Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Respekt k právu

Polemika: Chtěli byste manželství napůl?

festival Prague Pride, průvod, dívky, ženy, nevěsty, manželství, pár---Prague Pride LGBT festival
Prague Pride; ilustrační foto • Autor: ČTK

V nové rubrice Respekt k právu vám budeme také přinášet polemiky nad aktuálními tématy. První patří do debaty o zavedení manželství i pro homosexuální páry. Píší v ní kriminolog a právník Jakub Drápal a advokátka Adéla Horáková, která v současné době spolupracuje s iniciativou Jsme fér.  Jako u každého textu v této rubrice platí, že budeme rádi za vaše názory a komentáře.

Před pár lety jsem byla na svatbě dvou kamarádek v Belgii. Manželství pro gay a lesbické páry je tam legální od roku 2003. Jedno manželství pro všechny, nikoli dvě separátní kategorie. Moje kamarádky spolu předtím chodily tři roky, chtěly si koupit dům a založit rodinu. Svatbu měly na radnici, místo svatebního pochodu zvolily hit Happy od Pharrella Williamse. Na oslavě, která následovala, si vzali slovo otcové obou novomanželek. Jeden z nich se rozplakal radostí, oba přáli svým dcerám mnoho štěstí a oba vyjádřili přání stát se co nejdříve dědečky.

Reklama
Reklama

To se jim brzo splní, protože jedna z nich otěhotněla za pomoci asistované reprodukce (v Belgii k ní mají přístup všechny manželské páry, i ty lesbické). Teď narychlo řeší koupi domu, aby ho stihly zařídit ještě předtím, než se dítě narodí. Podle belgického práva budou obě zákonem považované za rodiče dítěte, tudíž jejich otcové budou dědečkové. Možná vám to přijde jako banální příběh. Já ho chci použít jako ilustraci k základní otázce příspěvku: proč je manželství pro všechny správná věc a proč není správné rozdělovat lidi do separátních kategorií jen proto, koho milují.

Jaká je právní situace

Preambule ústavy stanoví hodnoty „lidské důstojnosti a svobody“ jako základní hodnoty našeho státu.  Občanský zákoník („OZ“) v § 655 definuje manželství jako „trvalý svazek muže a ženy“ a jeho hlavní účel je „založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc“. Odmítnutí dělení dětí na manželské a nemanželské vyjadřuje LZPS takto: „[D]ěti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.“ [1] Společně mohou dítě adoptovat pouze manželé[2]. Tzv. přiosvojení (tedy osvojení dítěte jednoho manžela druhým manželem) je taktéž umožněno pouze manželům.[3] Tedy komu není povoleno vstupovat do manželství, nemůže ani společně osvojit dítě ani dítě přiosvojit.

Jakub Drápal: Nikomu neškodí, proč tedy ne?

Mnoho lidí si myslí, že registrované partnerství je obsahem téměř stejné jako manželství. Opak je pravdou. Shrnutí hlavních právních rozdílů mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím je přehledně uvedeno na stránkách kampaně Jsme fér.[4]

V Poslanecké sněmovně je předložena novela OZ („novela“), která § 655 novelizuje tak, že manželství definuje jako „manželství je trvalý svazek dvou lidí“.[5] Tato novela nemění nic úpravě náhradního mateřství (to není upraveno dnes a nebude ani po přijetí novely) a ponechává výsadu církvím nadále rozhodovat o tom, koho budou oddávat v kostele. Novela nezavádí možnost lesbických párů využívat asistovanou reprodukci.Novela  nic nemění na právech a povinnostech heterosexuálních manželů ani jejich dětí.

Jediný rozdíl

Gayové a lesby mohou výše uvedený účel manželství naplnit úplně stejně jako kdokoli jiný. Zaprvé, mít děti není jediným účelem manželství. Ne všechny heterosexuální páry chtějí mít děti. A přesto mohou vstupovat do manželství. Ne všechny heterosexuální páry děti mít mohou. Heterosexuální pár, u kterého by bylo najisto postaveno, že nemůže mít děti, může i tak uzavřít manželství. Test plodnosti není podmínkou vstupu do manželství. Tím padá obvyklý argument, že manželství je jen pro ty, kteří mají aspoň potenciál děti zplodit. Již dnes nevychovávají heterosexuální manželé pouze své biologické děti. Již dnes mnoho dětí naleznete milující heterosexuální rodiče pomocí adopce.

Toto není považováno za porušení práva dítěte na to znát svého biologického rodiče. Stejně tak by to platilo i pro gay a lesbické páry. Novela pro ně nevytváří nový systém, pouze aplikuje už existující pravidla i na stejnopohlavní páry. Tím, že homosexuální páry nezplodí biologicky děti, se nijak neodlišují od mnohých heterosexuálních párů, kterým je povoleno manželství uzavřít. A proto zde srovnáváme srovnatelné. Z výše uvedeného je zjevné, že jediným kritériem toho, kdo může a nemůže vstupovat do manželství, je nikoli jeho potenciál biologicky plodit děti, ale jen a pouze sexuální orientace.

