Za diktatury nebylo tak zle, říkají voliči brazilského Trumpa

Vítězství různých populistů mají stále častěji jedno společné: veřejnost chce něco nového, jiného, odmítá pokračovat v dosavadním kurzu. A jediný, kdo něco takového nabízí, je radikální podivín z okraje spektra. Staří matadoři se pochechtávají, neboť dotyčného dlouho považují za kuriozitu dostatečně vyšinutou na to, aby byla voličsky bezzubá. To ale hrubě podceňují hlad po změnách. Nakonec se tak směje Donald Trump nebo Nigel Farage - nebo třeba pravděpodobný příští prezident dvousetmiliónové Brazílie Jair Bolsonaro. Na začátku přitom nutně není touha vydat se ve stopách právě takových excentriků. Spíše jde o to, že nikdo jiný není k mání, a status quo už voliči odmítají rozdýchat.

Právě bývalý kapitán brazilské armády, nostalgický pamětník diktatury, příznivec tvrdé ruky, misogyn, homofob, rasista a samozvaný stoupenec tradičních křesťanských a rodinných hodnost Bolsonaro v neděli večer jen tak tak neuspěl hned v prvním kole (profil najdete v novém Respektu). Na televizních obrazovkách v prvních minutách po uzavření volebních místností blikala cifra 49 %, teprve v průběhu dalších hodin bylo jasné, že konečný výsledek bude nižší: že Bolsonaro nepřekročí hranici nadpoloviční většiny a bude o úřad zápolit znovu 28 října. I tak je ovšem Bolsonarův úspěch historický a konečné vítězství v tuto chvíli hodně pravděpodobné: trhy udávají více než 70 procent.

Každý čeká něco jiného. Někteří bezpečí. Jiní konec korupce. Podnikatelské kruhy čekají lepší podnikatelské prostředí, ať už to v praxi znamená cokoliv. Jiní zase mají po krk progresivních výmyslů spojených s vládou levice. Jinými slovy, každý si do excentrika promítá něco, obvykle velmi nekonkrétně. A všichni jako jeden Brazilec podceňují nebezpečí. Klidně do té míry, že “ono za diktatury nebylo tak zle” - což je přímá citace, kterou autor slyšel více než jednou.

Hlavním protivníkem je Strana pracujících (PT) a její kandidát, bývalý starosta Sao Paola Fernando Haddad. V očích mnoha Brazilců se v podstatě jedná o opačný, tentokrát komunistický extrém - ne v každém Středoevropanovi probudí rudé vlajky PT s pěticípou hvězdou vlnu sympatií. Strana sice osm let úspěšně vládla v čele s Ináciem Lulou, ale to všechno smetly další roky, kdy se země pod prezidentkou Dilmou Rousseff propadla do zásadní recese. Zároveň na povrch vypluly masivní korupční skandály, které nakonec poslaly za mříže i samotného Lulu. Kdo by chtěl pokračování? Zvlášť, když se levice nemůže opřít o ekonomický boom posazený rozhodující měrou na vysokých cenách komodit, jako to dělal Lula.

I ti, kteří navzdory vyšetřování a platným rozsudkům nevěří v Lulovu zkorumpovanost, což je podle průzkumů o něco více než třetina populace, také vidí, jak funguje levice ve vedlejší Venezuele. A abychom byli k Bolsonarovi spravedliví: PT také umí rozdmychávat emoce a nenávist. Lula sám z vězení v podstatě odmítá nadále akceptovat autoritu brazilských soudů, jeho uvěznění a předchozí pád Dilmy Rousseff jsou v podání PT obřím pravicovým spiknutí proti prostému brazilskému lidu. Zatím to ovšem moc nefunguje, Haddad nasbíral v prvním kole 27 % hlasů.

Mezi oběma póly se nenachází nic, co by budilo důvěru - a výsledky tomu odpovídají. V korupci jsou namočeny prakticky všechny strany. Brazílie rozhodně potřebuje zásadní změny včetně pravděpodobně hlubokých zásahů do ústavy a zásadní reformy neuvěřitelně rozmáchlého a hluboce nespravedlivého důchodového systému;  ale o ničem takovém se běžně debata nevede. Zbývá tedy Bolsonaro pro ty, kteří chtějí změnu, a Haddad pro ty, pro něž byla vláda PT přese všechno změnou k lepšímu – jichž v řadách brazilských chudých stále není zrovna málo.

Mezi komentátory jsou stále tací, kteří PT neodepisují. Strana má celoplošnou působnost, zatímco Bolsonaro je více méně sólista operující s pomocí sociálních sítí. Za tři týdny se může ledacos přihodit, zvlášť když bude Haddad jako zkušený praktik Bolsonara tlačit k tomu, aby od efektních prohlášení přešel ke konkrétním bodům programu. Základní schéma ale zůstává a Haddad ho ještě podtrhl, když se hned v pondělí podle brazilských médií sešel ve vězení se Ináciem Lulou. Bolsonaro představuje změnu, jakkoliv odpudivou a nejistou, Haddad pokračování stávajícího - jež ze všeho nejvíc ospravedlňuje samo sebe strachem z radikality a nepřijatelností protivníka.

Nikdo samozřejmě neví, jak klání dopadne, ale všechno zní podezřele povědomě. Ne nadarmo se Bolsonarovi v Brazílii říká “náš Trump”.