Vladimír Mlynář

Teoreticky je stále ještě možné, že se Michael Žantovský v křesle předsedy ODA udrží. Naděje je už ale velmi malá.

Základní Mackovou tezí je myšlenka, že ODS stačí "vrátit se poctivě k naplňování zásad, se kterými v roce 1991 úspěšně vstoupila na politickou scénu".

Havel, který - nestane-li se něco zcela nepředvídatelného - předstoupí za šest měsíců před spojené komory českého parlamentu, aby se ucházel o přízeň nadpoloviční většiny přítomných senátorů a poslanců, je hned v několika ohledech jiným člověkem než Havel, jehož v lednu 1993 sněmovna zvolila prvním českým prezidentem. Důležité je, že dnes to už není ten nepoliticky smýšlející intelektuál, politicky odkázaný na podporu Klausovy ODS. Místo toho před námi stojí protřelý praktik, který už stejně jako ostatní politici nespojuje své další angažmá výhradně s bojem za ideály, ale i s čistě praktickou starostí o své vlastní postavení.

Minulou středu vláda definitivně odmítla oddlužit kopřivnickou automobilku Tatra a brněnského výrobce traktorů Zetor. Po dlouhých třech letech tak snad Klausův kabinet konečně skončil s rozhazovačnou politikou, která dovedla stát k nynějším hospodářským potížím a koalici do politických problémů

ODA se na své víkendové celostátní konferenci rozhodla pro radikální řez. Zvolení senátora Michaela Žantovského do čela aliance nelze vykládat jinak než jako snahu delegátů proměnit ODA z klubu intelektuálů ve skutečnou politickou stranu. Vážnost této snahy přitom reprezentuje nejen zřetelný úspěch Žantovského, ale i výsledek voleb místopředsedů. Těmi se nakonec stali Jiří Skalický, Pavel Bratinka a Vladimír Dlouhý. Jedním slovem: Občanská demokratická aliance nastoupila na konferenci v Mostě cestu k tomu stát se skutečnou alternativou Klausovy ODS.