0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Přihlásit se
Koupit předplatné

Můj účet

Přihlásit se

Rubriky

Aktuální vydání

Vyhraje Izrael?
Zobrazit článkyArchiv vydání
Aplikace Respekt
Poslouchejte nás
Sledujte nás
Příspěvky do soutěže•20. 10. 2008•3 minuty

Probuzení (Lukáš Berta)

[image id="120834660"] Každý atom v mém těle je zmatený. Nerozhodně se všechny přemisťují z místa na místo. Cítím jejich tepelný pohyb, to chvění, umocněné zoufalou touhou vybavit si a rozhodnout, kde byl který před chvílí a kam se přesune za okamžik. Červené krvinky roztřesené únavou neunesou tíhu kyslíku a plavou bezvládně mými žilami jako hejna leklých ryb. Bože, mně je zle! Všechno kolem je důkladně natřeno na černo.

Astronaut

Každý atom v mém těle je zmatený. Nerozhodně se všechny přemisťují z místa na místo. Cítím jejich tepelný pohyb, to chvění, umocněné zoufalou touhou vybavit si a rozhodnout, kde byl který před chvílí a kam se přesune za okamžik. Červené krvinky roztřesené únavou neunesou tíhu kyslíku a plavou bezvládně mými žilami jako hejna leklých ryb. Bože, mně je zle! Všechno kolem je důkladně natřeno na černo. Vlastně to není černá, je to tma. Tak jako zlo může být jen nedostatkem dobra, tak i tahle tma na mě působí úplnou absencí světla. Je jako rozpraskaná vysušená zem, která touží být zalita a stmelena provazy deště. Je třeba rychle někde sebrat směs obrysů a barev a chrstnout ji do prostoru kolem sebe. Šmátrám vlevo. Zeď, zeď, šňůra, vypínač, světlo. Oslepující kaše paprsků pokryla nejbližší okolí. Pomalu se běloba vsákla a začal jsem pod ní rozpoznávat věci. Sklenka čaje, pohozené knihy, budík. Jsou tři hodiny.. A mně je zle. Chtěl bych se z toho probudit. Jenže to se právě stalo a nic lepšího není k mání. Jen tahle ohavná realita, kde se každá věc a každý zvuk zabodávají do mého těla, hluboko pod kůži, jako bych chodil bosýma nohama po rozsypané tabuli skla. Pokoj na mě působí jako mikrovlnná trouba. Cosi neviditelného mě v něm rozpaluje k nepříčetnosti. Musím pryč. Třeba do koupelny. Ruce opakovaně roztínají silný proud vody, který se šněruje z trubky do umyvadla. Omývám si obličej, jako kdyby bylo možné smýt z něj všechnu tu nejistotu. Je noc a ta člověka unaví a ošálí. Noc člověka obejme a začne ho hladit po tváři jako první láska v parku. Jsi jen můj, dýchá láska do obličeje a přísahá k tomu vlhkýma očima. Ale první láska je pryč a tuhle noc je potřeba roztrhat jako dopis na rozloučenou. Mám pocit, že se divoce roztočená zeměkoule zabořila do mého života jako pneumatika do bahnité polní cesty a dala mi co proto. Mýdlové bublinky se pomalu ztrácí ve víru vody. Nějak podobně musím spláchnout vlastní myšlenky. Utřu si z čela vypocenou špínu a zkusím pohled do zrcadla. Neboj se, on tě nekousne. Chvíli to zkouším, pak zhasnu. Zpátky do postele trefím i poslepu. Stačí mít ruku nataženou před sebe. Jen pro jistotu.. Ve dne přece taky tápu, dokonce s otevřenýma očima. Takhle potmě je to alespoň upřímnější. Přitáhnu si deku až po bradu. Zavřu oči a představím si, jak pohledem rozkrojím ranní slunce podobné žloutku. Zametu z oblohy drobky místo mraků a bude po snídani. Pak svůj ret utopím v hrnku studeného mléka. Pár ovesných vloček pro zdraví. Sakra, zapomněl jsem prášky nalačno. Ještě taška, kontrolní pohled na ledničku, sporák a dřez. Boty, zamknout a nasadit sluneční brýle. Můžu jít.

↓ INZERCE

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Vyhraje Izrael?Zobrazit články
Načíst další články