Mezi Izraelci a Palestinci dospěla generace, která nepamatuje jiného premiéra než Netanjahua
 
Izrael
Střely systému Iron Dome zasahují palestinské rakety vystřelené z Pásma Gazy na jihoizraelské město Aškelon • Autor: REUTERS

Už víc než týden trvá vzájemné ostřelování Izraele a Pásma Gazy.  Konflikt začal minulé pondělí večer Hamás po několikadenních střetech Palestinců s policií ve východním Jeruzalémě.  „Vzhledem k tomu, že značnou část izraelského politického prostoru ovládla v uplynulých dekádách pravice, ultrapravice a náboženské strany, zaznamenal jsem ve volebních kampaních vůči Palestincům hlavně negativní vymezování. Dialog a obnovu mírového procesu si dnes přejí jen některé menší strany, které mají navíc malý koaliční potenciál,“ popisuje kontext současné situace politolog Marek Čejka. 

Čím si vysvětlujete, že se teď opět rozhořel izraelsko-palestinský konflikt, který byl řadu let překrytý jinými krizemi v regionu?

Jednomu z nejsilnějších raketových útoků na izraelské území ze strany Hamásu předcházel celý řetězec událostí, kterému už tolik pozornosti věnováno není. Již od dubna přispívaly k eskalaci současného napětí nezvykle tvrdé zásahy izraelské policie během letošního ramadánu a následné chuligánství ze strany neklidných mladíků z řad Palestinců a izraelské radikální pravice. Situaci dále vyostřil blížící se verdikt izraelského Nejvyššího soudu ve věci vysídlení palestinských rodin ze čtvrti Šejch Džarra. Vliv mohlo mít i kličkování palestinského prezidenta Abbáse s odklady palestinských voleb. Některé izraelské zdroje také poukazují na skutečnost, že na eskalaci napětí mohl mít zájem i Netanjahu, jehož premiérské křeslo se momentálně hodně pohupuje. Ostatně nebylo by to poprvé, co by nepokoje kolem Chrámové hory pomohly politickému jestřábovi – v roce 2000 obdobné situace mistrovsky využil Ariel Šaron a stal se následně izraelským premiérem. Každopádně když se následně do konfliktu vložil Hamás a izraelská armáda, násilí nabralo dalšího stupně obrátek.

31_rozhovor_archiv Marka Čejky
Marek Čejka

Proč k těm nezvykle tvrdým zásahům policie došlo právě v průběhu letošního ramadánu?

Situace u Damašské brány, centra východního – arabského – Jeruzaléma a místa trhů a každodenního setkávání, permanentně přitvrzuje. K už existujícím izraelským checkpointům přibyly letos během ramadánu další, přičemž policie několikrát rozpoutala násilí proti osobám či rodinám, které se na místě večer shromáždily na oslavu přerušení ramadánového půstu. Tvrdý postup proti místním obyvatelům i demonstrujícím zvolila pohraniční policie také ve zmíněné čtvrti Šejch Džarra. Sám jsem byl v minulosti svědkem zdejších demonstrací a obvykle měly formu happeningu, kdy sice k zatčením občas docházelo, ale policie obvykle nepřikročila k tvrdšímu postupu. Co se týká Chrámové hory, tam byly vždy v době ramadánu menší potyčky mezi policií a palestinskými mladíky poměrně běžné a policie nechala obvykle vášně vychladnout bez drakonických zásahů. Letos nejenže bezpečnostní síly vnikly přímo do mešity Al-Aksá, kde použily slzné granáty, ale na samotném prostranství Chrámové hory zranila policie obušky a pogumovanými projektily přes 300 lidí včetně novinářů a dětí. Právě tato enormně vyhrocená situace na nejposvátnějším místě regionu se stala záminkou pro Hamás, aby se do věci vložil.  Jednu z hypotéz, proč byly zásahy izraelská policie právě letos tak tvrdé, jsem už nastínil. Je faktem, že Netanjahu má za nastalé situace mnohem větší šanci na politické přežití ve funkci premiéra.

O co přesně jde v soudním sporu ohledně vysídlení palestinských rodin ze čtvrti Šejch Džarra?

Řada izraelských právníků i organizací dlouhodobě kritizuje skutečnost, že vypořádání majetkových poměrů mezi Izraelci a Palestinci je dlouhodobě nespravedlivé. Týká se to hlavně legislativy i soudního rozhodování ohledně osudu palestinských majetků před rokem 1948 (na území bývalé britské Palestiny) a po roce 1967 ve Východním Jeruzalémě, na Západním břehu a v pásmu Gazy. Spor o nemovitosti ve čtvrti v Šejch Džarra je dlouhodobě jedním z nejexponovanějším tohoto typu. Jde o soudní řízení mezi tamními palestinskými uprchlíky z období po roce 1948 a izraelskými osadníky po šestidenní válce v roce 1967. Pokud by dopadlo ve prospěch osadníků, k čemuž směřovalo chystané rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vyvolalo na místě nedávné demonstrace, tak by v podmínkách spravedlivého právního systému otevřelo řadě Palestinců právo na jejich rodinné majetky na řadě míst Izraele. A zde je hlavní pointa, že v reálu by se tak mohlo stát jen stěží – k čemuž směřuje kritika dvojího metru lokální justice.

Reklama
Reklama

Respekt 2021: Izraelsko-palestinský konflikt se znovu probudil s nečekanou zuřivostí

Mešita al-Aksá, jedna z nejvýznamnějších muslimských mešit, stojí na Chrámové hoře, která je zase svatá pro Židy a křesťany. Jaký přístup tam muslimští věřící mají? Palestinci si stěžují na zbytečnou šikanu, například při bezpečnostních kontrolách. Mají pravdu, nebo jsou kontroly přiměřené a smysluplné?

Chrámová hora (pro židy) - neboli Posvátný okrsek (pro muslimy) - byla od počátku konfliktu, tedy od meziválečných dob britského mandátu, nesmírně emotivním středobodem zájmu nacionalistů z obou stran. Byť šlo často o sekulární politiky a formace, dodávala jejich snahám religiózní posvátnosti. Až později (hlavně po šestidenní válce v roce 1967) se stala důležitým symbolem náboženských fundamentalistů - ať už šlo o osadnické hnutí Guš Emunim nebo o zárodky Hamásu. Její právní status je velmi komplikovaný, takže jen v náznaku: se souhlasem Izraele byla správa Hory ponechána i po obsazení Východního Jeruzaléma izraelskou armádou v roce 1967 v rukou wakfu (islámské nadace) a patronát nad ní má jordánská královská rodina. To zaručuje relativně svobodný přístup muslimů, který je však často narušován postupně se stupňujícími osadnickými aktivitami. Osadníci si přejí postavit na místě mešit třetí židovský chrám a dostává se jim ochrany izraelské policie, která má na Chrámové hoře bezpečnostní pravomoc. Protesty proti přítomnosti osadníků či policie (či oběma zároveň) se tak nezřídka zvrhnou v násilí, což se stalo i v aktuální eskalaci.

K jakým nejvýznamnějším posunům ve vztazích mezi Palestinci a Izraelem došlo v letech, kdy tomu tématu nebyla v našich i ve světových médiích věnována tak velká pozornost jako dříve?

Čeho jsem si já nejčerstvěji všiml při svých častých návštěvách, byla vnitřní polarizace obyvatelstva v Izraeli i Palestině. Dříve jsem si myslel, že náboženské komunity a hnutí budou postupně stále více dominovat tamní politice. Jenže po deseti letech mohu vidět, že religiózních obyvatel sice přibylo, ale podobně posílil i sekulární tábor. Mezi mladými Izraelci a Palestinci také už v podstatě dospěla generace, která nemá v paměti jiného premiéra než Netanjahua. To způsobuje na straně mladých Palestinců nárůst frustrace a znechucení, v Izraeli pak zase vzestup mládežnického nacionalismu. Je to ostatně možné sledovat například u mladých izraelských vojáků, z nichž se někteří chovají stále brutálněji, přičemž starší a zkušenější izraelští důstojníci mohou nezřídka mít na konflikt střízlivější pohled.

Izraeleské dělostřelectvo ostřeluje Gazu
Izraeleské dělostřelectvo ostřeluje Gazu • Autor: AP

Jak se o otázce palestinské budoucnosti debatuje v izraelské politice? Jako roli hrála v opakujících se volebních kampaních minulých let?

Vzhledem k tomu, že značnou část izraelského politického prostoru ovládla v uplynulých dekádách pravice, ultrapravice a náboženské strany, zaznamenal jsem ve volebních kampaních vůči Palestincům hlavně negativní vymezování. Dialog a obnovu mírového procesu si dnes přejí jen některé menší strany, které mají navíc malý koaliční potenciál. A některé strany – mj. po letošních volbách důležitá strana Ješ Atid Jaira Lapida – se na konflikt dříve soustředily jen minimálně.

Jaké jsou dnes názory na řešení palestinského konfliktu v izraelské společnosti - a jak se tohle v minulé dekádě změnilo?

Částečně to kopíruje vývoj politiky směrem k nacionalistické pravici. Jinde – třeba v telavivské bublině, jak se někdy říká – mě zase překvapil nezájem reflektovat, co se děje o pár kilometrů za hranicemi města. Přitom právě zde byl kdysi tak silný aktivismus usmíření a dialogu. Každý si samozřejmě přeje mír – i osadníci, i Hamás. Jen si ho představuje úplně jinak… Na druhou stranu je občanský aktivismus v Izraeli stále viditelný na různých platformách, byť je asi i více fragmentovaný a není o něj takový zájem médií jako v dobách mírového procesu.

Několik arabských států přestalo podmiňovat navázání diplomatických vztahů s Izraelem vyřešením palestinské krize. Proč a jaké to mělo dopady přímo mezi Palestinci?

Příčin je více – důležitou roli určitě hraje i Trumpovo období, které postavilo na piedestal byznysový cynismus. Řada arabských lídrů chce dnes hlavně kšeftovat, vytvářet megalomanské projekty. A vše ostatní - včetně konfliktů v okolí - je zajímá, jen pokud je to pro ně výhodné. Zároveň má izraelsko-palestinský konflikt i určité rysy z dob studené války, přičemž masová podpora řady arabských zemí byla tehdy velmi ideologická a také neupřímná: například syrský režim využíval konfliktu a permanentního válečného stavu s Izraelem k pacifikaci vlastních občanů. A pak jsou tu také důsledky arabského jara v podobě nových konfliktů, kdy například jen syrský co do počtu obětí za uplynulých deset let několikanásobně převýšil oběti všech izraelsko-arabských válek dohromady… Palestinci z oslabování zájmu o jejich kauzu radost nemají, ale není to v kontextu dění na Blízkém východě asi nic, co by je výrazně překvapovalo.

Benjamin Netanjahu
Benjamin Netanjahu • Autor: REUTERS

Existuje momentálně na obou stranách vůbec vůle k mírové dohodě?

Pokud se zeptáte běžných lidí ze střední třídy na obou stranách konfliktu, asi vám odpoví pozitivně. Problém je v politice – což v kontextu Izraele znamená třeba vysoce proporční politický systém, který nezřídka neúměrně posiluje moc a vydírání ze strany některých marginálních formací. Ale určitě roli hraje i zřetelný posun Izraelců k nacionalistické pravici, o kterém jsem už mluvil. A ta má často zájem o osadnické projekty a expanzi území, což mimo jiné souvisí s velkým byznysem a opěvovanými izraelskými start-upy. Ideologie a náboženství tu může hrát také roli, ostatně někteří osadníci jsou tvrdí fundamentalisté. Avšak častěji se jedná o pragmatiky a oportunisty, kteří za dlouhodobé podpory pravicově-nacionalistických vlád mají prostě více šancí.

A mezi Palestinci?

V Palestině je situace zdánlivě jednodušší, jde stále v mnoha ohledech o souboj konkurenčních politických hegemonů – Fatahu a Hamásu. Jenže fatahovských papalášů, kteří si nakradli v době mírového procesu, i hamásnických islamistů, má už řada Palestinců také plné zuby. Bohužel pokusy o politickou alternativu a kritickou politiku jsou už od dob Arafata a šejcha Jásína dušeny oněmi lokálními giganty v samotném zárodku, takže palestinská politika dlouhodobě stagnuje.

Izraelský prezident hovořil o protižidovském pogromu poté, co arabští demonstranti v několik izraelských městech vypálili židovské obchody i synagogy. Proč k téhle explozi došlo? Jak se v minulé dekádě změnily vztahy Arabů a Židů v izraelských městech?

To záleží město od města. Momentálně se mluvilo hlavně o městě Lod, kde jsou vleklé problémy sociálního charakteru i dlouhodobá diskriminace arabsko-izraelské minority. Pro zajímavost - těm se věnuje třeba i místní arabská hiphopová scéna. V podmínkách vyloučených lokalit zde ale nežije jen mnoho Arabů, nýbrž také židů. Sociální protesty a nepokoje se tu často mohou zvrhnout v politické – a k vzájemné nenávisti pak není daleko. A ve stínu současného rozjitření konfliktu začalo docházet k násilí podobnému pogromům. To je dost nový fenomén a může to znamenat negativní posun ve vztazích mezi židovskými a arabskými občany Izraele. Tedy těmi Araby, kteří mají – na rozdíl od Palestinců – izraelské občanství a představují 21 procent izraelské společnosti. V uplynulých desetiletích nebyly zdaleka tak napjaté jako vztahy mezi izraelskými židy a obyvateli pásma Gazy, Západního břehu a Jeruzaléma.

Izrael
Otec uklidňuje dceru před domem zničeným raketou vystřelenou z Gazy • Autor: AP

Jak nepokoje vypadají?

Dochází k rabování, útokům na synagogy, mešity a hřbitovy, jednotlivci jsou ohrožení lynčujícími gangy… Brutalita nevychází jen z arabské strany, ale i z židovské. A není to také zdaleka jen zmíněný Lod, podobné problémy byly hlášeny z řady dalších smíšených židovsko-arabských měst jako Akko, Haifa, Jaffa, Bat Jam a některých dalších.

Co víme o zmíněné “druhé straně”, tedy o židovských extremistech? Je to také nový trend či nová sociální vrstva?

Židovský ultrapravicový extremismus je dlouhodobý fenomén, kterým se zabývají nejen izraelští novináři, ale i tajná služba Šin Bet. A v posledním desetiletí se extrémistům zvláště daří. Například v březnových volbách se dostala přímo do parlamentu strana Ocma Jehudit, která je dědicem vůbec největšího rasisty v novodobé izraelské historii – rabína Kahaneho. Řada příznivců radikální pravice má centrum v Jeruzalémě, ale výraznými ohnisky židovského extrémismu jsou tradičně i některé izraelské osady. V mnoha ohledech se jev podobá radikální pravici v Evropě – jedná se často o velmi mladé lidi a je mezi nimi napojení na fotbalové fanoušky, hlavně pak klubu Bejtar Jeruzalém. Mnohá izraelská média se násilnostem sice věnují, ale židovský extrémismus často zlehčují na úkor arabského.

Která izraelská média máte na mysli?

Hlavně ta největší typu izraelské státní televize, rádia, komerční televize a některé velké deníky jako Jediot Achronot. Pak tu jsou samozřejmě i tiskoviny typu Haarec či internetové portály +972 Magazine,Ha-Makom/The Hottest Place in Hell,Darkenu,Ha-Okets,The 7th Eye – ty jsou známé velmi kvalitní a mnohem nestrannější novinářskou prací. Jenže mají omezenější čtenářstvo, navíc často vzdělané. Nižší vrstvy obyvatel tato média prakticky nečtou.

 

Marek Čejka  (45) Odborník na Blízký východ, o této problematice přednáší na vysokých školách, v současnosti na Mendelově univerzitě v Brně. Je autorem několika knih: Izrael a Palestina, Dějiny moderního Izraele, Korán, meč a volební urna: Zdroje a podoby islamismu. Píše blog Blízkovýchodní stránky. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1491

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte