Sobotka: ČSSD musí začít dělat radikální sociální politiku

Po debaklu v posledních volbách vypadal Bohuslav Sobotka jako zlomený muž. Z toho nejhoršího se prý už ale oklepal, plánuje pár dní volna a pak zcela nový start. Jak říká on sám, chce odteď prosazovat „radikální levicovou politiku“. Text o tom, jak se tato politika rodí, a co znamená, najdete v novém Respektu 47/2016 pod titulkem Sobotka chce být více radikální. Zde si jako ochutnávku přečtěte krátký rozhovor s premiérem.

ČSSD se nedaří, a ztrácí socialisté i po celé Evropě. Čím to je?

Sociální demokratické strany byly historicky navázány na zaměstnance, pracující třídu, společnost se ale diferencuje, sociálně proměňuje s příchodem nových generací i pokrokem. Když si uvědomíme, že všechny skandinávské i středoevropské sociální demokracie mívaly kolem čtyřiceti procent a dnes jsou na dvaceti, pak zjistíme, že ani my nezažíváme nic ojedinělého. Část klasických dělnických voličů sociálních demokratů přešla k podpoře nacionalistických, protievropských a antisytémových stran. Cítí se znejistěni globalizací či migrací. Také jsme ztratili takový ten protestní potenciál, protože jsme se stali součástí establishmentu; i to nám bere voliče. Lidé zjistili, že jsou tu mnohem antisystémovější varianty.

Jak na to chcete reagovat?

Máme samozřejmě určité limity, nemůžeme reagovat antievropsky, protože Evropa je klíčová pojistka proti vzestupu nacionalismu. A proti konfliktům, které dříve či později nacionální pojetí vyvolává. Je jasné, že ČSSD se nemůže otočit proti myšlence evropské spolupráce i proto, že by to bylo v rozporu s našimi základními hodnotami. A otázka je, jestli strana může bojovat proti establishmentu, když se dlouhodobě podílíme na moci. To asi také ne. Myslím si tedy, že pak zbývá jen otázka radikální sociální politiky.

Co máte na mysli?

Nesmíme opouštět naše voliče v klíčových sociálních tématech, která je zajímají. To se mi jeví jako podstatný prostor, který zatím nejsme schopni efektivně využít. Když se podíváte na situaci státu, tak ekonomika roste, máme přebytky i poměrně nízkou nezaměstnanost - a stejně jsou tu sociální skupiny, které z toho příliš mnoho nepocítily. Cesta pro sociální demokracii je v tom, že potřebujeme důsledněji vyplnit onen prostor, v němž se řada lidí necítí být vtažena do společenské prosperity;  cítí se být na okraji. Ostatně tohle přece byla vždy role sociální demokracie.

Co konkrétně tedy budete dělat?

V posledních třech vládních letech bylo naší strategií, že klíčový byl výsledek. Hledali jsme praktické řešení - a to praktické řešení vždy znamenalo kompromis s ANO, nebo lidovci. Když jsme řešili, jak velká skupina lidí má dostávat porodné, tak jsme vzhledem k požadavkům koaličních partnerů rozšířili počet lidí směrem ke středním vrstvám; nemohli jsme to udělat tak, jak jsme si původně představovali my. Tedy dát více těm, kdo mají trojnásobek čtyřnásobek životního minima.

Debatu o podobných věcech musíme od nynějška vést vzhledem k příštím volbám do Poslanecké sněmovny radikálněji. A už se tolik neohlížet na stanoviska dalších stran ve vládě. Tady politika jemného ladění ve skutečnosti ani nepomůže. Vidím tu jako téma rodiny s dětmi, zdravotnictví. Dále situaci na trhu práce, postavení řady těch, kteří mají nejisté zaměstnání, napětí, které cítíme kolem sociálně vyloučených lokalit. Hledání pracovních příležitostí pro tyhle lidi. Čili nerozptylovat se na tisícovce témat, která jsou okrajová, ale podívat se na rodiny samoživitelů, na zvýšení dětských přídavků. A podívat se na dostupnost zdravotní péče.

A jak tuhle doktrínu prosadit ve straně, jejíž část je populistická a chce tedy spíše populistická řešení?

Velká část sociálních demokratů jsou praktičtí lidí, nejsou to zmatenci a radikálové, uvědomují si, jaká je naše odpovědnost vůči společnosti. Druhou linkou, jež nás může spojit, je pak elementární obhajoba parlamentní demokracie - a role, kterou musí hrát demokratické strany v situaci, kdy tady nastupuje strana- firma; člověk, který chce soustředit absolutní moc v zemi. Tohle už by mohlo vytvořit rozumnou platformu, která by mohla jít do příštích voleb, zvolit si rozumné vedení, a udržet tak silnou sociální demokracii.

Můžete být tím nosičem radikální změny vy sám? Část ČSSD o tom vážně pochybuje.

Nebude ze mě český Sanders ani Corbyn. Potřebujete ale někoho, kdo je schopen ČSSD zorganizovat, nasměrovat tak, jak jsem uvedl; a jasně to formulovat směrem k voličům. A když se podívám kolem sebe, nevidím moc dalších lidí, kteří by toho byli schopni nebo měli aspoň elementární podporu.