Epidemiolog: Doufal jsem, že by mohla stačit doporučení společně s vysvětlováním

Situace je u nás v porovnání s ostatními státy nejhorší. Jak si tedy v boji s koronavirem v současnosti stojíme? V čem podle vás stát v posledních týdnech zaspal?

Z mého pohledu je to trochu zklamání, že bez nařizování opatření to asi nezvládneme. Doufal jsem, že by mohla stačit doporučení společně s vysvětlováním. Jenže buď to špatně vysvětlujeme, nebo se na to lidé přesto všechno prostě vykašlali - a za mě je to spíše ten druhý případ. Rozvolňování bylo trochu ode zdi ke zdi, ale to je menší část problému. Bohužel hraje roli i to, že u nás lidé často nic neviděli a nezažili a často ani nevěří tomu, že se někde ve světě pandemie udála. Dokonce od někoho slýchávám, že to vlastně celé bylo přehnané, že je to jen „chřipečka“. Slovutný profesor onkologie půl roku po začátku epidemie zpochybňuje roušky a pandemii obecně. Všichni jsme na začátku tápali, ale nyní už něco víme. Co si pak mají lidé myslet? Přitom čísla ukazují, že je to pořád mnohem horší než chřipková epidemie z roku 2009, a ta byla z hlediska smrtnosti velmi špatná. Když něco nevidíte na vlastní oči, máte sklon věc podcenit, a to se přihodilo. Tak se alespoň bavte s kolegy ze zahraničí.

Takže podle vás stát selhává v komunikaci?

Ano, pokud se znovu nechceme dostat do situace, kdy se budou každý týden zavádět nová celoplošná opatření, potřebujeme detailní srozumitelnou vysvětlovací kampaň. A neměla by jen říkat „noste roušky, myjte si ruce a dodržujte mezi sebou vzdálenosti“ - ale i vysvětlovat některá zásadní čísla a jasně komunikovat, že pokud dosáhneme určitého počtu pozitivních případů, bude to zároveň znamenat zavedení určitého opatření. Stránky ministerstva zdravotnictví jsou sice výborné, ale lidé je nečtou, protože číslům nerozumí. Chybí odosobněný návod, co člověk může čekat, když epidemie dospěje do určitého bodu.

Dá se tedy říct, že se blížíme k tolik diskutované druhé vlně epidemie?

Máme k ní trochu našlápnuto, ale nejsme tam. Doufám, že jsme se poučili z první vlny, ale ta nebyla u nás ani zdaleka srovnatelná s Velkou Británií nebo Spojenými státy. Opatření asi budou, ale doufám, že už nikdy taková jako na začátku epidemie. Zaslechl jsem, že to bude hlavně o rouškách. Zatím žádný exponenciální nárůst nevidím, bylo by dobré udržet se u pěti procent pozitivních případů z celkového počtu testovaných.

Ta opatření se už stala. Ve čtvrtek odpoledne ministr zdravotnictví Adam Vojtěch oznámil nová plošná nařízení. Od sobotní půlnoci budou roušky znovu povinné na vnitřních hromadných akcích nad 100 osob a omezí se jejich kapacita. Čekal jste tedy podobné opatření?

Očekával jsem, že se zpřísní pravidla pro nošení roušek a začnou se rozlišovat rizikové prostory, zejména ty vnitřní, neventilované, bez oken a v podzemí. Bary v tom zahrnuty nejsou, ale koncerty ano, to by se mělo vyjasnit. Méně přísná pravidla by mohla platit pro venkovní prostory, protože pokud někdo zajistí, že se lidé neshlukují, je na otevřeném prostranství s rouškami riziko přenosu menší. Je dobře, že nejde o plošná opatření týkající se ekonomiky. Druhá věc je, že bychom měli více testovat. Nyní testujeme asi pět tisíc lidí denně. Jenže jakmile jste na pěti procentech nakažených ze všech testovaných, tak byste měli testovat více. A to nemluvím o rychlém trasování. A jak jsem řekl, chtělo by to ještě větší osvětovou kampaň, zatím je to buď nic, anebo jsou to detailní čísla a tiskové konference, kterým lidé často nerozumějí. A tím myslím i média.

