Babiš, Hamáček, prezident, všichni prosili: Hlavně nic neříkej k Tchaj-wanu

V úterý jste oznámil, že pojedete na Tchaj-wan, který Čína neuznává a považuje ho za součást svého území. Původně, v únoru, jste s cestou váhal. Už tehdy přitom platily důvody, které teď uvádíte jako motivaci pro odjezd, například přílišné podřízení české politiky čínským zájmům. Proč jste váhal?

Měl jsem k tomu dva důvody. První byl, že jsem si myslel, že bude možné jinak adekvátně reagovat. Například, že spolu s ostatními ústavními činiteli dosáhneme výměny čínského velvyslance v Praze (dodavatele vyděračského dopisu Jaroslavu Kuberovi, který se stal rozbuškou celé věci, pozn.red.)

To jste si myslel, že se podaří?

Myslel jsem si minimálně to, že dosáhnu s ostatními soulad v tom, že ho budeme chtít vyměnit. Že celá politická scéna jasně a tvrdě řekne: Tohle je moc, to ohrožuje naši suverenitu, samostatnost a svébytnost a budeme žádat výměnu čínského velvyslance. Mluvil jsem s prezidentem při jiné příležitosti a Miloš Zeman mi řekl, že se mu chování čínského velvyslance taky nelíbí. Andrej Babiš pak v televizi nazval velvyslance lhářem. V té chvíli jsem si řekl, že je mojí povinností dát klíčovým ústavním činitelům prostor projevit svůj jiný postoj. Pokud by se tohle stalo a ti samí, kteří by se za mě postavili - Zeman, Babiš a další - řekli, že nechtějí, abych jel na Tchaj-wan, moje pozice by byla mnohem těžší. To se ale nestalo.

A ten druhý důvod?

Druhý důvod byl, že jsem - zjevně naivně - doufal, že nastolíme trend, kdy se budeme snažit vyvázat z těch čínských vztahů. Ze závislosti, z podřízenosti, z lokajství. Odpověď byla úplně stejná. Ta úplně nejdůležitější přišla 19. května na druhém setkání s prezidentem, kde jsem zjistil, že není cesty zpátky. Že ze strany Miloše Zemana i dalších není vůle jakkoli měnit chod věcí s Čínou a nebudeme reagovat jako suverénní země. Mezi čtyřma očima si možná řekneme, že se nám něco nelíbí, ale nebudeme to zveřejňovat, a už vůbec ne měnit náš přístup k Číně. V té chvíli jsem si uvědomil, že tu dochází k zásadnímu konfliktu mezi hodnotami a počítáním grošů, který může vést až k tomu, že se národ zase přihrbí, až nastane těžší chvilka. Já jsem tu bezmoc mocných viděl na vlastní oči. Bylo to na schůzce na Hradě 11. března: seděli tam Andrej Babiš, Jan Hamáček, prezident a všichni říkali 'prosím tě, prosím tě, hlavně nic neříkej k Tchaj-wanu, protože by se mohlo stát, že bude problém s dodávkami ochranných prostředků z Číny’, za které přitom český stát řádně zaplatil. Koukal jsem na ostatní jako blázen a říkal: Tomuhle říkáte partnerství, které chcete zachovat? Ale nereagovali na to.

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček a šéf zahraničního odboru Hradu Rudolf Jindrák vaši cestu na sociálních sítích zpochybnili s tím, že není zřejmé, jestli vůbec něco přinese Česku. Jak byste na to odpověděl?

Ta cesta bude podnikatelská mise s konkrétními cíli, ale o tom teď nechci mluvit. Jediné, co k tomu můžu říct, je to, že pořád nic nepochopili. A je pro mě děsivé, že nerozumí tomu, co je nejdůležitější pro svobodnou demokratickou společnost. Že jsou to hodnoty, a ne ty groše. Není jednoduché se po čtyřiceti letech budování komunismu zase narovnat - a pokud si někdo myslí, že ve chvíli, kdy jsme to skoro dosáhli, si máme zasadit druhou ránu, tak já mezi ně rozhodně nepatřím.

Opakovaně jste zmínil groše ve vztahu k Číně. O jakých groších mluvíte? Slibované miliardy čínských investic do země nepřitekly.

To nevíte, jestli nepřitekly.

Minimálně veřejně avizované investiční miliardy nepřitekly.

To ale neznamená, že žádné nepřitekly.

Co tím chcete naznačit? Že někomu přitekly a ten “někdo” udržuje čínské partnerství při životě?

Ne, nechci nic naznačovat. Já o tom ani nic nevím. Poznámku o groších jsem myslel obecně v narážce na to, že se tu často argumentuje, že se poškodí obchodní vztahy s Čínou, pokud budeme hájit naše hodnoty.

Když jsme u obchodních vztahů, kontaktoval vás někdo z finanční skupiny PPF, která má v Číně rozsáhlý byznys a opakovaně zasahovala do české reality ve prospěch oficiálního čínského režimu?

Nekontaktoval.

Jak si to vysvětlujete?

Když jsem byl hejtmanem Vysočiny, tak se mě jedna novinářka ptala, jestli mi někdo někdy nabízel úplatek. Řekl jsem, že ne. Ona se mě zeptala, čím si to vysvětluju. A já jsem jí řekl, že všichni asi ví, že by to bylo zbytečné.

Cestu na Tchaj-wan zdůvodňujete hodnotově, to ale může znít i hodně obecně. Jakou přesně hodnotu jedete narovnat na ostrov?

Jedu tam ukázat, že jsme suverénní zemí, která si nenechá nikým poroučet. A pak je tu ještě jedna věc, chci do jisté míry dosáhnout toho, abychom se začali chovat jako za doby, kdy zahraniční politiku formulovali Václav Havel a také Jiří Dienstbier. To znamená, že jsme stát, který zažil jho, zažil život v nesvobodě - a naší povinností, pokud chceme myslet i na něco jiného než na plné ledničky, je ostatním říkat, že to není dobrý život. A pokud někdo dosáhl toho, že si demokracii sám vybudoval a udržuje ji i přes nepřízeň osudu jako Tchaj-wan, tak si zaslouží, abychom s ním komunikovali. Je to korektní přístup, kterým sdělujeme navenek i do České republiky, co je pro nás důležité.

Potkáte se na Tchaj-wanu s tamní demokraticky zvolenou prezidentkou, před kterou vás “varoval” čínský velvyslanec v Praze?

Ačkoli to bude podnikatelská cesta, není dost dobře možné přiletět na Tchaj-wan a nesetkat se s tamní politickou reprezentací. S kým přesně to bude, ještě není domluveno. Zájem na mé straně je.

ODS se za vás postavila, vy jste opakovaně citoval Václava Havla. Je to oficiální politika strany? Stává se ODS nově stranou, která bude hájit lidská práva?

ODS vždycky byla lidskoprávní stranou.

ODS opakovaně lidskoprávní politiku coby páteřní agendu české politiky vůči okolnímu světu kritizovala. Expremiér Petr Nečas ironizoval setkání politiků s tibetským duchovním vůdcem jako “dalajlamismus”, europoslanec a dlouholetý stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil je předsedou Skupiny přátel Číny na půdě europarlamentu a říká, že ho lidská práva v relaci s Čínou nezajímají.

Pro mě ODS vždycky byla lidskoprávní stranou. Že tohle Petr Nečas měl jako součást svých výroků, mě hodně mrzelo, ale vydržel jsem to. Jan Zahradil je Jan Zahradil, je to jeho věc. Já jsem v ODS od založení strany - a co znám lidi z Vysočiny, jako je Miroslava Němcová a další, tam se vůbec nic nezměnilo. Odpověděli by vám na lidská práva stejně jako já a tenhle základ strany je pro mě důležitý.

Jste místopředseda strany, budete se víc starat o lidskoprávní otisk ODS, aby vydržel i do budoucna? Zahraniční politiku jste dosud příliš nekomentoval.

Já jsem vždycky patřil mezi hlavní komentátory lidskoprávní politiky v ODS, jen jsem svoje články psal každý měsíc do městských časopisů a teď je píšu každých čtrnáct dní do Jihlavských listů. Že si novináři nevyhledávají texty místopředsedy ODS v Jihlavských listech, chápu a nikomu nevyčítám. Ale prostě to nestojí tak, že se budu nově víc starat o lidskoprávní otisk ODS. Zahraniční politiku jsem nekomentoval, tu se teď učím, ale lidská práva sleduju pořád a budu v tom pokračovat.

Po oznámení vaší cesty se na sociálních sítích začalo spekulovat o tom, že byste byl vhodný kandidátem na prezidenta. Přijal byste kandidaturu?

Já takhle nežiju - abych přemýšlel, že když jsem v nějaké pozici, čeká mě nějaká jiná. Teď jsem předsedou Senátu, mám před sebou nějaké výzvy, úkoly a povinnosti a budu je dělat pokud možno správně; chtěl bych správně dělat správné věci. Ale samozřejmě se nemůžu vyhnout všem myšlenkám, protože když se mě takto zeptáte, tak minimálně musím přinutit hlavu, aby na to nějak odpověděla.

A ta na začátku června 2020 odpovídá jak?

Teď té myšlence říká “rychle ven, starej se o to, co je teď důležité”.