Obrazovky se staly pro mého devítiletého syna téměř jediným způsobem odpočinku

Mám devítiletého syna, o jehož chování se v posledním období začínám obávat. Vždy byl velmi zvědavý a rozumný, má fajn kamarády a rád sportuje. Po letních prázdninách a úvodní adaptaci na čtvrtý ročník jsem si však všimla, že benevolentnější prázdninový režim se projevil výrazným nárůstem času stráveného u počítače a mobilu.

Uvědomuji si, že zájem o technologie, hry a sportovní obsah je v jeho věku přirozený. Pohádky ani filmy ho už moc nezajímají, místo toho vyhledává zejména videa související s jeho zájmy nebo hraje hry. Problém vidím spíše v tom, že obrazovky se pro něj staly téměř jediným způsobem odpočinku a trávení volného času doma, když jsme spolu sami.

Syn žije ve střídavé péči, snažíme se mu vytvářet bezpečné respektující prostředí. Mnohé výchovné situace jsou však pro mě jako single mámu náročné, protože musím hospodařit pouze s vlastní energií a cítím se tak ve výchově velmi osamělá.

Když přijedeme ze školy a po kroužcích domů a kamarádi nemají čas jít ven, syn si lehne na gauč a automaticky se chce dívat videa či hrát hry. Pokud obrazovku nemá, jako by nevěděl, co se sebou. Jsou dny, kdy moje návrhy na jiné aktivity odmítá, neumí se sám zabavit ani chvíli a pravidelně vyjednává o dalším čase u obrazovky. Nebývá agresivní a nakonec se s ním vždy dokážu dohodnout, ale stojí mě to hodně energie a cítím, že jako máma nedělám dost.