Ranní postřeh Jany Matesové: Soudní politici dnes nemají dělat lekhomyslné hlouposti

Historici i ekonomové se obdobím, v němž nyní žijeme, budou důkladně zabývat po desítky let. Necelých osmdesát let držel svět pohromadě systém, který se teď drolí.  Jedna část – neměnnost mezinárodně uznaných hranic suverénních států imperiální agresí – se zdá vydrolena. Drolí se světový obchodní systém. Povážlivě se naklání systém bezpečnostních záruk. A i když americký ministr financí Scott Bessent v dubnu ujistil mezinárodní finanční komunitu, že Spojené státy nemají v úmyslu ohrozit světový měnový systém a finanční architekturu, chtějí jen úpravy, finanční trhy si úplně jisté nejsou.  Pokud dojde i na změny světového měnového systému a finanční architektury a pokud budou chaotické, čeká nás pořádně drsná jízda. 

Jestli bude proces změn trvat tři roky, sedm, deset, nebo více let, nevíme. Nevíme ani, jak bude vypadat na konci těchto změn. Už ale probíhá. Česká republika za dobu své samostatnosti ještě žádné takové období nezažila. A tedy v letošních volbách jde skutečně o mnohem více než v kterýchkoli parlamentních volbách od vzniku samostatné České republiky. Jde o mnoho: o to, zůstat na té straně měnící se architektury světa, která bude umožňovat svobodu a prosperitu. Z naší vlastní historie víme, že ocitnout se na špatné straně globální architektury není nevratná změna. Nejde úplně „o všechno“. Poslední epizoda ovšem trvala více než čtyřicet let. Některé generace se změn nedožily, mnohé už neměly dost času těžit z nich a z následků ocitnutí se na špatné straně se česká společnost a ekonomika neuzdravily dosud. 

Co se to vlastně mění, otřásá v základech, hroutí?  Je dobré, abychom věděli, o co vše se nyní hraje. Systém pravidel, na jejichž základě globální společnost fungovala téměř po osmdesát let, byl – a z větší části naštěstí ještě stále je – velmi spletitý, ale protože fungoval převážně dobře a jeho rysy byly postupně pilovány, naprostá většina z nás se o něj vůbec nemusela starat. Umožňoval nám relativně klidně žít – naprosté většině světa v míru a dlouhodobě rostoucí životní úrovni a kvalitě života. Ve většině světa jsme se mohli spolehnout, že jsme suverény ve svých hranicích. Systém umožňoval obchodovat přes hranice, zaplatit a dostat zaplaceno, a když ne, pak se platby domáhat. Umožňoval směňovat měny mezi sebou s minimem rizik dopadu na ekonomiky jednotlivých zemí. Zahrnoval systém prevence toho, čemu lidově říkáme státní bankrot, a když už k nějakému došlo, zahrnoval i první pomoc k minimalizaci dopadu platební neschopnosti na další země. Umožňoval investice napříč světem spolu se systémem posuzování a minimalizace rizik s nimi spojených, který většinu času fungoval dobře. Umožňoval snadné zhodnocování rezerv států, firem, institucí i jednotlivců nejen ve vlastní zemi. Sahal i daleko za oblast nedotknutelnosti hranic a oblasti ekonomické, obchodní, finanční. Snažil se omezovat mezinárodní zločin a terorismus a jejich financování, umožňoval i spolupráci ve stíhání zločinu napříč většinou světa. Brali jsme ho jako samozřejmost, jako vzduch, který dýcháme. Teď se drolí. Něco nového vznikne, může to být lepší než dosud, může to být horší, proces přerodu bude spíše bolestný než naopak.

Máme u nás politiky, kteří svými postoji v posledních třech letech ukázali, že chápou vážnost globálně politické situace a případné dopady pro život u nás a nevtahují nás na stranu totalitních mocí. Dokonce si svou – ano, příliš skromnou a přízemní, ale po letech nezřízeného rozhazování veřejných peněz aspoň nějakou – fiskální disciplínou zasloužili ocenění finančních trhů jak v podobě výhledu důvěryhodnosti veřejných financí, tak hlavně nákladů na financování veřejného dluhu. Ve všech ekonomických parametrech si teď česká ekonomika vede lépe než většina zemí EU. Soudný člověk by si velmi přál, aby v tak vážné době tito politici nemrhali svůj kredit nepochopitelnými přešlapy typu přijetí daru od odsouzeného pachatele trestného činu, jednajícího s motivem, který neznáme, ale nabízejí se jen samé temné varianty.  Není to jen nezodpovědná klukovina, nehazardují jen se svým kreditem, hazardují s naší budoucností. Protože naneštěstí alternativ, které by v této přelomové době světa nabízely naší středně velké zemi bez jednoznačných strategických výhod lepší vyhlídky, se na naší scéně mnoho nenabízí.