Nejsem statečná a nejsem uražená. Dobře, že zaznělo, že ani prezident není nedotknutelný
 
Soud o Peroutkovi, Terezie Kaslova, Marek Nespala-advokat Hradu
Terezie Kaslová • Autor: Matěj Stránský

Doznala jste dnes úspěch v šestiletém sporu s prezidentem, stát se musí omluvit za jeho slova o vašem dědečkovi Ferdinandu Peroutkovi. Stálo těch šest let to za to?

Stálo. Ne že by mě to těšilo nebo bavilo nebo že bych se v tom vyžívala, ale je potřeba se ohradit v případě, když člověku něco vadí, když něco považuje za nehorázné a když je něco lež. Myslím, že člověk nemá mávat rukou nad věcmi, které považuje za podstatné, i když se mu do nich nechce. Je dobré, že po těch šesti letech omluva přijít musí. Česká republika se musí omluvit - a já si to vykládám tak, že ani prezident nemůže říkat cokoliv a počítat s vlastní nedotknutelností.

Chtěla jste pro dědečka omluvu nejen za lživé tvrzení prezidenta Zemana, že Ferdinand Peroutka napsal článek Hitler je gentleman, ale i za to, že byl podle Zemana fascinován nacismem. Jaký je váš hlavní pocit? Radost, nebo zklamání?

Obojí. Mám radost z toho, co jsem říkala - že musí zaznít omluva. A sleduju od rána, že mi chodí desítky zpráv, vzkazů od lidí, kteří mi gratulují k úžasnému vítězství - a že jsem bojovala i za ně. To je ta velká radost. A pak se do toho mísí i pocit, že to není úplné vítězství, že spravedlnost není naplněna úplně. Chtěla jsem víc. Ale na druhou stranu - víc chceme často a nedosáhneme toho, takže rozhodně nechci být nespokojená, i když bych raději slyšela omluvu i za druhý výrok. Lepší něco než nic zní asi divně, ale vlastně to tak je. Soud dovozuje, že to druhé je hodnotící výrok prezidenta. Ale Miloš Zeman v roce 2015 na konferenci k holokaustu řekl, že Peroutka byl fascinován nacismem a že to dokládají dva texty, které ovšem nikdy nenapsal (Hitler je Gentleman a věta Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky - pozn. red.). Tudíž v tomto kontextu své hodnocení z mého pohledu odvozuje od dvou věcí, které nejsou a neexistují. Takže myslím, že ta omluva měla být širší.

Čtěte také: Výchova Zemanem

Ministerstvo financí sdělilo obratem, že se omluví. Jste ráda, čekala jste to?

Ta reakce mě příjemně překvapila. Nejsem zrovna životní optimista a vidím věci realisticky nebo spíš pesimisticky, takže čekám vždy, že budou horší, a pak jsem často příjemně překvapená. Ale možná na to může mít vliv, že se bude předávat ministerstvo po volbách někomu jinému, že to pomohlo. Až budu mít omluvu v ruce a až ji vyvěsí, pak to bude teprve hotovo.

K Ústavnímu soudu půjdete? Kvůli té druhé půlce, kde vám Nejvyšší soud nevyhověl?

Pořád to mám jako věc ke zvažování. Ale on se k tomu soudu přidal vedlejší účastník, a to je občan Miloš Zeman. Mám lhůtu 60 dní na rozhodnutí, zda jít k Ústavnímu soudu, tak uvidím, můžu to promýšlet. Pan Zeman se nachází ve stavu, o němž nikdo nevíme, jaký je - na rozdíl od pana Zemana, který urážel mého mrtvého dědečka, který už se také sám nemohl bránit. A mně se nezdá vkusné soudit se s někým, kdo leží na ARO.

Vleklý spor s sebou nesl další nevkusnosti a urážky. Jako když po vás chtěl Miloš Zeman zaplatit náklady, aby vás “dovychoval”, a dál padaly nehoráznosti na hlavu vašeho dědečka. Byl moment, kdy jste si říkala, že už by bylo lepší se na to vykašlat, ať se tohle zastaví?

Ano, to říkal jeho právník - že je potřeba mě vyškolit, jak se má chovat občan k prezidentovi. To si pamatuju moc dobře. Ale já jsem urputná, jsem ve znamení Vah a jsem typický produkt toho znamení. Trvá mi dlouho, než se pro něco rozhodnu. Ale když už se rozhodnu, tak si zpětně neříkám, že jsem to měla udělat jinak, že jsem něco neměla dělat. A další nehoráznosti mě jen utvrzovaly v tom, že dělám dobře. Že takovým lidem a takovým bezostyšnostem se má člověk postavit bez ohledu na to, že mu to přináší za nekomfort.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Ve jménu rodinné cti

Mluví se o vás jako o statečné ženě, vidíte se tak?

To mě právě vždy fascinovalo, že mi lidé říkají - ty jsi tak statečná! Já přece vůbec nejsem statečná. A je smutné, že tohle někdo dnes považuje za statečnost. Statečný byl Ferdinand Peroutka, když odmítl K. H. Frankovi nabídku, že bude výměnou za svobodu vydávat za války obnovenou Přítomnost, a nechal se raději odvézt zpátky do koncentráku. To je statečné. Statečný byl pan prezident Havel, který šel za své názory do kriminálu. A i tohle hodnocení mě utvrzovalo, že dobře dělám. Když vám někdo o vašem blízkém řekne něco hnusného, tak přece nesrazíte paty, ale jdete ho bránit. On sám nemohl. To není statečné, to je normální. Ferdinand Peroutka by si mohl sám rozhodnout, jak na něco takového  reagovat, mohl by třeba říct něco trefného a vtipného. To já neumím, tak jsem šla dělat  to, co umím - bránit ho.

Cítila jste se někdy uražená?

Ne. Pan Ovčáček mě nemůže urazit přece. Urazit mě může jen někdo, koho si vážím a koho respektuju, uznávám. Od takového člověka by mě zlá slova nebo třeba jen nějaká výtka zamrzela, ale od někoho, koho si nevážíte - to ne. Navíc jsem ho viděla párkrát naživo, když se o tom točilo. Před vysíláním říkal, že je tak šťastný, že mě poznává, že to je pro něj tak velká čest, a pak ve studiu na mě kydal hnůj. Tak tohle mě urazit opravdu nemůže.

Máte právě ve čtvrtek narozeniny. Připijete si večer kromě zdraví i na vítězství?

No na to hlavně si připiju. A na to, že pravda a láska občas opravdu zvítězí nad lží a nenávistí.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Ivana Svobodová

redaktorka

Ivana Svobodová
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 696

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte