Hranice v New Yorku jsou náhlé a ostré: stačí přejít východní devadesátou šestou ulici a z jedné z nejdražších newyorských čtvrtí – známé Upper East Side - se chodec ocitne mezi uniformními bloky levných bytů a oprýskanými fasádami domků v takzvaném Španělském Harlemu, kterému místní usedlíci – převážně portorikánci a jiní jihoameričané říkají El Barrio: „okolí,“ „čtvrť,“ nebo také „sousedství.“
Elegantní butiky a košer lahůdkářství vystřídají bary s hlasitou hudbou a obchody, kde lze za pár dolarů pořídit všechno od houby na nádobí po spodní prádlo. Je tu hodně dětí. Na velkých hřištích obehnaných drátěným plotem se prohánějí houfy školáků, kteří na sebe pokřikují španělsky. Jedna hlučná výprava asi čtrnáctiletých dětí okupuje i vstupní halu do muzea.
El Museo del Barrio založili na konci 60. let místní obyvatelé a původně okupovalo jednu ze tříd místní školy. Dnes má vlastní výstavní prostory, kavárnu a obchůdek v budově bývalého sirotčince na rohu Páté Avenue a 104 ulice. Všechno je tu nové. Muzeum otevřelo na podzim po rozsáhlé přestavbě a novou éru zahájilo festou a hlavně výstavou: Nexus New York: Latinsko-američtí umělci v moderní metropoli.
Komunita sobě
Ve vstupní hale Muzea příchozího nevítá uniformovaný strážce pořádku. Nikdo vám neprohlíží tašku a není tu detektor jako ve většině místních institucí. Vládne tu příjemný a uvolněný chaos. Mladá žena, která pracuje v šatně, zároveň prodává lístky a poskytuje informace. A zatímco v jiných muzeích jsou kustodi téměř neviditelní (skoro jako kusy nábytku) tady si brzy všimnete čilého ruchu, který probíhá za vašimi zády. Strážci se v jednotlivých místnostech neustále navštěvují, vyměňují si poznámky, pozorují návštěvníky a hrdě je vítají, komentují vystavené kusy. Snad kromě jediné nepřetržitě a nahlas zívající hlídačky, která zřejmě měla těžkou noc, všichni přímo září pocitem zodpovědnosti a pýchy. Je jasné, že tenhle projekt ani po čtyřiceti letech neztratil nic z ducha uměleckého a občanského aktivismu.
Nezapomenutelné oči
Samotná výstava Nexus New York si zaslouží obšírnější a hlubší pojednání než jeden blog. Jsou tu vystavena díla předních výtvarníků z karibské oblasti a Jižní Ameriky, kteří žili v New Yorku před První světovou válkou a silně ovlivnili zdejší moderní umění. Od expresionistů na začátku století jako byl Miguel Pou y Becerra nebo Celeste Woss y Gil přes muralisty (nejznámější je asi Diego Rivera) a karikaturisty jako byl Miguel Covarrubias. Je tu předchůdce pop artu Uruguajec Joaquín Torres García, který po příjezdu do New Yorku v roce 1920 napsal: „V NY jsem nekonečně bohatý – jsou tu miliony obrazů, o kterých jsem snil a po kterých jsem toužil, miliony věcí, které oslovují můj intelekt.“
Z vystavených děl je cítit snaha vyrovnat se s náporem cizí a fascinující kultury. Mexičan Marius de Zayas tu zastupuje grafickou abstrakci – skutečnost zapsanou ve formě hieroglyfu. Zajímavá je série vytvořená spolu Francisem Picabiou, která zobrazuje moderní americkou ženu coby podivnou zmechanizovanou a anonymní „ženskou formu.“ Picabiův Portrét americké dívkyve stavu nahoty připomíná víc než co jiného svíčku od karburátoru. A v Zayasově grafické básni nazvané Žena! (Ona!) čteme: „Otroctví. Sadismus. Nemá strach z rozkoše. Materialismus. Opium. Coco. Červená. Modrá. Žlutá.“
Velkým, ne-li největším objevem ale pro mne paradoxně bylo dílo „bílé“ Američanky Alice Neelové, která se v jednom období svého života natolik ponořila do cizí kultury, že podle svých slov „nenáviděla všechno americké.“ Celý život malovala lidi, jejich oči jsou nezapomenutelné!
Za kubánského malíře Carlose Enriqueze byla provdaná jenom čtyři roky a jejich manželství skončilo katastrofou. Ale vlivu jihoamerické kultury se nezbavila nikdy a poslední třetinu svého života prožila právě nad devadesátou šestou ulicí, několik bloků od muzea. Chtěla prý malovat „opravdové“ lidi. Alice Neel se narodila v roce 1900 a její obrazy byly dlouho známy jenom úzkému kroužku obdivovatelů. Teprve v 60. letech začala být uznávaná. Právě v době, kdy aktivisté - lidé jako ona - založili El Museo del Barrio. Centrum, které má pro místní komunitu skutečný význam. O tom vypovídá vystavené umění, stejně jako tváře kustodů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
