Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Zatím nevidím podmínky pro novou perestrojku

S komentátorem nezávislého ruského deníku Novaja Gazeta Kirillem Martynovem o politických protestech v Moskvě

Moskva
Autor: Milan Jaroš

Ruské hlavní město během letošního léta zažilo největší politické protesty od velkých demonstrací v letech 2011 – 2012. Nejdříve tisíce, později desetitisíce lidí se od poloviny tohoto července až do srpna vyráželi do ulic Moskvy protestovat proti tomu, že několik desítek nezávislých opozičních kandidátů bylo vyloučeno z voleb do moskevského regionálního parlamentu. Na největší z demonstraci pořádanou 10. srpna přišlo až 60 tisíc lidí. Policie tyto protesty za svobodné volby tvrdě potlačila. Pozatýkala při tom na tři tisíce lidí a některé z nich uvěznila - včetně většiny vyškrtnutých kandidátů, kteří stále sedí ve vězení.

Nyní je léto u konce a protesty pomalu utichají, poslední srpnový víkend se vydalo protestovat už jen pár tisíc lidí. Budou protesty pokračovat i po volbách, které se konají 8. září? A můžou vůbec něco změnit? S těmito otázkami jsme se během reportážní cesty do Moskvy – jejíž výsledky si můžete přečíst v aktuálním Respektu 36/2019 - vydali také do sídla legendárního deníku Novaja Gazeta. Tedy novin, jejichž šest reportérů zaplatilo za investigativní, k Putinovu režimu kritickou práci životem. Nejznámější z nich byla Anna Politkovskaja, kterou na podzim roku 2006 zastřelili nájemní zabijáci a jejíž plastika zdobí vchod do redakce.  Její součástí je i politický komentátor Kirill Martynov, který je ohledně dopadu protestů spíše skeptický. Protesty podle něho odrážejí frustraci stále většího počtu obyvatel, ale v dohledné době nejspíš nepovedou k hlubším změnám, protože protestujícím chybí zastoupení v politice a celostátních médiích.

Protesty vypadají jako velká změna. Píše se o největší protestní vlně od roku 2012. Ale všichni se zároveň ptají, jestli dochází ke změně, anebo akce dosáhly  vrcholu a po volbách se zase všechno vrátí do starých kolejí.

Pravda je taková, že lidé protestující v moskevských ulicích jsou velmi izolovaní. Nejsou napojení na celostátní média, jediný, kdo jim dává prostor, jsou více méně jedny nezávislé noviny, jedno rádio a jeden televizní kanál. Nejsou napojení na politické strany zastoupené ve státní Dumě. A nemají také podporu žádné velké organizace působící na celostátní úrovni. Lidé zapojení do protestů jsou proto velmi slabí. Mohou být uvězněni, mohou být zastrašeni. Ale protesty zároveň ukazují, že teď v Rusku zažíváme velmi vážnou politickou krizi. Je to krize politické reprezentace. Nemůžete mít v Evropě město, jako je Moskva, ve kterém jeho obyvatele nikdo nezastupuje. Ruská vláda totiž nezastupuje ruské obyvatelstvo. Naposledy se to ukázalo při poslední ekonomické reformě. Byla to reforma penzí, kdy vláda zvedla věk odchodu do důchodu. Obyvatelé byli proti, ale vláda to stejně prosadila navzdory velkému a všeobecnému odporu veřejnosti. Tehdy si tuto skutečnost, že je nikdo nezastupuje, uvědomili nejen liberálové a městské elity, ale i obyčejní lidé. Teď se vláda, nebo spíše siloviki, jak říkáme lidem ve vedení bezpečnostních složek, kteří v Rusku do velké míry vládnou, rozhodli nedovolit žádnému z opozičních politiků získat jakoukoli politickou moc na jakékoli úrovni. Je otázka, jak dlouho tenhle stav může trvat, když máte hodně lidí, kteří nesouhlasí s prací vlády, ale neexistuje žádná fungující zastupitelská struktura - a když vyjdete protestovat na ulici, tak vás zavřou do vězení.  To je bod, ve kterém se teď nacházíme.

Reklama
Reklama

Novaja Gazeta, Kirill Martynov
Novaja Gazeta, Kirill Martynov • Autor: Milan Jaroš

 Což zní bezvýchodně. Jak to může pokračovat?

Podle mě máme tři možnosti. Jedna možnost je nějaký katastrofický scénář, kdy vláda padne a celou společnost zachvátí chaos, jako tomu bylo v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu. Druhý scénář je něco jako šedivá a vleklá brežněvovská éra, kdy lidé pracovali pro stát, dostávali za to mzdu, báli se promluvit a takhle to trvalo dlouhá a dlouhá léta. A třetí scénář je, že přijde něco jako nová perestrojka a vláda přijme hlubší reformy. Ale nevidím tu žádný důvod, proč by měl ten třetí scénář nastat. Protestující lidé v Rusku jsou izolovaní, jak jsem už řekl. Na Ukrajině na začátku protestů na Majdanu před pěti lety měli několik nezávislých parlamentních stran, média, která si navzájem konkurovala a tak dále. My zatím nemáme nic z toho. Pokud chceme změny, musíme ruskou společnost vybudovat znovu.

Situace, kdy lidé nemají zastoupení v politice, zní jako realistický popis Ruska. Ale není to přece novum - opozice chybí v ruské dumě a politice už dlouho.

Nová věc je, že stále více lidí chápe, že tu reprezentaci nemají a vidí to jako problém. Dříve obyvatelé viděli, že jim vládnou nějací více méně chytří lidé, kteří vědí, co a jak dělat, aby v zemi byla stabilita a prosperita. Ale teď vidí, že lidé pověření vedením země nedokážou vyřešit naše problémy - ekologické, ekonomické a další. Stále více lidí vidí, že je to problém a že oni sami nemají žádný vliv na politické rozhodování země.

I_obalka_R36
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Na začátku současných protestů byly volby do moskevské dumy, které běžně skoro nikoho nezajímají. Jak to, že tyhle lokální volby přerostly v tak velké protesty?

Myslím, že dokážu určit, kteří lidé rozhodli o vyloučení všech nezávislých kandidátů z voleb. Nejspíš to byli Nikolaj Patrušev, Alexander Bortnikov (předseda Bezpečnostní rady státu a ředitel FSB – pozn. Red.) a lidé kolem nich. Tihle lidé věří, že jakýkoli problém se dá vyřešit silou. Vyškrtnete nezávislé kandidáty, lidi postrašíte a vše bude v pořádku. V září nás čekají regionální volby na více místech v Rusku, kde je také spousta různých ekonomických problémů. Patrušev, Bortnikov a další siloviki chtěli lidem v regionech ukázat, že jsou silní. Že obyvatelům Moskvy můžou vnutit jakékoli rozhodnutí. Místo toho dostali pravý opak. Lidé žijící ve všech koutech Ruska teď vidí, že obyvatelé Moskvy protestují. Je to opačný politický signál pro celou zemi, než jaký si tito lidé naplánovali. Jak známo, Rusko je velmi centralizovaná země, veškeré změny ve veřejném mínění a důležitá rozhodnutí přicházejí z Moskvy. A Rusko nyní vidí, že Moskva protestuje.

Před demonstracemi za svobodné volby vyšli Moskvané do ulic už na začátku června demonstrovat proti uvěznění novináře Ivana Golunova, který byl obviněn z obchodování s drogami. Ukázalo se, že si policie celou kauzu vyrobila včetně důkazů, což vedlo opět k protestům a nakonec byl Golunov osvobozen. Je mezi současnými protesty za svobodné volby a protesty za osvobození novináře Golunova nějaká souvislost?

V obou případech figurují v hlavní roli opět siloviki. V prvním případě opět stáli před problémem, tentokrát šlo o nezávislého novináře, který vyšetřoval jejich korupční kauzy. Takže použili starou dobrou metodu, která byla velmi populární za stalinských časů – není novinář, není problém. A to byla velká chyba. Učinili rozhodnutí se novináře zbavit a úplně to zpackali. Veřejnost se skrze média dozvěděla, že šlo o rozhodnutí tajných služeb, přišly protesty a další odhalení o korupci a pochybeních uvnitř policie. Golunov byl osvobozen a Moskva zažila první velké pouliční protesty tohoto léta. Protesty za svobodné volby měly stejný vývoj. Siloviki opět rozhodli podle klíče žádní nezávislý kandidáti, žádné problémy.

01
Autor: Milan Jaroš
02
Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
04
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
12
Autor: Milan Jaroš
13
Autor: Milan Jaroš
14
Autor: Milan Jaroš
15
Autor: Milan Jaroš
16
Autor: Milan Jaroš
17
Autor: Milan Jaroš
18
Autor: Milan Jaroš
19
Autor: Milan Jaroš
20
Autor: Milan Jaroš
21
Autor: Milan Jaroš
22
Autor: Milan Jaroš
23
Autor: Milan Jaroš
24
Autor: Milan Jaroš
25
Autor: Milan Jaroš
26
Autor: Milan Jaroš
27
Autor: Milan Jaroš
28
Autor: Milan Jaroš
29
Autor: Milan Jaroš
30
Autor: Milan Jaroš
31
Autor: Milan Jaroš
32
Autor: Milan Jaroš
33
Autor: Milan Jaroš
34
Autor: Milan Jaroš
35
Autor: Milan Jaroš
36
Autor: Milan Jaroš
37
Autor: Milan Jaroš
38
Autor: Milan Jaroš
39
Autor: Milan Jaroš
40
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

A to tedy platí i pro současnou situaci.

Ano, tímhle jednáním způsobili i velmi horké politické léto v Moskvě. Znovu a znovu opakují stejnou chybu. Věří, že mají moc vyřešit jakýkoli politický problém. Ale oni ji nemají, pouze vytvářejí nové politické problémy.  Někteří moskevští obecní zastupitelé jsou teď už několik týdnů ve vězení. Ilju Jašina, Julii Galjaminu nebo Dmitrije Gudkova a další kandidáty úřady drží ve vězení, protože se bojí, aby se nestali lídry ještě větších protestů. Je to stejná chyba jako u Golunova. Jašin, Galjamina, Gudkov a další vyhráli před třemi lety ve svých obcích komunální volby a stali se místními zastupiteli. Lidé je znají, vědí, jak pracují, a vědí, že jsou ve vězení jen proto, že chtěli kandidovat do městského parlamentu, ale nebylo jim to umožněno. Ptají se, proč byli uvězněni. Říkají si: Já jsem tomuto člověku dal před dvěma lety hlas a on je teď ve vězení, protože chtěl kandidovat o úroveň výš?  Je to problém pro stále více lidí.

Policie během protestů zatkla celkem asi tři tisíce lidí, další na Puškinově náměstí zmlátila, některé demonstranty obvinila z vážných trestných činů. Proč byl zásah proti pokojně protestujícím demonstrantům tak tvrdý?

Opět si myslím, že to jen odráží světonázor lidí, jako je Patrušev nebo Bortnikov. Stejní lidé, kteří si řekli, že „vyřeší“ problém s nezávislým novinářem, teď rozhodli, že problém s pouličním protesty vyřeší stupňováním násilí a trestními stíháními. Věří, že násilí a perzekuce jsou dobrý způsob, jak řešit politické problémy. Nejspíš nevědí, že existují i jiné způsoby, jak komunikovat s lidmi.

Bojí se režim či siloviki politických protestů?

To je složitá otázka. Vypadá to, že jsme svědky něčeho jako malého mocenského puče ze strany siloviků. Lidé, kteří se tváří, že kontrolují ruskou politiku, takhle nejednají. Tohle je nový styl. Doteď se uplatňoval spíše způsob, že se vytvoří několik politických stran, lidé si mezi nimi můžou vybrat, ačkoli všechny jsou pod kontrolou Kremlu. Zároveň se vše zaštítí státní propagandou. Navenek to vypadá jako demokracie a je to poměrně chytré. Ale lidé, kteří rozhodli teď, ti nejsou chytří, jsou jen silní. Nejsem si jistý, že si Kreml plně uvědomuje, co se v Moskvě děje. Je otázka, jaké má Kreml informace a kdo jim je poskytuje. Pokud má o moskevských protestech informace od siloviků, tak se nutně dozvídá, že je vše pod kontrolou. Ale věřím, že širším ruským politickým elitám se současná situace nelíbí. Ptají se: Jak je možné, že tu máme tak velký problém kvůli běžným lokálním volbám? Proč vytváříme politické problémy a protesty bez vážných důvodů? Kdo jsou lidé, kteří rozhodli o tom, že mají být z voleb vyloučeni nezávislí kandidáti? Situace mezi mocenskými elitami je nervózní.

Moskva
Demonstrace o jednom z víkendů vystřídala režimní protiakce – Oslava vlajky • Autor: Milan Jaroš

Někteří lidé z blízkého okruhu prezidenta Vladimira Putina už řekli, že potlačit protesty silou byla chyba a že v Rusku má být demokratická opozice. Například Sergej Čemezov, šéf státního konsorcia Rostec, který bývá označován za Putinova blízkého spolupracovníka. Proč to řekl?

Čemezov je považován za přítele siloviků. Je velmi pevně integrován do mocenských struktur.

Je to mimo jiné bývalý agent KGB, odkud se zná s prezidentem Putinem…

Ano. Myslím, že jsme svědky neobvyklé situace, kdy část elit blízkých Kremlu má pocit, že jiná část dělá chyby. Lidé jako Čemezov si říkají: vždyť kontrolujeme politické strany a televizi, tak proč bychom měli řešit politické problémy na ulici použitím síly? Je to neobvyklá situace, kdy část ruských elit začíná být vidět a mluví na veřejnosti.

A v jakém stavu je skutečná opozice? Dá se říci, že současné problémy ukazují, že je silnější? Kdo ji vlastně tvoří?

Opozice je rozdrobená, jako v Rusku odjakživa, a to částečně z vlastního rozhodnutí, částečně působením vlády. Část se koncentruje kolem Alexeje Navalného. Ti pro tuto chvíli mají výrazné nové tváře jako například právničku a moderátorku Ljubov Sobol, která organizovala protesty po uvěznění většiny nezávislých kandidátů. Lidé kolem Navalného mají na své straně velké mediální zdroje a podporu mladých lidí. Ale nemají žádné přímé napojení na ruské elity, podporu v parlamentu ani celostátní média. Plně závisejí na platformě YouTube, skrze kterou vysílá jejich kanál Navalny Live. To je oslabuje. Další problém je, že pokud se mě zeptáte, jaké má Navalnyj politické názory, tak nevím, co odpovědět. Je proti korupci, jeho slogan je, že budeme žít v krásném Rusku budoucnosti. Ale pro mnoho lidí v liberálním táboře je Navalnyj obyčejný populista. Takže opozice je rozdělená, i když současný protest ji dočasně sjednotil. Kromě podporovatelů Navalného je tu hodně nespokojených levicových voličů, kteří znovu a znovu volí Komunistickou stranu Ruské federace a jejího lídra Genadije Zjuganova, ačkoli komunisté pro lidi vůbec nic nedělají a ve Státní dumě nejsou skutečnou opozicí. Kreml také sám vytváří nové levicové strany, aby voličům dal možnost vyjádřit protestní hlas proti vládě, ačkoli se jedná o čistě loutkové subjekty. Nejnovějším takovým projektem je strana Komunisté Ruska, která má v aktuálních volbách do moskevské dumy asi třicet kandidátů. Na pohled to vypadá jako nezávislá strana, ale je to projekt Kremlu. Takže když mluvíme o skutečné opozici, opět tu vidíme krizi politické reprezentace. A protože nemáme skutečnou opozici, tak lidé, kteří mají chuť se do politiky zapojit, můžou dělat jediné: podporovat Navalného, číst a podporovat těch pár nezávislých médií a jít protestovat do ulic. V této situaci nemůžete žít po desetiletí. Musí to nějak skončit.

Sobotní demonstrace v Moskvě
Demonstrace v Moskvě • Autor: Alexander Zemlianichenko, AP/ČTK

A co Jabloko, které je jako jedno z mála opozičních těles legální a registrovanou politickou stranou?

Většina povolených stran nemá peníze, aby se účastnily voleb. Pokud se někdo pokusí získat peníze ze zahraničí, znamená to z právního hlediska, že je cizí agent. Peníze od státních firem dostanete jen tehdy, když jste přítelem Kremlu. Jediný způsob, jak tenhle mechanismus obejít, je říct si o peníze přímo k voličům. Navalnyj se o to pokusil a teď byl obviněn z praní špinavých peněz. Takhle to je. Na legální politiku nikdo v Rusku nemá peníze, pokud není přítelem Kremlu. Jinak Jabloko je samostatný příběh. Měli jsme v Rusku v parlamentu kdysi viditelnou liberální opozici a Jabloko bylo jednou ze stran, které ji zastupovaly. Teď tu máme jen strany řízené prezidentem. Jabloko je stále opoziční strana, ale dnes má jen pár poslanců v regionálních parlamentech v Petrohradě, Pskovské oblasti a Karélii. Hlavní důvod, proč stále ještě jsou povolenou stranou, je ten, že Kreml věří, že nepředstavují žádné nebezpečí. Jejich zakladatel Grigorij Javlinskij je velmi chytrý a morální člověk. Stejně tak Jabloko je morální opozice, ne politická strana. A proto jsou slabí a nikdo se jich nebojí.

Co bude s protesty po volbách?

Myslím, že hned po volbách 8. září bude druhá vlna protestů, ale nemyslím si, že něčeho dosáhnou. Protesty by mohly být úspěšné, kdyby splnily tři cíle. Za prvé, pokud by přiměly lidi k větší účasti v aktech společenské neposlušnosti a vytvořily tak situaci podobné té v Hongkongu. Za druhé, kdyby zabránily vládě ve vylučování kandidátů z voleb. A za třetí, kdyby zastavily bezdůvodné politické perzekuce demonstrantů a uvězněných kandidátů. Nemyslím si, že těchto cílů veřejnost může dosáhnout - z důvodů, o nichž už jsem mluvil. Možná nakonec dojde k nějakému kompromisu. Úřady ukončí několik trestních stíhání uvězněných demonstrantů a politiků a jednoho politika třeba pustí do městské dumy. Třeba kandidáta strany Jabloko Sergeje Mitrochina. Většina zavřených lidí zůstane ve vězení a lidé, kteří jsou zodpovědní za tato politická rozhodnutí, řeknou Vladimiru Putinovi, že situaci úspěšně zvládli. Ale myslím, že protesty tohoto léta a možná i podzimu situaci nevyřeší. Jen naše problémy odloží na příští politické sezony. Politická krize tak pomalu, ale jistě roste.

Co se stane se studenty a dalšími lidmi, kteří jsou ve vězení za organizování protestů a účast na nich?

Teď jsou ve vězení dva studenti obvinění z trestných činů, za což jim hrozí 8 let. Pro mě osobně je to velmi těžké, protože jeden z nich, Jegor Žukov, je studentem Vyšší ekonomické školy, kde také učím politologii a znám několik jeho spolužáků. Jsem si jistý, že proti Žukovovi a dalšímu studentovi Daniilu Kononovi neexistují žádné důkazy. Věřím, že je čeká nějaký měkký trest, třeba několikaletá podmínka. Ale problém je, že více než dva studenti jsou zatčení. Několik dalších studentů bylo uvězněno na pár dnů nebo třeba na týden bez zahájení trestního stíhání. Jeden z nich je můj student, kterého jsem letos učil politickou filosofii. Požádal mě, abych mu do vězení přinesl výtisk knihy traktát O moci od Johna Lockea. Tím chci říct, že si myslím, že politizace moskevských studentů teprve začíná. Když jste mladí, máte přirozený pocit, že jste stateční. A ta nejhloupější věc, kterou režim může udělat, je pokoušet se vám vysvětlit, že nemá smysl být mladý a odvážný - že máte v klidu sedět doma a být hodní. Zavíráním těchto lidí si režim zadělává na další problémy.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Petr Horký

redaktor, fokus

horky
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte