, čímž vlastně vylučuje předvolební koalice. Takže ať se děje, co se děje, Andrej Babiš bude premiérem, pokud si to u něj nijak nepokazí. Je to vlastně rovina, o které bychom se vůbec neměli bavit a je nepříjemné, že se s tím ve veřejném prostoru pracuje jako se samozřejmostí, se kterou se musí pracovat. Ústava nezná vítěze voleb, zná pouze parlamentní většinu.

A co pokud by se všechny přibližně pětiprocentní strany do Sněmovny dostaly?

Pak by měl Andrej Babiš svou povolební situaci velmi luxusní, dokonce by si pravděpodobně mohl vybírat koaliční partnery. Pak ale samozřejmě může nastat situace, kdy se z oněch tří menších subjektů dostane do Sněmovny jeden či dva a to už by byla situace komplikovanější. Tady je znovu třeba připomenout, že Andrej Babiš má za zády Miloše Zemana a pokud bychom se znovu setkali s podobnou kauzou, jakou byla Rusnokova vláda, mohlo by vše dojít až k Ústavnímu soudu a já si myslím, že by to bylo žádoucí. Precedent v podobě kabinetu Jiřího Rusnoka, který byl Zemanem jmenován proti vůli sněmovní většiny a  který vládnul extrémně dlouho bez důvěry aniž by prezident dostál své povinnosti jmenovat nového premiéra, je velmi nebezpečný a v podstatě protidemokratický. Myslím si, že bylo velkou chybou, že to tehdy u Ústavního soudu neskončilo.

Pokud to tam tentokrát skončí, jaký by měl být výsledek? Co by nám Ústavní soud sdělil?  

Pravděpodobně by řekl, že se má prezident jednat bezodkladně a určil, co znamená toto bezodkladně, konkretizoval by pravidla. Pokud by je prezident nadále porušoval, je to vážné porušení ústavy, což už je základ pro odvolání prezidenta. Tady jsem již ale trochu na tenkém ledě - nejsem ústavní právník, ale politolog.

Rozumím tomu správně, že koalice Spolu a Piráti se Starosty teď jako hlavní přání nemusí mít nutně vítězství ve volbách, ale aby se Přísaha, KSČM a ČSSD do Sněmovny nedostaly?

Může to dopadnout různými způsoby. Ale pravděpodobnost, že obě koalice získají většinu by byla v případě postupu všech třech zmíněných stran výrazně nižší. Není pro ně tedy tolik podstatné, aby jedna z koalic - i vzhledem k Miloši Zemanovi a jeho předem deklarovaného postupu - volby vyhrála, ale aby se do Sněmovny dostalo co nejméně menších subjektů.

Co je mimo samotný zisk hlasů hlavní proměnnou, která nakonec rozhodne o tom, kdo bude příštím předsedou vlády?

Je to smutné, ale v tuto chvíli je to prezident republiky, který dopředu a velmi silně dává najevo, že chce do složení příští vlády osobně intervenovat. Jenom tohle je v podstatě popření demokratických principů, jelikož vláda vychází z parlamentní většiny a parlamentní většina vychází z parlamentních voleb. Prezident má být jakousi symbolickou osobností v čele státu, která přispívá k hledání konsenzu mezi stranami. Pokud není hned jasná většina, má se snažit pomoci tuto většinu najít, ale rozhodně nemá sestavování vlády vlastní vůlí někam posouvat. My jsme v situaci, kdy máme roky dopředu avizováno, že do složení vlády chce prezident promítnout vlastní vůli a to je v podstatě autokratické myšlení, možná dokonce autokratické chování. Obávám se, že se můžeme rychle dostat do situace, kdy to, o čem rozhodnou voliči a co vyplývá z ústavy, nebude vůbec důležité.