Argument horníkem pro politiku neplatí. Zkušenost žen je nenahraditelná
 
HRA_1844

Končící sněmovna měla ve svých řadách 23 procent zákonodárkyň oproti 77 procentům poslanců-mužů. Tento nepoměr není u nás nic výjimečného, v polistopadové historii nemělo Česko v dolní komoře nikdy víc žen víc a v posledním desetiletí se jejich zastoupení pohybuje okolo dvaceti procent. Ve světovém průměru se Česko podle Global Gender Gap Report z roku 2020 umístilo na 70. místě ze 152 dvou států. Změnit tuto situaci a zvýšit zastoupení žen v politice se letos snaží i iniciativa Zakroužkuj ženu, která voliče vybízí přesně k tomu, co má v názvu - aby se na kandidátkách kroužkováním podpořily a posunuly vzhůru právě ženy. „Když se dostaneme nad třicetiprocentní zastoupení, zkušenosti ze zahraničí ukazují, že ženy otvírají jiná témata a panuje jiná atmosféra,“ vysvětluje cíle iniciativy v rozhovoru jedna z členek týmu Anna Hrábková.

Kroužkovala jste vy sama v minulých volbách ženy?

Upřímně mě to nikdy nenapadlo, než jsem se letos s touhle myšlenkou setkala.

Takže toho budou první volby, kde budete vědomě kroužkovat ženy?

Ano - a je mi docela líto, že dřív jsem to nedělala.

Jak jste se s myšlenkou zakroužkovat ženy setkala a proč vás přesvědčila?

Na Facebooku někdo založil skupinu Kroužkujeme ženy 2021 a přidala mě k ní náhodně kamarádka. Zaujalo mě a přihlásila jsem se, že bych ráda spolupracovala. Je to demokratická volba, která není na sílu, je to prostě vyjádření mého voličského zájmu. Že bych chtěla v politice víc žen, v tom jsem měla jasno vždycky - přijde mi dlouhodobě nedostatečné, ale nikdy mě nenapadlo tohle řešení.

Proč se iniciativa objevuje zrovna letos? Máte pocit, že se v Česku debata posouvá tímto směrem, nebo je to naopak nedostatek pokroku v této oblasti?

Myslím, že frustrace ze současného stavu stoupá - a určitě hraje svou roli. Na druhou stranu naše iniciativa vznikla náhodou: sešla se skupina lidí, která je schopná tu kampaň udělat.

 

Děláte hodně kampaň na sociálních sítích, akce máte i v terénu. Na koho cílíte a koho chcete přesvědčit?

Když jsme strategii vytvářeli, moje první vize byla taková, že musíme nutně oslovit lidi mimo naši “bublinu”. Ale až někdy v půlce kampaně, třeba začátkem září, jsme si začali říkat, že ani lidé v naší “bublině” to možná všichni nevědí a spoustu dalších to nenapadlo. Na začátku jsme měli představu, že existují jen přesvědčení lidé, a pak ti, které šanci přesvědčit nemáme. Že těch uprostřed není moc. Teď to vidím opačně: jak se ke konci kampaně daří naši myšlenku rozšiřovat a daří dostávat i mimo naši bublinu, mám pocit, že je tu potenciál oslovit úplně všechny. Není nic extremistického na tom, že chceme dostat polovinu populace do sněmovny, kde by měla mít zastoupení. Hodně nám pomohlo, že jsme získali skvělé ambasadory. První byla Ester Geislerová, skrze kterou se nám podařilo oslovit hodně lidí. Pak už se to začalo nabalovat.

Jak na vás lidé reagují? A liší se reakce mužů a žen?

Většinou na to téma víc slyší ženy, kterých se to bezprostředně týká. Samozřejmě se najdou i osvícení muži, kteří problém vnímají, ale častěji přichází s protiargumenty a nejsou moc otevření diskuzi.

S jakými protiargumenty se nejčastěji setkáváte?

Objevují se tři hlavní. První je obava, že vybízíme k slepému kroužkování jakékoliv ženy a že jde kroužkování žen na úkor kvality. S tím nesouhlasíme, nejdřív se přece volí strana a její program - jde o hodnoty, které zastupuje každý kandidát. Navíc je kandidátka složená z lidí, kteří už prošli filtrem strany, a když jsou nominovaní, není potřeba zpochybňovat jejich kvalifikaci. Nevybízíme také nutně, aby lidé kroužkovali jen ženy, pouze chceme, aby si za plentou vzpomněli, že tady existuje taková nerovnováha - a je už na nich, kolik hlasů najdou pro ženy a kolik pro muže.

Je ale realistické předpokládat, že všechny strany jsou schopné ve všech krajích najít kvalitní kandidáty? Nestává se, že spodní místa jsou obsazená spíš symbolicky?

Ano, věřím, že to tak bývá, a strany na nižší místa dávají lidi, kterými kandidátku prostě potřebují doplnit. Ale my pomáháme lidem i v tom, aby si našli ty nejlepší uchazeče. Lidé z našeho týmu věnovali týdny práce, aby sestavili medailonky úplně všech žen na kandidátkách z relevantních stran. Spoléháme se na to, že to voliči rozváží. Zároveň je kroužkování žen i symbolický vzkaz stranám, že je tady hodně lidí, kteří o ženy na kandidátkách stojí, a strany by na to měly myslet a nedávat je na nízká místa. Nicméně musí dodat, že ženy nejsou jen nízko: 28 procent na jedničkách kandidátek jsou ženy a v první pětce je 30 procent žen.

Reklama
Reklama

https://twitter.com/zakrouzkujzenu/status/1438404045480267781

Jaké další protiargumenty v diskuzích s lidmi vyvstávají?

Jeden je “argument horníkem” - ten zaznívá víceméně jen od mužů, kteří se ptají, jestli nebudeme také chtít rovné zastoupení žen mezi horníky. Na to odpovídáme, že ne, pokud nebude platit, že se v hornictví rozhoduje o věcech veřejných a polovina společnosti tam chybí. U uhlí je jedno, kdo ho těží, ale neplatí to pro politiku, která se týká všech. Takže tenhle argument nepovažujeme za relevantní. Pak také někteří lidé namítají, že ženy nemají dost ostré lokty. Byly jsme na semináři s političkami největších stran, které se shodly, že ženy samozřejmě ostré lokty také umí nasadit a že tenhle stereotyp neplatí. Výzkumy navíc ukazují, že když se chce skupina racionálně domlouvat a mají se v ní prosadit zájmy nějaké podskupiny, je potřeba aby její zástupci překonali hranici 30procentního zastoupení. To teď v české politice není, žen ve sněmovně je 23 procent. Dokud tuhle hranici nepřekročíme, není možné, aby ženy prosazovaly věci, které vidí díky své životní perspektivě jen ony. A dokud žen bude převážně v mužském prostředí jen pár, musí se víc chovat jako muži, což se doposud pojilo s těmi ostrými lokty - i když to není specifikum mužů. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že když je žen víc, mění se atmosféra diskuze.

Co konkrétně vede k tomu, že se atmosféra promění? Je to tím, že se „jen“ promění složení lidí v místnosti, nebo je to vlastnostmi, které ženy do politiky přináší?

Tohle zjištění se týká jakýchkoliv skupin, nejen žen mezi muži. Že smíšené týmy fungují nejlépe, se ukazuje i v korporátní sféře: firmy, které mají vyrovnanější rozhodovací orgány, mají i vyšší příjmy. Ten mix zkušeností je klíčový, jsou věci, které jak muži, tak ženy navzájem nenahradí, protože jejich životní zkušenosti jsou jiné. A jak jsem řekla, netýká se to pouze zastoupení žen a mužů, ale všech dalších skupin včetně například těch věkových.

V čem především je ženská životní zkušenost jiná než ta mužská?

Co člověka nejčastěji hned napadne, jsou věci kolem dětí a jejich přivádění na svět - 98 procent lidí na rodičovské dovolené jsou v Česku ženy a ve světovém měřítku jsme doma extrémně dlouho, což pak ovlivňuje kariéru a návrat do práce. Tuhle každodenní zkušenost nenahradí ani snaha o pochopení a empatii, to člověk musí zažít. Dál tu máme věci týkající se fyziologie: žena menstruuje, je v přechodu, musí se ve veřejném prostoru pohybovat těhotná. Jsou tu věci ohledně porodu a porodnic a samozřejmě péče o malé děti. I s tou mají podle statistik zatím mnohem větší zkušenost ženy, i když není nutné, aby tomu tak bylo vždycky. Dál bych mohla jmenovat otázky pracovního trhu, kde ženy víc narážejí na skleněný strop a mají nižší platy. V neposlední řadě se jiná životní zkušenost týká i tak obyčejných věcí, jako je péče o starší členy rodin nebo o vztahy v rodině, hlídání narozenin, připravování oslav… I to statisticky spíš táhnou ženy. Obecně jsou mnohem víc zatížené „mikrověcmi“, které nejsou na první pohled vidět, ale vedou k celkovému přehlcení.

HRA_1934
Iniciativa Zakroužkuj ženu

Nemůže ale tento důraz na specifickou životní zkušenost žen vést k jinému druhu stereotypizování – tedy že s ženami-političkami budou spojována právě sociální témata na úkor ostatních?

Přesně nad tímhle přemýšlím celou dobu a byla bych ráda, kdybychom to dokázali odkomunikovat, ale je to těžké. Mně osobně docela vadí, že například sněmovní výbory, které řeší sociální témata nebo vzdělávání, jsou obsazované víc ženami, ale pak máte zahraniční nebo bezpečnostní výbory - a ty jsou téměř čistě mužské. Věřím, že když si zvykneme, že ženy v politice jsou norma, a ne úkaz, bude normální, že jsou přítomné i u témat, která se přímo nepojí s jejich životní zkušeností. Že ženy mají jinou zkušenost, je pro nás důvod, proč o nich specificky mluvit, ale není to klíč k rozdělování témat. Ženská zkušenost by se měla promítnout do všech oblastí včetně bezpečnosti.

Jsou ženy-političky jiné než muži v této profesi?

Jak už jsem říkala: v situaci, kdy jich je méně než 30 procent, víc napodobují muže. Když se ale dostaneme nad tuto hranici, zkušenosti ze zahraničí ukazují, že otvírají jiná témata a mohou mít jiné názory na některé otázky. Neříkám, zda je to dané biologicky, nebo výchovou, ale jedna studie ukázala, že ženy mají větší sklon brát ohled na ostatní a upozadit vlastní prospěch v zájmu někoho dalšího. Rozdíly budou v tématech i v tom, jak se lidé chovají, byť ani to neplatí plošně, každý člověk je samozřejmě jedinečný.

Setkáváte se s reakcemi žen, kterých by se dotkla představa, že by je někdo měl kroužkovat „pouze“ kvůli pohlaví?

Stalo se nám to jen párkrát, myslím, že to vychází z pochopitelné obavy, že nikdo nechce být v roli oběti. A takový pocit může vzniknout, když začneme mluvit o tom, že nějaká skupina má kvůli bariérám těžší přístup do politiky. Ale nestavíme nikoho do pozice chudinky, jde o podporu lidí, kteří už na kandidátce jsou, je to volba z nabídky, kterou už strany udělaly. Nikoho neprotežujeme na sílu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte