Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Politika, Společnost

Největší obchodní válka začíná. Trump bije Ameriku kladivem do tváře

Stará pravda, že ekonomika je v kampani na prvním místě, dostává nový obsah

Donald Trump s americkými dělníky při podpisu prvních cel; ilustrační foto • Autor: Profimedia, ADMedia
Donald Trump s americkými dělníky při podpisu prvních cel; ilustrační foto • Autor: Profimedia, ADMedia

Donald Trump splnil to, čím hrozil. Od páteční půlnoci Spojené státy sáhly k dalším dovozním clům, která jsou v nově rozehrané globální obchodní válce zatím největším tahem. Na vybrané výrobky z Číny, kterých se ročně doveze do USA za 34 miliard dolarů, začala platit 25procentní přirážka. Čína oplatila Spojeným státům hned v pátek stejnou kartou a na jiné zboží ve stejném objemu uvalila clo téže výše.

Každá z obou zemí si vybrala takové zboží, které druhou stranu nejvíce zasáhne – na americké straně jde hlavně o nejrůznější součástky nebo strojní vybavení. Tedy nikoli o spotřební zboží, kde by se přirážka mohla hned projevit v obchodech. Čína odpověděla cly na americká auta, bavlnu nebo třeba sóju, která tvoří víc než polovinu dovozu zemědělských produktů z USA.

Peking již obvinil Trumpa z rozpoutání "největší obchodní války v ekonomické historii" a z "palby proti celému světu včetně sebe sama". Trump ale zjevně nemíní polevit. V předvečer uvalení cel naopak zopakoval seznam dalších hrozeb směrem k Číně. Za dva týdny hrozí zavést cla na dovozy za dalších 16 miliard dolarů, a pokud Peking znovu sáhne k odvetným opatřením, což lze očekávat, pak má Trump v záloze další dva seznamy – první je na čínské zboží za 200 miliard a druhý na 300 miliard. Všechny čtyři vlny dávají dohromady částku 550 miliard, což v praxi znamená clo na víc zboží, než Čína do USA vozí. Veškerý loňský čínský vývoz do USA loni činil 506 miliard dolarů.

Cla proti Číně přicházejí poté, co Trump zavedl začátkem roku cla na cizí solární panely a pračky a poté v březnu na ocel a hliník. (Celá chronologie letošních celních válek je zde.) Spojenci jako Kanada, Mexiko nebo Evropská unie nejdříve dostali u oceli a hliníku výjimku, ale ta po dvou měsících vypršela a cla začala platit. To vedlo k protiopatřením. V EU – tedy i v Česku – tím pádem už od června platí nová cla na americké zboží, jako jsou motocykly Harley Davidson nebo džíny Levi's. Trump nyní vážně hrozí tím, že zavede cla i na evropská auta.

Jak cla dopadnou na Česko a proč se Trumpovi celní válka vyplácí? Viz Respekt 26/27 – Čelem vzad

Trump obhajuje svoji politiku tím, že pro USA nejsou nynější poměry v mezinárodním obchodě výhodné - a že Amerika na svou otevřenost doplatila kolapsem výrobního sektoru. Mezi ekonomy ale vesměs panuje shoda, že cla pomůžou maximálně některým vybraným sektorům, jako je třeba výroba oceli, nicméně ekonomiku jako celek poškodí. Přirážka na dovoz oceli bude kupříkladu znamenat zdražení oceli pro všechny, kdo ji pro svou výrobu nakupují - tedy včetně průmyslu, jehož ochranou se Trump zaklíná.

Ceny sóji už v USA poklesla za poslední měsíc o 13 procent v obavě, že američtí farmáři budou odstřiženi od klíčového čínského trhu. Pokud se celní spirála roztočí, bude to mít na americkou ekonomiku další následky. Trump se opakovaně stavěl proti volnému dovozu německých aut, kterých v USA na jeho vkus jezdí až příliš, ovšem velká část z nich se vyrábí přímo v USA. Z deseti nejprodávanějších amerických aut v Číně jich je šest od Mercedesu nebo BMW – jde totiž o drahé modely, které Němci v USA montují a pak vozí i do Číny. Čínská celní odveta proti Trumpovi tedy sice zasáhne tyto německé značky, ale na americké půdě.

Trumpův kalkul zjevně spočívá v tom, že jiné země můžou v obchodní válce ztratit ještě víc. Německá Bundesbanka už v červnu snížila svůj odhad ekonomického růstu na letošní rok z dvou a půl na dvě procenta s odůvodněním, že hrozí „vzestup protekcionismu“ v globálním měřítku, což pro Německo – donedávna největší exportní ekonomiku na světě – neznamená nic dobrého.

Zatuhnutí obchodních toků může poškodit i další země včetně menších, otevřených a specializovaných ekonomik, jako je Česko. Podle indexu Světové obchodní organizace (WTO), který měří zapojení zemí do mezinárodních dodavatelských řetězců, je Česko v první pětce, podle jiných údajů dokonce v první trojce. Do USA se sice žádná česká auta nevozí, ale dopad mohou pocítit tuzemští výrobci součástek, kteří zásobují německé značky.

I kdyby však Trumpova politika poškodila zbytek světa víc než Spojené státy, pořád chybí odpověď na otázku, proč si způsobovat škodu i doma. Kromě akademických ekonomů se proti Trumpovi postavila také americká obchodní komora, tradiční spojenec republikánů, která v týdnu před zavedením cel proti Číně propočítala dopad čínské odvety na jednotlivé americké státy a varovala Trumpa, že jeho politika se vymstí právě v těch státech, které mu byly nejvěrnější.

Jenže ekonomické škody s Trumpovými voliči možná v dnešní době vůbec nic nedělají: buď jim nevěří, nebo je v době konjunktury necítí, anebo jsou pro ně důležitější jiné věci. „Myslím, že náš prezident udělal politický kalkul, že naše ekonomika je na tom dobře, a tak je ochoten podstoupit určitou potenciální škodu, protože škodit Číně je pro něj politicky výhodné,“ poznamenal v jednom z nejostřejších komentářů na adresu Trumpa Ravin Gandhi, šéf chicagské firmy GMM Nonstick Coatings. Ta je velkým výrobcem teflonových povrchů na nádobí a už v Číně začala kvůli obchodním sporům přicházet o byznys. „Když máte kladivo, můžete s ním buď tlouct hřebíky do zdi, nebo sám sebe do tváře,“ poznamenal Gandhi v rozhovoru pro agenturu Bloomberg s tím, že Trump by měl se svými cly „přestat mlátit Ameriku do tváře“ a nesázet na to, že Čínu k něčemu dotlačí.

To sice zní logicky, ale v americké politice možná hrají důležitější roli jiné věci. Politické nálady se totiž mění a někdejší heslo volebního štábu Billa Clintona, že voličům jde v první řadě o jejich peněženku ("its the economy, stupid!"), dostává v nový význam. Podle jedné z často citovaných analýz Trumpova úspěchu od amerických sociologů Ronalda Ingleharta a Pippy Norris ekonomická témata v dřívějším pojetí ustupují.

Trumpova voličská základna stojí spíš na tom, že velká část americké společnosti – stejně jako je to vidět mnohde v Evropě – cítí existenciální hrozbu u témat, jako je multikulturalismus, globalizace a otevřenost vůči zbytku světa. Průzkumy ukazují, že ti, kteří v těchto jevech vidí nebezpečí, jsou ochotni za návrat starých pořádků i něco zaplatit – případně věřit tomu, že cla coby ochrana starých dobrých průmyslových odvětví k někdejší prosperitě pomohou. Je tedy možné, že dokud se Americe daří dobře, racionální ekonomická varování sotva zaberou.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].