Důvody, proč si myslíme, že by gay a lesbickým párům mělo být umožněno také vstupovat do manželství, jsou ve zkratce trojí: (1) vyřešit určité praktické problémy (např. nároky na sociální dávky, (2) zajistit dětem, které vychovávají dvě mámy nebo dva tátové, stejnou právní jistotu, jako mají děti heterosexuálních manželů a (3) zrušit nedůstojné vyčleňování gayů a leseb do separátní kategorie.

Jakýkoli návrh, který by zachoval dvě různé kategorie uznání vztahů lidí, neřeší základní problém nedostatku důstojnosti. Krásně to popsal Nejvyšší soud USA v rozsudku, kterým povolil manželství gay a lesbickým párům: „Neexistuje žádný rozdíl mezi páry stejného a opačného pohlaví s ohledem na tento princip [pozn.aut.: princip, že manželství je základní kámen společnosti], přestože manželům stejného pohlaví se odmítá soubor výhod, které státy spojil s manželstvím a tyto páry jsou tak odkázány do nestability, kterou by mnohé páry opačného pohlaví považovaly za nesnesitelnou. Je to ponižující, protože to vylučuje páry stejného pohlaví z ústřední instituce národa, protože i oni mohou usilovat o transcendentní účely manželství. Omezení manželství jen na páry opačného pohlaví se možná zdá přirozené a spravedlivé, ale jeho nesoulad s ústředním významem základního práva uzavřít manželství se nyní projevuje." [6]

Uškodí to někomu?

Naprostá většina vědců se shoduje, že na děti nemá žádný negativní vliv, pokud je vychovávají dvě ženy nebo dva muži.[7] Těžko si lze také představit, jak by mohlo nějaké heterosexuální manželství ohrozit to, že se budou moci brát i homosexuálové. Známý bonmot říká, že hrozbou heterosexuálního manželství není homosexuální manželství, ale heterosexuální rozvod.

Ve Jsme fér máme pochopení pro to, že když někdo slyší o manželství i pro gay lesbické páry poprvé, zarazí se; je to pro něj nezvyklé. A třeba se ptá – proč to potřebují? Proč nám chtějí brát naše manželství? Proč jim nestačí rozšířit registrované partnerství, ale neříkat tomu manželství? Proto se snažíme klidně a s pochopením vysvětlovat, proč je pro nás nedůstojné žít v jiné kategorii. A také to, že pokud se budeme moct brát, nijak to nezmění kvalitu manželství ostatních. Hodně lidí, kteří dnes tuto myšlenku podporují, si tím nebylo vždy jisto. To je běžné. My vítáme diskuzi a schopnost lidí vyvíjet se v jejich názorech.

Samozřejmě, vždy budou lidé, kteří souhlasit nebudou. Z náboženských i jiných důvodů. Neshodneme se všichni na všem. Někdo může nesouhlasit s tím, aby po ulici jezdila auta červené barvy, chtěl by jen auta černá a bude mít subjektivní pocit, že jemu osobně vznikne újma, pokud kolem něj na ulici projede červená škodovka. Situaci, pokud by tento nesouhlas vyvěral z náboženského přesvědčení, řeší naše právo institutem sekularizace a zároveň ochranou svobody vyznání.

Listina základních práv a svobod („LZPS“) zakotvuje sekularismus, tj. oddělení státu a náboženství, jako základní kámen našeho státního zřízení, když říká, že „[S]tát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání[8]. Stát ale na druhou stranu zaručuje svobodu vyznání. Tato svoboda vyznání slouží jako štít proti zásahu státu do osobní víry. Nemůže však být použita jako meč proti důstojnosti ostatních.

Věříme tomu, že fakty podložené osobní příběhy a schopnost lidského porozumění a empatie nás již brzo postaví po bok více než 25 zemí světa, jako je například Belgie, ve kterých mohou otcové plakat radostí na svatbě svých dvou dcer.

[1] Čl. 32 odst. 3 LZPS

[2] § 800 OZ

[3] § 832 OZ

[4] https://www.jsmefer.cz/rozdily

[5] Sněmovní tisk 201, k dipozici zde: http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw

[6] Znění rozsudku na webových stránkách Nejvyššíhou soudu USA: https://www.supremecourt.gov/opinions/14pdf/14–556_3204.pdf

[7] Výběr a citace z těchto studií naleznete zde: https://www.jsmefer.cz/nazory_odborniku

[8] Čl. 2 odst. 1 LZPS

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte