Spravedlnost podle ČSSD

Evropský poslanec za ČSSD Libor Rouček se na Facebooku zeptal:

„Může mi tu někdo vysvětlit, co je spravedlivého na tom, aby generace, které se narodily dávno po roce 1948 a církvi nic neukradly, ještě dlouhé roky platily ze svých daní desítky miliard korun na církevní restituce? Já na tom nic spravedlivého nevidím. Spíš to vidím jako nespravedlnost a jeden z důvodů proč má katolická církev v naší společnosti tak nízkou důvěru a tak nízký morální kredit.“

Já to zkusím vysvětlit. Tak jako letos nadšeně slavíme sto let od vzniku státu, který už neexistuje, musíme „neslavit“ i období 1948–1989. Česká republika navazuje na své předchůdce, rozhodla se ctít pravidla, stejně jako usilovat o elementární spravedlnost. Náš státní systém byl v době komunistické vlády zlodějským systémem.

Ukradený majetek se má prostě vrátit.

Za to musíme nést jistou odpovědnost a jsem připraven ji nést také, i když jsem nic neukradl. Se současnými nejvyššími představiteli katolické církve se moc neshodnu. Vlastně by asi mělo být mým přáním, aby měla co nejmenší vliv. A čím bude chudší, tím bude ten její vliv slabší. Jde tu ale o princip. Ukradený majetek se má prostě vrátit. Nehledě na to, že velká část věřících se stále řídí myšlenkou milosrdenství a druhým usilovně pomáhá.

Byl bych na místě ČSSD také velmi opatrný při šermování termíny jako je „nízký morální kredit“, protože volební výsledek této strany mluví jasně. Nejhorší na tom všem ale je, že sociální demokraté ony zloděje opět zvou k vládní odpovědnosti. Pak je asi opravdu nemožné se shodnout na tom, co je spravedlivé, a co není.