Nemohoucí alžírský prezident už nekandiduje, ale staré kádry zůstávají

Arabští prezidenti na masové protesty proti jejich věčné vládě reagovali různě. V Libyi a Sýrie je od počátku tvrdě potlačovali a své země tím dovedli do občanských válek. V Tunisku a Egyptě odmítali tak dlouho uznat požadavky “ulice”, až byli nakonec revolucí svrženi. Následoval chaos a v případě Egypta obnovení diktatury. Jinou cestou se pokouší jít již dvacet let vládnoucí prezident Alžírska Abdelazíz Buteflika.

Jeho zemi v posledních dvou týdnech zasáhly masové demonstrace - naposledy minulý pátek do ulic měst vyšly stovky tisíc lidí. Manifestace připomínaly první fázi protestů tzv. arabského jara před osmi lety. V jejich čele stáli studenti a mladí lidí - a žádnou výraznou roli v této počáteční fázi nehráli islamisté. Hlavním cílem demonstrantů bylo zabránit další kandidatuře dvaaosmdesátiletého a nemocného lídra, který byl poslední dva týdny opět na léčení ve Švýcarsku.

Buteflika před šesti lety utrpěl mrtvici, od té doby nechodí ani nemluví. V televizi se objeví párkrát do roka, připoután k invalidnímu vozíčku, s mírně pootevřenými ústy a nepřítomným výrazem ve tváři. Občané největší africké země už nechtěli této šarádě přihlížet. K protestům se po víkendu přidalo i tisíc soudců: odmítli dohlížet na volby, pokud v nich bude Buteflika opět kandidovat.

https://www.youtube.com/watch?v=g2TyROTD

Nemohoucí Buteflika je samozřejmě loutkou, pomocí níž vládne síť generálů, zpravodajců a oligarchů, které Alžířané říkají “le pouvoir” - v překladu “moc”. Ta nyní zkouší demonstrace včas utlumit ústupkem. Buteflika v pondělí v dopise národu uznal své zdravotní problémy a slíbil, že nechá “novou republiku … v rukách nové generace Alžířanů.” A nebude tedy v plánovaných dubnových volbách znovu kandidovat. Navrhl zřízení národního shromáždění, které by vypracovalo novou ústavu, o níž by pak lidé hlasovali v referendu. Teprve poté by následovaly příští prezidentské volby. Současně odstoupil premiér, jenž předtím demonstrantům vyčítal, že chtějí, aby Alžírsko dopadlo jako Sýrie.

Mnozí demonstranti jsou vůči prezidentskému ústupku podezíraví, protože zatím neobsahuje jasný časový plán. Počítá s tím, že v tomto přechodném, ústavotvorném období zůstane Buteflika - a tedy ”le pouvoir” – v čele státu. Povede technokratickou vládu sestavenou ze starých kádrů. Podle analytiků se tato mocenská elita nedokáže shodnout na nástupci chřadnoucího prezidenta, proto jej chtěla ještě jednou poslat do voleb – a ze stejných důvodů jí nyní vyhovuje delší přechodné období.

“Režim se snaží vzít vítr z plachet oponentům tím, že převezme kontrolu nad změnou ústavy. Snaží se tak novou ústavu formovat způsobem, který mu bude vyhovovat,” řekl odborník na Alžírsko Hugh Roberts listu Financial Times. Optimistický byl naopak v rozhovoru s France Culture Radio v Paříži žijící odborník na alžírskou politiku Kader Abderrahim: podle něj bude rok 2019 historickým rokem, kdy Alžírsko nalezne svobodu. Snad má pravdu. Minulých osm arabských let vnější pozorovatele naučila jisté skepsi, že se tamní nesvobodné režimy dají snadno a rychle měnit.