Která opatření jsme si měli ponechat i při masivním rozvolňování?

Samozřejmostí měly zůstat roušky v MHD. Bohužel efekt nových opatření zjistíme až za čtrnáct dní. Zároveň mi nepřipadá férové ze všeho vinit cestovatele, spíše bych se díval do nitra České republiky, protože za týden si nákazu z ciziny přivezlo čtyřicet lidí - a na jednom večírku se šňupáním se jich teď nakazilo sto. Pořád to celé stojí spíše na tom, abychom se zamýšleli sami nad sebou a neviděli problém jen v těch, kteří odjeli na dovolenou.

Představuje podle vás dovolená v zahraničí větší riziko?

V tom problém nevidím, spíš mám strach z toho, že si to pokazíme sami. Protestovali jsme správně proti politikům, kteří nás strašili dva roky zavřenými hranicemi. A nakonec, když všechno máme, chováme se tak, že nám ostatní státy hranice zavřou, protože tady bude druhá vlna. Myslím si, že duben jsme zvládli bohužel tak skvěle proto, že jsme byli vystrašení. Ať lidé jedou raději na dovolenou - já nevím, proč se musí opíjet v létě v uzavřených barech. Myslel jsem si, že se v létě situace uklidní, lidé odjedou z měst na chaty nebo k moři, a najednou tohle.

Co se dá čekat, pokud nová opatření nebudou účinná?

Pokud nepomohou a covid se bude šířit po celé zemi, čekají nás další omezení počtu osob při shromážděních a na akcích. Jestliže se začnou plnit nemocnice, což se zatím neděje, můžeme se vrátit i tam, kde jsme byli v dubnu, to znamená k omezení pohybu osob, zasažení chodu ekonomiky… Ale počkejme si čtrnáct dní, jaká budou mít opatření efekt.

Moravskoslezští hygienici se rovněž ve čtvrtek po týdnu rozhodli rozvolnit protiepidemická opatření a znovu povolili velké kulturní akce, přestože se situace v kraji nijak razantně nezměnila. Je to uvážlivé?

Je to o důvěře. Nejdříve se zavedou opatření, která mohla být zavedena i o pár dnů později, a pak se zruší. Jak potom můžeme chtít, aby tomu lidé věřili? A k druhé straně - proti opatřením se demonstrovalo - ale když jsem se pak díval, tak roušku si demonstraci vzalo jen minimum lidí a rozhodně nestáli dva metry od sebe. Jejich protest pak nemá takovou váhu. I při protestech dodržujme hygienická pravidla, Chvilkaři u nás i demonstranti v Izraeli to ukázali skvěle.

Jak si vysvětlujete, že i při rostoucích číslech jev současnosti hospitalizovaných pacientů výrazně méně ve srovnání s počátkem epidemie? Lze si situaci vyložit tak, že virus slábne?

Jednak doufejme, že virus trochu zeslábl. Je běžné, že viry slábnou, protože chtějí přežít, ale spíše bych řekl, že se v dubnu a březnu hospitalizovali i lidé, kteří na tom nebyli tak zle. Teď se trochu snížila kritéria pro hospitalizaci a každý pacient s koronavirem už nemusí být v nemocnici. Změnila se i kritéria vyléčení. Vezměte si, že lidé byli předtím pravidelně testování, a pokud jim PCR testy vycházely pozitivní, byli stále považováni za nemocné - nastal posun v přístupu k celé infekci obecně. A zřejmě se na tom podílel i efekt roušek. Když nakažený nedostane velkou dávku viru a jeho onemocnění je mírné.

Co nového jsme se v poslední době o koronaviru dozvěděli?

Zdá se, že virus je nakažlivější, než se myslelo. Vysvětluje to skutečnost, že se nakazili i lidé, kteří společně sdíleli dům a byli od sebe hodně dále než dva metry. A hodně věcí opravdu závisí na dávce viru, i to, zda se vůbec nakazíte - to znamená, kolik viru a jak masivně člověk vylučuje. Jestli zpívá nebo křičí. Potvrdil se i onen významný bezpříznakový přenos, to je další z důvodů, proč se virus rychle šíří. Víme i to, že jsou mezi námi superpřenašeči. Bavíme se o tom, že hlavním zdrojem přenosu je kapénka a aerosol vzduchu. Tím pádem trochu opadl strach z kontaktního přenosu. Vezměte si, že dříve se lidé báli převzít zásilku, to ustoupilo. Proto také nechápu, že někdo vidí problém v uskutečnění voleb, když by to mohlo jít i korespondenčně. Dále víme i to, že protilátková odpověď je slabá, takže lidé, kteří se třeba nakazili v dubnu, se mohou nakazit i na podzim. Nedá se vybudovat kolektivní imunita.

Stejně tak se ukazuje, že je těžko říci, koho koronavirus těžce zasáhne…

Je to trochu ruská ruleta, už nemůžeme mluvit jen o tom, že nejvíce zasažitelnou nebo rizikovou skupinou jsou starší lidé. Jsou i starší lidé, kteří jsou zdraví a méně rizikoví než mladší. Takže třeba obézní čtyřicetiletý diabetik na tom může být dispozičně hůř. A spoustu lidí covid postihne a vůbec nevíme proč; jako by si virus na někoho ukázal. Rizikové skupiny můžeme ohraničit pouze přibližně. Můžeme si dávat pozor na rizikové skupiny, ale najednou jsou tu jedinci, kteří jsou plně zdraví, ale mají trošku víc rizikovějších faktorů a může je to zabít. I já jsem si myslel, že se většina mladých lidí při takové nakažlivosti pomalu promoří. Věřil jsem “švédské“ cestě, ale víme, jak to dopadlo. Protilátky má málo lidí a nevydrží dlouho, nicméně třeba děti nejsou pod velkým rizikem. Navíc celková celosvětová smrtnost klesá, byť je pořád větší než u chřipkové epidemie v roce 2009, proto na opatření musíme dbát a pořád si nemůžeme říct, že toho víme dost.

Kdybychom se podívali na boj proti pandemii v globálu, jakých nejhorších chyb bychom se měli vyvarovat?

Když se určitá opatření zavedou, nesmí se od nich rychle ustupovat. To je třeba ponaučení z amerických států – Floridy nebo Texasu. Pokud zavedete takzvaný lockdown, nesmíte se nechat ukolébat tím, že po dvou týdnech máte dobrá čísla a vše se najednou vrátí zpátky do normálu, protože se pak nákaza rozběhne tak, že se nestačíte divit. Takže je důležité uvolňovat opatření postupně, ne ode zdi ke zdi. Za druhé jsou země, kde je jasně vidět, že politici neposlouchají epidemiology, jako Brazílie nebo USA. U nás to ještě docela funguje.

Jak dlouho ještě budeme podobně tápat, než se nám podaří s pandemií bojovat efektivněji?

Z mého pohledu budeme žít ve střídavém omezování a rozvolňování a nervozitě nejspíše do jara. A doufejme, že většina opatření bude lokální, ne plošná. Myslím, že odhad, že budeme mít vakcínu na podzim, je poněkud optimistický.

Neměla by se rovněž přehodnotit i opatření ve vnitřních prostorech typu restaurací a kaváren? Nejsme benevolentní například v rozestupech?

Myslím si, že jsme ještě benevolentní. Vzdálenost dva metry by se měla skutečně dodržovat, jsou i státy, kde máte roušku, než vás někdo uvede ke stolu a procházíte kolem ostatních - a můžete si ji sundat teprve, když si sednete. A jsou to restaurace, které mají okna a jsou ventilovány. Nejhorší jsou ty neventilované uzavřené bary, kde se všichni zlískají v jednu ráno a není tam ani otevřené okno. A když ještě všichni používají jedno brčko, a já pochybuji, že k příjmu tekutin, je vymalováno.