Náměstek Tlapa: Američtí diplomaté si velmi cení naší velvyslankyně v Sýrii

Měla to být jedna z výstavních lodí české diplomacie, dnes se vede spor o její další působení. Část poslanců volá po uzavření české ambasády v syrském Damašku, protože podle nich legitimizuje válečné zločiny prezidenta Bašára Asada. Vedení české diplomacie naopak působení velvyslanectví obhajuje s tím, že jeho přínosy jsou neoddiskutovatelné. „Potřebujeme ho více než kdykoliv předtím,“ říká o diplomatickém zastoupení Česka, poslední ambasádě v zemi na úrovni velvyslance, náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa.

Převažují stále přínosy české mise v Damašku nad mínusy?

Krize v Sýrii eskaluje a diplomatické zastoupení v Damašku nám dává nezkreslený pohled na situaci v místě, která zdaleka není černobílá. Zastupitelský úřad nám pomáhá udržet otevřené komunikační kanály, tlumočit syrské vládě jak naše stanoviska, tak unijní. Úřad zastupuje v Sýrii rovněž zájmy USA - a mohu říci, že jsou to právě američtí diplomaté, kteří si práci naší tamní velvyslankyně Evy Filipi velmi cení.

Někteří poslanci, například Ivan Gabal, argumentují, že v době, kdy Asad ničí Aleppo, v Sýrii je přítomno Rusko a v Radě bezpečnosti je shoda na řešení syrské krize blokována, už působí naše ambasáda jako fíkový list pro zakrytí válečných zločinů. Kde je pro vás hranice, za níž by přítomnost na místě už nebyla v našem zájmu?

I za této komplikované situace otevřené kanály k syrské vládě především znamenají, že jimi můžeme komunikovat o tom, co nás znepokojuje a co bychom chtěli jinak - včetně přístupu humanitární pomoci do obléhaných oblastí a k těm nejpotřebnějším prostřednictvím Syrského arabského Červeného půlměsíce (SARC). A donedávna, než ztroskotala mírová jednání, se nám to docela dařilo. Česká humanitární pomoc míří jak do oblastí ovládaných vládou, tak k opozici; a lidé v Sýrii vidí, kdo jim pomáhá mírnit utrpení šest let trvající občanské války. Naše přítomnost v Damašku je ovšem podmíněna bezpečností našich diplomatů, kteří jsou chránění bezpečnostním týmem policejních specialistů.

Do Sýrie jste minulý týden přivezl humanitární pomoc. O co přesně jde?

V poslední zásilce jsme dodali dialyzační jednotky a roztok - lidé zranění či zasypaní v důsledku odstřelování obytných čtvrtí či bombardování umírají zejména na selhání ledvin v důsledku šoku, dialyzační jednotky jsou tedy účinnou první pomocí. Kromě toho byly v dodávce invalidní vozíky, berle a další nedostatkové položky. V další dodávce by mělo být i sušené mléko.

Komu pomoc míří?

Je určena vnitřně vysídlenému obyvatelstvu, a to na základě potřeb zmíněného Syrského arabského Červeného půlměsíce. Český červený kříž je se svou partnerskou organizací v úzkém kontaktu a humanitární pomoc vybírá podle jeho zadání. SARC je ze strany OSN a dalších mezinárodních institucí uznáván coby organizace, která má přístup na téměř 75 procent syrského území včetně obležených částí. Pomoc z červnové dodávky byla distribuována do Homsu, Kunejtry i do povstalci drženého Idlibu, do tábora Banias a dalších částí jako Damašek – venkov, kde se nachází nejvíce vnitřně vysídlených obyvatel.  A právě díky diplomatické přítomnosti v Damašku máme unikátní přístup k představitelům Syrského arabského půlměsíce, což usnadňuje distribuci a směrování humanitární pomoci. Tyto kontakty jsme nabídli k dispozici i Evropské unii.

Jakou pomoc v distribuci hraje přímo ambasáda? A jakou kontrolu má česká diplomacie nad tím, že pomoc půjde těm, komu je určena?

Podílí se na konkrétních humanitárních projektech pro vnitřní vysídlence, jde například právě o dodávky zdravotnického vybavení. Zastupitelský úřad uskutečnil dva malé lokální projekty: s římsko-katolickým patriarchátem v Damašku a cisterciáckou italskou nemocnicí. Tedy subjekty, které jsou mimo vládní struktury. Jinak bych pro ilustraci uvedl projekt Charity ČR, která poskytla potravinovou i jinou pomoc 40 rodinám v Damašku a okolí a rovněž v opoziční provincii Idlib, kde distribuovala léky a zdravotní materiál. Tento program byl financován prostředky ministerstva zahraničí.  Projekty České republiky jsou rozmístěny po celém území Sýrie včetně přeshraniční pomoci z Turecka, na níž se podílí Člověk v tísni. Prostředky poskytované ministerstvem zahraničí kontrolují našich diplomaté na místě tam, kde to umožňuje vzdálenost a bezpečnostní situace. A každý příjemce předkládá hodnotící zprávy a protokoly o využití pomoci.

Jak se česká diplomacie dívá na řešení konfliktu na místě?

Česká republika opakuje na všech fórech a sdělili jsme to i syrské straně, že tato válka nemá vojenské řešení - a že je třeba se vrátit k jednacímu stolu. Vojenské řešení musí být omezeno jen na boj s ISIL a ostatními teroristickými skupinami. O budoucnosti Sýrie nemůže rozhodnout nikdo jiný než sami Syřané, a to v demokratických volbách. Mezinárodní společenství by jim k tomu mělo pomoci vytvořit podmínky; neříkejme předem, kdo může a nemůže usednout v budoucí vládě. Mírová jednání musí být inkluzivní, za účasti všech skupin tzv. umírněné opozice. Ozbrojená opozice se musí oddělit od Al Nusry a jejich odnoží, jak požadoval mírový plán, a sjednotit se do té míry, aby mohla hrát účinnou roli při vyjednávání se syrskou vládou - a dávala záruku stability, po které dnes většina Syřanů touží především.

Mezitím dopadají především na těžce sužované Aleppo další bomby a lidé hromadně umírají. Jak chcete tuto situaci změnit?

V Bruselu se na unijní úrovni bude nyní jednat o situaci v Aleppu, o možnosti dalšího rozšíření sankcí proti osobám zodpovědným za současnou eskalaci násilí - a hlavně tom, jak může EU přispět k nalezení mírového řešení syrského konfliktu a ke zmírnění humanitární krize. Důležité rovněž je, že se ve středu znovu sejdou ministři zahraničí Kerry a Lavrov spolu s dalšími aktéry syrského konfliktu. Zdali jednání bude úspěšnější než ta předchozí, se ukáže.

V širším kontextu je ČR je přesvědčena, že současná migrační krize musí být řešena především ve zdrojových zemích, zejména v Sýrii. Tím se vysvětluje náš velký zájem o dění v zemi. Česká republika má navíc u syrského obyvatelstva dobré jméno, za kterým stojí dlouhá spolupráce. V Sýrii stále funguje řada průmyslových celků, na jejichž výstavbě jsme se podíleli, to je něco, na čem chceme stavět spolupráci i do budoucna, až válka skončí.