Ranní postřeh Martina Bútory: Soudržnost a společný odpor nebo finská DNA

Během posledních let se nejednou stalo, že Evropská unie a její vedení byly vystaveny kritice nejrůznějšího druhu. Prý je pomalá, byrokratická, utrácí velké peníze za stovky poslanců i zaměstnanců, nedokáže se reformovat, o všem se předem dohodnou Němci s Francouzi, a navíc, nedokáže účinně bránit Ukrajinu proti ruské agresi. Jak už to v životě i v politice chodí, EU nyní dostala příležitost osvědčit se tam, kde by se to v takové vyhraněné podobě nečekalo. Ve sporu se svým po desetiletí klíčovým spojencem – se Spojenými státy. Přesněji s Amerikou Donalda Trumpa.

Pokud si některé komentáře v médiích v průběhu „grónské krize“ zpočátku všímaly zejména škodolibého potěšení Moskvy a Pekingu, které odráželo neschopnost Západu dohodnout se na společném postupu, po setkání v Davosu svůj tón změnily. Říkají, že pokud velmoci nedodržují mezinárodní právo, jedinou možností je spojit se: na Trumpa platí jen síla a rozhodnost, „bylo třeba ukázat, že Evropa už každý úder vrátí, je připravena chránit své zájmy“. V době, kdy si velmoci myslí, že si mohou svět opět rozparcelovat, musí Unie vytvořit vlastní suverénní velmocenský protipól. „Někteří evropští lídři už tuto budoucnost začínají opatrně načrtávat. Německý kancléř Friedrich Merz hovoří o deregulaci a debyrokratizaci, šéfka Evropské komise Ursula von den Leyen o zjednodušení celounijní registrace obchodních společností a francouzský prezident Emmanuel Macron o společném kapitálovém trhu.“

Je samozřejmě nesmírně náročné přeformátovat Evropu k tomu, aby si vybudovala i příslušnou vojenskou sílu. Bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda k tomu připomíná, že to vyžaduje společné zakázky, standardizaci výzbroje, „abychom neměli patnáct druhů tanků, ale možná dva, abychom neměli pět druhů stíhaček, ale možná dva, abychom byli operabilní, neboť dnes se mnohé naše sbory v jednotlivých zemích nedokážou domluvit“.

A nejdůležitější poselství evropského vzdoru a Trumpova ústupu je v tom, že i ty nejtěžší problémy lze řešit, někdy i rychlejším tempem, než na jaké jsme v EU zvyklí.